Baraka: Odysea Zeme

Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov. (12.02.2005)

Pozor, jdou k vám kuřátkáá... Bohužel se po dalším shlédnutí potvrdilo, že oproti Qatsi trilogii tohle zůstalo na půli cesty. Po obrazové stránce to zas o tolik nezaostává, ale hudba, která v podobných filmech tvoří minimálně polovinu diváckého zážitku, tu je velmi nezajímavá a nudná, a Glassovi nesahá ani po kotníky. S výjimkou překrásné skladby Host of Seraphim od Dead Can Dance, samozřejmě, ale to nestačí:( (15.06.2004)

Jestli se Vám Baraka bude nebo nebude líbit záleží nejvíce na tom, jestli jste schopni se 90 minut dívat na film, založený ne na příběhu a scénáři, ale jen a pouze na komponování (více či méně působivých) záběrů všeho možného a podmanivé hudby. Já jsem byl místy uchvácen, fascinován a příjemně hypnotizován, ale sem tam jsem se taky docela nudil. Snímek bez začátku, bez konce a v podstatě i bez nějaké hlubší myšlenky, ovšem stále nadstandardní podívaná pro náročnější diváky. 70 % (02.01.2005)

Frickeho filmová báseň a zároveň film, ktorý značne posolstvom, spracovaním aj intenzitou toho čo ukazuje prevyšuje Reggiovú trilógiu. Stearns je ako skladateľ omnoho emotívnejší ako Glass. Moje veľké chystanie sa na Frickeho nový film Samsara je tým pádom u konca. Baraku som si prvý krát pozrel až včera a zapôsobila na mňa. Iste aj nej chýba výraznejšia dramatizácia a veľkolepejšie obrazové finále, a tiež je pravda, že mnohé filmové postupy - ako zrýchlené mesto a ľudia, boli využíté aj v iných filmoch, ale výsledný dojem, ak teda vnímame film naozaj ako báseň s jasným posolstvom, je veľmi pozitívny. Síce vrchol sa dostavil už v polovičke pri pracovnom páse a v scéne s kurčatami, čo robi doznievanie filmu o niečo pozitívnejšie. Náboženský a duchovný svet je tu prezentovaný ale silnejšie než v Reggiovi a to si filmu vyslúžilo 4 hviezdu. (23.10.2012)

Ano, jen čtyři a ještě k tomu slabší... Baraka je tříšť úžasných, úžasných střepů, které ale do krásné vázy nesložíte, i když to první půlhodinu vypadá, že to půjde. Jenže pak je mnohovrstevná esej o všudypřítomné nadčasové pokoře dost podivně a nesouměrně zkombinována s pokorou zcela prostým a příliš jednoznačným pohledem na některé křiklavě záporné křiklavosti současného a rozbitý koncept je až v závěrečné třetině snaživě, ale ne zcela dotaženě spojen v jakýstakýs celek. Během filmu jsem se mnohokrát začal rozehřívat... a pokaždé to dopadlo stejně, dříve nebo později jsem měl pocit, že tyhle dva krásné obrazy po sobě neklouzají, ale drhnou a ztrácejí lesk, že by bylo lepší, kdyby ten první trval déle i na úkor toho, že ten druhý vůbec neuvidím. Byl bych v hodnocení ještě o jednu hvězdičku přísnější, ale alespoň to již zmíněné zosobnění pokory (pro mne hodnoty jedné z nejvyšších... a v současném světe kolem mne bohužel hodnoty odcházející) nakonec film v poslední části znovu rozvinul a obloukem propojil s úvodem a vlastně, docela vynalézavě, s prostřední částí . A nejlepší segment? Ten úplně první... s nehybným malým rezavým primátem v teplé lázni horkého zřídla v srci mrazivých(?) velehor... geniální... ty pocity... takhle nějak prociťuji současně a vcelku své spojení s Tvůrcem a vším okolo a současně hájím svou individualitu.... (04.09.2008)