Mefisto
Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mephisto
Réžia:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrajú:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (viac)Obsahy(1)
Filmová dráma, nakrútená podľa rovnomenného románu Klausa Manna. Protagonistom príbehu je talentovaný a ambiciózny herec a režisér Henrik Höfgen, ktorý svojej bezmedznej ctižiadostivosti a túžbe po sláve podriadi svoj súkromný život, umelecké ambície, politické presvedčenie i všetky morálne zásady. (RTVS)
Recenzie (142)
ocenenia : Oscar 1982 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1981 - Najlepší scenár (István Szabó, Péter Dobai), Cena FIPRESCI ()
Opravdu vynikající výkon KMB, na který je i po letech radost pohledět. Kombinace jeho pohybových kreací a zarputilosti je mistrovská. Námět silný a vybízející k přemýšlení. Akorát jsem čekal, že půjde ještě víc na dřeň, což je snad jediná menší výtka... ()
Madarsku kinematografiu teda nesledujem, a od kultoveho Uzenet a Jovobol - A mezga Csalad Kulonos Kalandjai uz ubehol nejaky ten piatok, tak sa mi dostal do ruk tento film Mefisto od rezisera Ystvana Szabo. Tematicky je film dobry, pribehovo hned zaujme, hlavny herec vybraty dobre a dobre to zahral. Knihu som cital, a myslim, si , ze film je miestami este lepsi ako kniha, herecke vykony vo filme su na urovni. Zeby najlepsi film Ystvana Szabo? 89 % ()
U Mefista může leckoho odradit už jenom délka, ale ten, kdo se odhodlá, se rozhodně nebude nudit. Každá scéna má velmi silnou atmosféru a nedá se v ní najít vteřina navíc. Nosným prvkem filmu je však rozhodně představitel hlavní role, Klaus Maria Brandauer, který bez nejmenších potíží zvládá rozpolcenou roli, jež upadá stále hlouběji do osidel moci, se kterou nesouhlasí. ()
Tohle je jeden z těch úchvatných filmových výtvorů, které na vás svou silou hluboce zapůsobí. Na konkrétním historicko-politickém vývoji meziválečného Německa se odehrává vnitřní boj jednoho člověka, který podléhá blyštivému pozlátku slávy a úspěchu natolik, že se vědomě i nevědomě stává loutkou a nástrojem nesvobody a diktatury. Divadelní herec Hendrik Hoefgen (skvělý Klaus Maria Brandauer) je mužem, který vidí hlavně sám sebe. Rád se neustále staví do role ukřivděného člověka a jde tvrdě vpřed za svým cílem: hereckou slávou a uznáním. V politickomocenské proměnlivé době opouští všechny své zásady a přesvědčení a stává se poslušnou loutkou v rukou představitelů moci. Ze začátku zaujatý postoj, že jeho cesta vzhůru může poskytnout určitý ostrov svobody a bezpečí, je vystřídán krutým vystřízlivěním, pochopením vlastních možností a svojí nehezkou rolí v té nedemokraticky hrůzné době. Jeho životní role Mefista ve Faustovi ho předznamenává do jeho životní role, na kterou se systematicky připravuje krok po kroku. Svých veškerých dobrých odhodláních na poli divadla i politiky se zištně vzdává ve prospěchu své stoupající kariéry. Z dalších rolí: Hendrikova první manželka Barbara Bruckner (dobrá Krystyna Janda), pocházející z buržoazních kruhů, herečka a přítelkyně Barbary Nicoletta von Niebuhr (Ildikó Bánsági), Hendrikova manželka v době fašistické moci, fašistický generál a ministerský předseda (dobrý Rolf Hoppe), který Hendrika využívá ve prospěch fašistické ideologie a moci, herec Hans Miklas (György Cserhalmi), původní člen NSDAP, který se z ideologického hlediska s fašismem loučí, aby za to zaplatil vlastním životem, herec Otto Ulrichs (Péter Andorai), společně s Hendrikem komunistický sympatizant, černoška Juliette Martens (Karin Boyd), Hendrikova milenka zachraňující si život odjezdem do Paříže, herečka Lotte Lindenthal (Christine Harbort), prominentka fašistického režimu, ředitel hamburkského divadla Oskar Kroge (Major Tamás), herecká hvězda Dora Martin (Ildikó Kishonti), Hendrikův židovský sluha Kis Böck (István Komlós), fašistický pohlavár Cesar von Muck (Christian Grashof), a fašistická prominentní sochařka Laura (Teri Tordai). Nástup fašistické nenávistné ideologie, prohra ambiciózního a nadšeného komunismu, zajímavosti netradiční formy nezávislého divadla, porážka svobody a umění, ze kterého zůstal jen ohyzdný pahýl na podporu a vzestup nenávistných násilníků u moci. A jedinec, který se díky své ctižádosti a ambicím podílí na této zdeformované a brutální formě vládnutí. Úchvatné a velkolepé. ()
Nuda k posrání #125. Viz Osvícení. 20% ()
38. LFŠ Zatím na každém festivalu jsem zhlédnul film se 6* potenciálem a vždy jsem zařadil minimálně jeden do svých srdcovek. V Uherském Hradišti 2012 to je právě Mefisto. Klasu Maria Brandauer a István Szabó to je jako Werner Herzog a Klaus Kinski. Až na dřeň. Uhrančivá studie složitosti doby a lidské duše. O Istvánu Szabóovi vím už dlouho ale poprvé jsem jeho film viděl až tady. Děkuji za něj. ()
Klaus Maria Brandauer mě prostě okouzlil, výborný film a také bych raději originální znění s titulky, to tomu dosti ubírá. I přesto jen a jen doporučuji, skvělé, tleskám výkonu hlavního protagonisty! ()
Brandauer je dokonalý -od úvodní taneční "hodiny" přes "angažovaného" herce až k intendatovi, který si namlouvá, že vlastně pomáhá svým přátelům v nelehké době. Slabošský hlas přeskakující ve vzrušení do falsetu, přehnaně žoviální chování...Bohužel, scénář je až moc polopatistický - viz. neustálé zdůrazňování slabého stisku ruky či poslední setkání s manželkou v Paříži, zakončené teatrálně fackou. Z ostatních herců nejvíce utkví G. Cserhalmi jako špatný herec, který se zaplete neuváženě s fašisty. Scéna jeho popravy odkazuje k závěru trilogie - popravě Hanussena. ()
Asi som od filmu čakal niečo viac. Zasadenie a téma boli fajn, nástup nacizmu dostatočne alarmujúci, napriek tomu ma forma až tak neoslovila, resp. oslovila len tak na polovicu. Ďalšou vecou bolo, že Brandauer nepatrí k mojim obľúbencom a aj tu sa mi zdalo, že viac prehrával, ak chcel ukázať osobitosť postavy. Pritom menej je častokrát viac. Asi aj preto mi viac zaimponoval iný nemecký herec - Rolf Hoppe - v postave generála. Na druhej strane, viackrát som si počal sledovania aj ja položil otázku, asi ako každý divák tohoto filmu, ako by som sa na jeho mieste zachoval ja sám. Kam by som až zašiel a kde sú už hranice. ()
Zajímavý film, neuvěřitelný výkon K. M. Brandauera!!! Extrémní délka, jediné mínus. ()
Přehodnocený film, který mě po svůj čas převážně nudil a i když jsem kostře tématicky zajímavého příběhu porozuměl, nic co by ve mně zanechalo dojem zde nebylo (nanejvýš divadelní scény hry Mefisto a závěrečná scéna). Drama divadelního herce, který je arogantní pouze k těm, ke kterým si to v rámci svého postavení může dovolit, ale zároveň ustupující nacistické moci, člověka, jenž by šel pro svojí vlastní kariéru ve stínu jakéhokoliv režimu. Dlouhé pasáže, nudné dialogy i monology, přeskakování z jedné mnohdy nepatřičné scény na druhou, to všechno mě dokázalo ve skoro dvou a půlhodinovém snímku otrávit i přes jeho zjevné kvality. ()
„To jméno si zapamatujte!“ Smluvený sňatek vnitřního kalkulu, nevylučujíc povinné ambice, touhu po dosažitelně nedosažitelném a ďábelský klam umělecké výřečnosti. Škrabošku nasaďte, na svém já však trvejte. Sám umělec, který touží obstát v hledišti slepců, služebníků mašinérie, vrhačů chladné mizérie. Jeviště a hlediště – dva světy, dva protichůdní příslušníci iluze a moci. Nic jiného nežádám, jen návrat na prkna divadelní, která se mi pod nohama vlní. Reflektory, které oslňují, můj zdánlivý vrchol žel předstírají. Svázal jsem nechtíc ruce své, nalezl jsem jen úpis duše rozvratné. Omrzel jsem se již ideologii stvořené. Oblékl jsem její šat, předstíraný žoldák z lásky k divadlu, padl. Prožít a naplnit, odčinit „bláznovství strůjců“ v pravý čas, odstranit pudr z figurek mas, posledním výstupem marionety v publiku zmást. Zatykač" jsem sám sobě vystavil. Jak pozdní přiznání vlastnímu sebezapírání. „Jsem jenom herec, herec z povolání.“ ()
Pro me nejsilnejsim momentem celeho filmu je totalni demonstrace sily na konci filmu. Opravdu jsem z te sceny mel mrazeni v zadech. Vynikajici snimek! ()
Co je s tebou člověče? To ty, nebo prostředí, nebo strach? Propracovaný příběh levičáckého herce, ztvárněný velmi profesionálně Klaus Maria Brandauerem. Jak je rychlé a nezbytné ustoupit z ideálů. Filmu lze vytknout pouze zbytečnou délku. Záběry z kulturních akcí všeho druhu šlo prostříhat. Nenechte se odradit pomalým rozjezdem. Krystyna Janda je tam tak krásná, že z toho nelze spát:) ()
Sympatické je, že film ve vztahu k své hlavní postavě nesklouzne ani do jednoznačného odsudku, ani do úplné obhajoby – v tomhle smyslu je mezi snímky o nacismu vzácně životný. Míň sympatické a životné je, když vyzdvihovaný K. M. B. po divadelním způsobu „trhá kulisy“ i v civilních scénách – míněno určitě jako součást charakteru, ale přesto nepříjemně zcizující, stejně jako jiné trochu hysterické projevy snahy natočit cosi hodnotného, velkého, závažného, roztroušené v režijním pojetí, hudbě i výpravě. — BTW, Hendrik Hofgen není sám sobě Mefistem, jak tu v několika komentářích padlo – jeho Mefistem je uhlazený maršálek s citem pro divadlo v podání Rolfa já-pořád-kde-už-jsem-ho-viděl-a-on-to-pan-král-z-Vorlíčkovy-Popelky Hoppeho, jehož nenápadné „učím se od vás“ je tu jedním z vůbec nejsilnějších momentů. ()
"Proč já to všechno dělám? Protože mě to baví…“ Oproti zbylým dvou filmům této Szabovi volné trilogie o kontroverzních postavách novodobé německé/rakouské historie vypráví tento film (podle románu Klause Manna) zdánlivě fiktivní příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena (ve skutečnosti Gustafa Gründgense). Muže, kterého proslaví role Faustova pokušitele Mefista, který však ve skutečnosti sám pokušení podléhá. Jeho počáteční naivita („divadlo bude vždycky, ať se stanice cokoliv“) se postupně mění ve zbabělost a svým způsobem i v jistou vypočítavost. Klaus M. Brendenaur v téhle roli exceluje snad ještě víc než coby Hanussen či Redl. Zejména ve chvílích, kdy hraje Hofgena na jevišti je neskutečně přesvědčivý. Z filmařského hlediska je velmi efektně natočen konec snímku, kdy Hofgena čeká ponížení za světel reflektorů. Hofgenův zoufalý výkřik: „Co ode mě chtějí? Já jsem jenom herec!“, budiž jako silné memento nejen této postavy ale i celého filmu. ()
Moje první filmová zkušenost s ikonou maďarské kinematografie Istvánem Szabóem začala jeho kritiky nejoceňovanějším dílem Mefistem, první částí jeho volné historické trilogie. Představuje nám v něm úspěšného divadelního herce Henrika Hofgena, jenž se v začínajícím nacistickém Německu pozvolna mění v bezmocnou loutku totalitního režimu. Film je doslova prošpikován divadelními scénami a také impulzivním chováním hlavní postavy. A Szabó našel herce, který si s touto náročnou rolí poradil se vší parádou. Je jím samozřejmě kdo jiný než rakouský herec Klaus Maria Brandauer, jeden z pilířů Szabóovy úspěšné trilogie. Jestli někdo chce vidět opravdu mimořádný herecký výkon, ať Brandauera sleduje především v Mefistu. Film je v první řadě ukázkovým příkladem střetu kultury a totalitní ideologií a předem prohraným bojem jedince proti ní. Škoda jen, že nejsem tolik divadelně orientovaný, určitě bych potom film ocenil lépe.80% ()
Svým způsobem mi to hodně připomínalo Spalovače mrtvol. Film o vnitřním světě hlavního hrdiny, který se jakožto loutka vprostřed zásadních politických zvratů nechá vláčet druhými a mění tak sám sebe (co se týče vnějšího chování), ale v podstatě zůstává stejný (svými touhami a cíli). Bravurní herecké představení Klause Marii Brandauera, který postavu Hendrika Hofgena vykreslil jakožto složitou osobnost, kterou nelze jednoznačně zaškatulkovat jako dobrou či zlou. Hendrik Hofgen podřídil svůj život touze po úspěchu a vše ostatní včetně sociálních vztahů tak podvolil právě tomu, aby si naplno vychutnával pocit slávy a obdivu, po kterém nejvíce toužil. Na jedné straně se poddal nacistické nadvládě, na straně druhé s nimi nikdy plně nesouhlasil (nebo se jí spíše vyhýbal) a snažil se pomoci bližním právě před její zhoubnou mocí. Sám byl raději nesvobodný, ale obdivovaný. Film Mefisto je především o něm. Donutí k přemýšlení – je plný dialogů a prokreslování charakterů – a – kupodivu – svým tempem neunavuje. ()
Opravdu strhující herecký výkon Klause Maria Brandauera v roli divadelního herce Hendrika Höfgena v nezávidění hodné pozici mezi kladivem a kovadlinou ve všech aspektech výborná kamera výprava a scénář žral sem celý film,který postupně gradoval až do velkolepého finále. ()