Chaled

Film je pozoruhodný zejména svým námětem, ale za zmínku stojí také excelentní herecký výkon malého Michaela D'Ascenza v hlavní roli. Tento chlapec ve filmu prakticky "nesleze z obrazu", ale přesto jsem na něm neshledal ani sekundový výpadek z role, zdálo se, že je do ní dokonale vžitý po celou dobu snímku. Malinko mi vadily při některých rychlejších záběrech trhavé pohyby kamery, které se mi tentokrát zdály trhavější než v jiných filmech, ale to nemůže celkovému vyznění filmu nijak výrazně uškodit. (04.07.2003)

Ukázkový příklad toho, že aby film skutečně zapůsobil, nepotřebuje k tomu patos, epickou hudbu nebo prvotřídní kameru. Někdy stačí jen odhodlání, dobrý scénář a nějaké to eso v rukávu, kterým je tady určitě herecký výkon malého Michaela D'Ascenza. To vše způsobilo, že jsem prakticky po celou dobu nespustila oči z obrazovky. Ocenila jsem, že se mi snímek ani na minutu nesnažil nijak vyjít vstříc ve stylu "tady máš silnou emoci, takhle to prožívej", naopak svým syrovým, nezúčastněným, skoro dokumentárním přístupem odpálkoval míru vcítění na mou stranu. Důsledkem toho všeho je, že do mě sice neuhodil blesk ohromení hned po dokoukání filmu, zato ve mě takovým tím nenápadným podprahovým způsobem rezonuje ještě dnes. Hodně silná čtyřka. (23.04.2014)

Smířila bych se s tím, že Khaledova matka má plíce na cimpcampr a přitom kouří extraligu. Celkem bych i pobrala, že si malý kluk neví se smrtí matky rady a nepokusí se jí zavolat sanitku. Ale pak Khaled předvede sled rituálů, který by mohl naznačovat, že trpí obsedantně kompulzivní poruchou, a vše završí tím, že si lehne do postele v botách. Svět dospělých je zlý, všichni chtějí Khaledovi ublížit, sociální pracovník s domovníkem na něj takřka pořádají hony. A Massombagi chce, aby tomu všemu divák věřil. K tomu neshledávám důvod. A neokouzlí mě ani pokus o artové provedení v podobě roztřesené kamery. Představitel hlavní role hrál velmi dobře, ale jiné pozitivum na tomhle snímku nedokážu najít. (19.10.2014)

Spočiatku mi digitálny obraz a nízkorozpočtovosť dosť vadili. Film si vyslovene pýtal dôstojnejší "look" a kvalitnú symfonickú, temnú hudbu. Ale s pribúdajúcimi minútami mi to plne vynahradil slušne gradujúci scenár a tvorivá réžia v spoitosti s kamerou, ktorá fantasticky umocňovala dramatičnosť (viď. záber na Khaleda s panvicou v ruke, ako uteká cez chodbu do pivnice). V tejto polohe už lacný digitálny obraz nebol na škodu, ale naopak dodával filmu na naturalistickej autenticite. Pochvalu si zaslúži aj mladý herec a predovšetkým UNIKÁTNY námet, na ktorom celý tento brilantný snímok stojí. (11.07.2002)

kanada nenesie na rozdiel od svojho južného suseda morálnu zodpovednosť za osud ľudstva, tak si môže dovoliť aj oveľa kritickejšie a dramatickejšie snímky . . . ktoré nemusia končiť vyslovene dobre a niesť nejaké kladné posolstvo a optimistické pocity . . . týmto sa však otvára brána k natočeniu naozaj kvailtného filmu, filmu ako napr. Khaled (23.02.2005)