Ďaleko od ľudí

Ďaleko od ľudí dostáva spätne ďalší príťažlivý divácky rozmer, ak ste už videli Green Book s Viggom Mortensenom v podobnej úlohe. Teda iba na prvý pohľaď je príbeh veľmi podobný a aj obe Mortensenove potavy sú charakterovo a intelektuálne niekde inde. Ale toto porovnávanie vás bude iste baviť. Ďaleko od ľudí nám predstavuje nie príliš ružovú historickú kapitolu Alžírska a Francúzska a tí druhí z toho nevychádzajú dvakrát pozitívne. Pozitívne na filme však je, že ani alžírski povstalci nehrajú podľa morálnych pravidiel. Dozvieme sa niečo o mentalite miestnych, ktorá je nám, popravde, veľmi vzdialená, ale ich pravidlá v rodinných vzťahoch sa dajú v tomto prostredí pochopiť. Neprávom prehliadaný skvelý historický kúsok. (15.03.2019)

Aaach Alžír Alžír. Suchý, kamenistý s pálivým slnkom. V takom prostredí sa odohrával príbeh dvojice - jeden domorodec arab nábožný , ktorý si ctí tradície a dobrovoľne sa necháva viest k súdu, kde ho čakal trest smrti a jeden beloch učiteľ, ktorý ho doprevádzal, aj keď veľmi nechcel. Okrem scenérie zaujala taká melancholická prachobyčajná ľudskosť znela v celom príbehu. Áno humánnosť príbehu ... v slovách, gestách, dialógoch .... to je hlavná črta - skoro až odkaz toho filmu. (08.01.2017)

Dobrodružné filmy mají rádi všichni, především muži, a především mladí a staří. Mladí proto, že se na skutečném dobrodružství nemohou dosud podílet; staří proto, že už nemohou. A proto i "parametry dobrodružství" pro mladé a staré jsou jiné; i když spíše v intenzitě než jejich výběru. Jen málo autorů uspokojí současně staré i mladé; Jules Verne asi ano, Karel May asi sotva... Tohle je film spíš pro ty staré: sentiment (ale ne příliš), smysl pro pravdu a spravedlnost (ale jen do určité míry), násilí (ale ne z touhy po bohatství ani bezúčelného chvastounství), hrdinové neumírají (ale nejspíš už to stejně mají spočítaný), krásná krajina (ze které ovšem lidi utíkají, protože tam není voda ani půda). A hlavě (pro ty staré) film nechává dostatek prostoru k vlastním úvahám, zápisům do zkušenostní paměti, zření analogií a formulování prognóz. (19.08.2016)

Film pracuje především s náznaky, jeho podstatou není vyprávět počátek francouzsko-alžírské války, ani ukazovat nějaké super explicitní scény, krutosti fr. vojáků kterých se dopuštěli v Alžírsku. Film není ani nějaká výrazná outdorovka na téma přežití v kruté přírodě. Od těchto témat je vždycky jen kousek, to podstatný čemu se příběh věnuje je lidství. Pokud by byl film v americké produkci zřejmě by sklouzl do velkého patosu, tady se to nejsilnější odehrává v absolutně prostých a civilních scénách, v dialozích obsahující jen několik slov a pokud si chceš tenhle film skutečně užít, věnuj na 101 minut svoje srdce obyčejným lidem v Alžírsku roku 1954, pak si můžeš odnést hodně silný zážitek, jinak si radši zajdi Stars Wars a chrochtej nad efekty. Viggo opět dokazuje, že ve výběru a následné realizci filmových projektů nešlape po slepý cestě. (20.11.2015)

Daleko od lidí do sebe umě kloubí nejen prvky dramatu a válečné tématiky, ale i filmového westernu. Místy může působit lehce rozvlekle a získat tak příchuť nudy a nezajímavosti. Jeho největší kouzlo tkví v melancholické atmosféře a hlavní myšlence, jež se line celým filmem až k (ne)symbolickému rozcestí… A na samém konci, kdy by se snímek mohl nakrásně svézt do propasti zbytečného patosu, jen zlehka zatančí na hraně. A zanechá ve vás pocit, že jste viděli příjemný a nepříliš složitý film, jenž veškerou svou hloubku předkládá v náznacích a prostřednictvím dua kvalitních herců klade důraz na to, že cenit si života kohokoli, není slabostí. Více zde: http://nafilmu.cz/2016/04/recenze-daleko-od-lidi-2014/ (13.07.2017)