Strom snov

Nebyť trochu prestrelenej dĺžky, pokojne by som ohodnotil aj vyššie. Príbeh dospievajúceho chlapca, ktorý sa snaží nájsť si vzor vo svojom otcovi, avšak ten bol značnú dobu preč od rodiny a tá žije takpovediac z ruky do huby. Podobne na tom je ale celé mestečko, takže Strom snov aj napriek tomu, že na prvý pohľad pôsobí ako feel good rodinný film, je občas slušnou sociálnou drámou. Sledujeme aj zopár flashbackov z Vietnamu, ktoré sa tematicky prepájajú so životom v mestečku a s dobrodružstvami malých hrdinov, prípadne v spoločnosti ich rodičov. Možno to chcelo ešte viac zabŕdnuť do sociálnej drámy, alebo práve naopak byť viac rodinným filmom, aby Strom snov pôsobil presvedčivejšie v rámci zvoleného žánru. 70% (20.07.2020)

O hvězdičku víc za ten dojemný konec. Strom snů je pomalu plynoucí příběh o osudech jedné rodiny, vyprávěný dospívající Lidií. Těch témat v něm je víc - válka, veterán z války, rasismus, dětské bitvy, o tom, jaké to je vyrůstat, když se nedostává peněz, nebo lásky, nebo obojího, ale že i bez peněz je možné mnohé. Jasně, určitě to není veledílo, už proto, že takových filmů je dvanáct do tuctu, ale ta práce na něm je odvedená poctivě a s citem a to se cení, i když originality se nedostává. (16.01.2011)

Další rádoby emotivní nuda, která si hraje na něco, co není. Ono by se možná dalo lecčemu uvěřit, jenže to by ta nuda nesměla bejt do nebevolající. Samé tlachání o životě, o přátelství, o rozhodnutích a skutek utek. Costner a Wood mi přišli dost nevýrazní a nebýt té fantastické hudby, tak tomu seknu odpad jak vyšitej. Buď jsem neměl na takové téma náladu a nebo ho nejsem vzhledem ke svému velkému cynismu schopen pochopit. Nevím jestli bohužel, nebo bohudík... (29.09.2011)

Film, který se v divácky líbivém provedení pomalu valí vpřed, aby se snažil v ne úplně přesvědčivé formě upozorňovat na společenské problémy Ameriky 70. let prostřednictvím dětských očí. Problémem je občasná přemoudřelost dětí, kteří v určitých chvílích neuvěřitelně schopně brání demokratizaci společnosti a útočí na lidskou omezenost a krutost. Na takovou úroveň se nedostává ani většina dospělých. Jsou to sice oduševnělé řeči, ale působí až nepatřičně, obzvláště v porovnání s jejich ostatním nevyrovnaným chováním. Občasná překročení hranice citového vydírání také budí rozpaky. Film zkrátka útočí na diváky všemi povolenými i nevkusnými způsoby, aby sám sobě dodal punc výjimečnosti. Jeho poselství není špatné: snažit se bránit zbytečným konfliktům a rozepřím, které mohou konfliktní situaci pouze vyhrocovat, a učit se kompromisům a spolupráci. Vznešená a chvályhodná myšlenka, bojující proti bezpráví, které plodí pouze další bezpráví. Ale myšlenka nebývá totožná se skutečným životem a ideály tak nedocházejí svého naplnění. V hlavních rolích jsou sourozenci Stu (zajímavý Elijah Wood) a Lidia Joanne (Lexi Randall) Simmonsovi, kteří tráví přelomové léto v jejich životě v dětské bezstarostnosti, řevnivosti, společenské nesmiřitelnosti, zažitém pokrytectví a osobním hrdinství. Z dalších rolí: válečným konfliktem postižený otec dětí Stephen Simmons ("správňácký" Kevin Costner), muž s nejvíce demokratickým pohledem na svět ve městě a okolí, jeho ustaraná manželka Lois (Mare Winningham), hubatá černošská dívka Evaldine (LaToya Chisholm), nejlepší Lidiina kamarádka, děti útočící rodiny Lipnickich Billy (Christopher Fennell), Arliss (Donald Sellers), Leo (Leon Sills), Lester (Will West) a Ula (Jennifer Tyler), jejich otec (Raynor Scheine), opilec a násilník, či rasistická učitelka slečna Strapford (Christine Baranski). Film neurazí, ale svým způsobem provedení ani vyloženě nenadchne. (30.11.2012)

Má to své mouchy (hlavně po scenáristické stránce), ale herecké výkony hlavně dětských představitelů stojí za to. Hudební doprovod dobře lícuje s dějem a dalším pozitivem je nízký obsahuje patriotismu (což mne například vadilo u filmu Narozen 4. července ). Ještě malá poznámka, to co jsem viděl trvalo 159 minut - tj. patrně jinak sestřižená verze. Celkově 70%. (07.06.2009)