Slepá
Blind
Blind
Blind
Réžia:
Eskil VogtScenár:
Eskil VogtKamera:
Thimios BakatakisHudba:
Henk HofstedeHrajú:
Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali, Marius Kolbenstvedt, Stella Kvam Young, Isak Nikolai Møller, Jacob Young, Nikolai Butenschøn (viac)Obsahy(2)
Ingrid, ktorá len nedávno prišla o zrak, ustúpi z vonkajšieho sveta do bezpečia svojho domova - miesta, kde cíti, že má veci pod kontrolou. Je tu sama so svojím manželom a svojimi myšlienkami. Ale skutočné problémy Ingrid sú v jej vnútri, nie za múrmi bytu, a tak nad ňou postupne preberajú kontrolu jej najhlbšie obavy a potlačované fantázie. Dráždivá sonda do vnútorného sveta slepej ženy prekvapuje bohatou vizuálnou stránkou, otvoreným prístupom k sexu aj absurdným humorom. Režisérovi Eskilovi Vogtovi vyniesla Slepá uznanie na festivaloch v Sundance a Berlíne. Do slovenských kín snímku poslali filmoví nadšenci, ktorí svojim hlasovaním rozhodli o jeho víťazstve v prvom ročníku projektu Scope50. (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (72)
z některých kritických ohlasů jsem nabyl dojmu, že onou oceňovanou zvláštností Slepé má snad být jakési hravé střídání mezi vyprávěním objektivní perspektivou vševědoucího vypravěče v kontrastu s nespolehlivým vyprávěním subjektivní perspektivou hrdinčinou. nechce se mi s tím přímo nesouhlasit - respektive chce, jelikož ta slova popisují pramálo zajímavou banalitu, ale netroufám si -, a tak jen řeknu, že to, co zde jako podstatné vnímám já, tím však popsáno nebylo. proto za sebe dodávám, že na hru v zorientování mezi "fikční skutečností" a "imaginativní fikcí" jsem já osobně s filmem nehrál, ani jsem nenabyl pocitu, že právě k tomu by diváka snímek pudil. šlo tu o jinou hru. vždyť celé vyprávění je přeci vedeno perspektivou hlavní hrdinky a odtud surovou matérii fikční skutečnosti tudíž abstrahovat nelze ani ve stopovém množství. usilovat o nadhled mi proto zavání "slepou" uličkou. napětí mezi realitou a iluzí je trivialita, jejíž zdůrazňování je zde nejen nemístné, ale zastírá opravdové unikum filmu, a sice skutečnost, že forma vyprávění v sobě odráží dynamiku procesu vlastního vznikání (a do značné míry i zanikání, které je přeci neodmyslitelnou součástí procesu vyprávění). tematizace vidění může v souvislosti s tím svádět k závěru, že jej namísto pasivního odezírání vizuálních počitků máme vnímat (i) jako (spolu)vytváření obrazu a samotné sledování filmu se podle této logiky stává participací na zmíněném procesu výstavby narativu. vidět jako tvořit. tvořit jako vyprávět. ()
Doslova hra na slepú babu. Ďalej hra na ťažký art, Slepá je ale vo svojej podstate skôr psychologickým filmom, inak by ani nedávala zmysel. Komplikované puzzle, ktoré si však môžete vysvetliť jedným argumentom a nemusíte potom nič riešiť, ak nechcete. Bola by to ale škoda. Pre mňa bol práve náhľad do psychiky hlavnej postavy to najzaujímavejšie na filme, jeho premyslená štruktúra a jej rozplietavanie, respektíve skladanie mi až taký extra katarzný zážitok neprinieslo. Veľký podiel na tom má však hlavná postava, ktorá mi bola až príliš nesympatická. Jej alter ego vo fantázii detto. O chlapoch ani nehovoriac :). Film asi treba zhliadnuť dvakrát, na utriedenie myšlienok a vytvorenie podchytenejších analýz videného. Potom to bude bezpochyby kvôli radosti z hry za 80%. ()
Tu máme skutočne veľmi zaujímavý film. Z Blind som bol na jednej strane fascinovaný ako režisér dokázal vytvoriť atmosféru a súčasne nám nič nevysvetľoval a nechal na nás ako to celé budeme schopní poňať. Rovnako bolo zaujímavé sledovať film a pohľad Ingrid na určité veci, ktoré tomu dodávali skutočne skvelú chuť. Na druhú stranu by som ale občas asi chcel, aby bol film menej negativistický a poňal najmä erotiku jemnejšie. Plus musím priznať, že sa mi tam aj tej erotiky zdalo dosť málo. A chýbala mi tam asi miestami. Ale zase sú tu aj skvelé momenty ako napríklad Morten s Elin v reštaurácii alebo Einar v kine. Keby tu takých scénok bolo viac, asi by som film ohodnotil vyššie. Takto dávam síce 3* ale v rámci hodnotení sú silné. Keď si dám dokopy plusy a mínusy, tak pozitíva jednoznačne prevyšujú. Plus ešte musím pochváliť skvelú muziku počas celého filmu. Radosť počúvať. ()
Mistrovské dílo. Člověk má za sebou spoustu ninja filmů (nebo samurajských - Zatoichi), kde ať už dobrovolná nebo vynucená ztráta zraku vede k zdokonalení ostatních smyslů a kontakt s reálným světem je tak zajištěn obdobně kvalitně jinými receptory. Na to zapomeňme. Kontakt se světem po oslepnutí pochopitelně nekončí, stále se dotýkáte, cítíte a skrz různá udělátka si i můžete pomoci nahradit oči v některých situacích, těžko ale předpokládat, že si vybavíte známé předměty, tváře, barvy tak, jak jste je vídali. Začne tedy pracovat fantasie a slepec podobně jako ve snu žije alternativní život ve svých představách. Na rozdíl od snu ale díky nemohoucnosti vystoupit z temnoty musí nutně tento fantaskní svět ovlivňovat čím dál tím víc ten reálný. A nastává klíčové zamyšlení, co je potom tím reálným světem, popřípadě jsou-li pro snícího slepce dva oddělené světy nebo to splývá do jednoho. A ještě víc meta dotaz by byl, zda má na to smysl hledat odpověď. Další otázkou je, jak to ovlivní život lidí blízkých slepci. Film slepá je výjimečně skvěle napsán, suverénně natočen a uvěřitelně zahrán. ()
Galéria (12)
Súvisiace novinky
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (viac)
Evropa začíná zbrojit na Oscary
Je teprve konec srpna, ale již nyní se filmová studia začínají připravovat na klíčovou sezónu roku, kdy vypouštějí své nejambicóznější snímky (alespoň co se týče kvality) a doufají, že se díky… (viac)
Jen chvíli trvá, než se v slepotě rozkoukáte, film si Vás rafinovaně vede citlivým dávkováním, přivodí Vám celou řadu interpretačních prožitků, než Vás nechá naplno přistoupit na tu hru a pak už si ji po krátký zbytek času užívat, místy za výbuchů úlevného smíchu, místy s mrazivým trnutím, nebo dokonce s něhou a dojetím, když si uvědomíte, že to je opravdu cesta, že to úplně vážně funguje. ***** Pochopit, že hlavním problémem, s ním se hrdinka vypořádává, není slepota, chvíli trvá. Dalším krokem je pochopit, že slepota vůbec není problémem, se kterým se hrdinka vypořádává. Že slepota byla do jejího světa naopak zakomponovaná tak snadno a rychle, že se jí stává nevyčerpatelně kreativním, záživným a místy až krutě zábavným nástrojem, jak se vypořádat nejprve se svou osobní krizí, a posléze a především i s krizí manželskou a nechutí k životu vůbec. To je fenomenálně odvážné myšlenkové salto, přímo mortale pro vražedně zaběhaná paradigmata příběhů o chudácích slepcích, o slepotou "postižených" lidech, které je nutné udělat, abyste si film užili, abyste ho docenili. Neboť pro tuhle chytrou ženskou je slepota dar z nebes, vytržení ze zaběhanosti a nezáživnosti všude kolem sebe zřené reality, dar, kterým se rozhodne transformovat, zkultivovat a zhodnotit jak život vlastní, tak i docenit možnosti života jako takové a radikálně proměnit svůj původně trpný vztah k jeho zvoucí, lákavé matérii. ***** Jakmile vám přestane v rozhledu překážet to obyčejné a známé, to, co vidíte, protože to očekáváte a všichni kolem zřetelně dělají, můžete v sobě objevit smysl pro zajímavější, spletitější variace reality. Když zhasnete v prázdném pokoji, najednou může být plný hrozeb nebo příslibů nebo obecněji nových možností. Až iracionálně hladce to funguje, musíte rozsvítit, abyste se těch zneklidňujících představ zbavili. Ale jste-li v jejich světě "uvězněni" nadobro, dá se to otočit ve vlastní prospěch, v duševní ozdravění. Máte nové možnosti, jak si vyprávět realitu, jak ji žít, jak si kdykoli odžívat, co je právě potřeba. A možná pak ve tmě vysvitne i cesta, jak díky "hendikepu" zdravěji pokračovat dál. Jak se nenudit - a jak nenudit. A je to ženský film, odvážná pocta fenoménu ženy - pátému elementu, film, v němž se novým, rafinovaným způsobem předvádí a připomíná, že ženská smí a má v životě využít jakýchkoli prostředků a lstí, pokud jedná s otevřeným srdcem, vedena prastarou a ryzí ženskou intuicí, aby se vymanila a osvobodila a mohla dál měnit všechno k lepšímu, zúrodňovat a zúročovat, ozdravovat a krásnět svůj i okolní svět. ***** Chápu, že v distribuční verzi ta poslední, závěrečná věta, která celý koncept prozradí a film do správné koleje usadí i méně vnímavým divákům, řečena být musela. Director's/art film cut by měl být právě o tu půlminutu kratší, končit tím momentem, kdy si ona na dřevěné podlaze svléká džíny mezi slunečními skvrnami. Pak by zůstal vzrušujícně dráždivý, jako byste přišli potmě, odcházeli potmě, a zpátky na denním světle svého všedního života pak nevěděli jistě, čeho jste se to zúčastnili, ale zůstala ve vás vydrážděnost, vlastní touha provokovat a jistá uspokojivá slast. Přitom všem se nesmí zapomenout, že to byl moudrý, vhledový film o tom, jak skrze pochopení a aktivní uchopení neutuchající dráždivosti a slibné nejistoty života najít sebe, a v sobě vnitřní tvořivou rovnováhu a klid. ***** Norská kinematografie se alespoň jedním nekorektně vtipným, stejně řízným jako niterně vnímavým pronikavým dílem vymaňuje ze svojí zbytnělé komfortní zóny. A netřeba zdůrazňovat, ale sluší se podotknout, že řemeslně byl snímek natočen tak, jako by s tím konceptem kamera dýchala, jako by ho milovala, jako by to sama byla zmoudřelá a sebejistá ženská. A filmová hudba, ten obezřele zvolený a načasovaný výběr několika málo písní, byl ďábelsky citlivým počinem. () (menej) (viac)