Let’s Dance 5

Asi nejslabší díl série. Od těchto filmů vlastně téměř nic neočekávám - žádné herecké výkony, žádný příběh, prostě se jenom pobavit a žasnout na předvedenou taneční akcí, to je vše. Zde to však selhává téměř ve všech ohledech. Možná to bude tím, že předešlý díl nastavil laťku vcelku vysoko, ale tady se mi příliš nelíbil ani samotný tanec, on pomyslný ring v casinu v LA moc originálních nápadů a kreací nepřinese, ty tam jsou efektní "komba" a triky, nad kterými občas zůstává rozum stát. Tanečků bylo celkem dost, to ano, ale všechny si byly dosti podobné a nebyl tam žádný wow efekt. Je sice hezké, že tu potkáváme staré známé tváře, ale k čemu to všechno je, když toho tvůrci řádně nevyužili? 1* (22.10.2014)

No, tak co bych tvrdil, vysokou uměleckou hodnotu to nemá, ale docela jsem byl zaujat a vydržel celou stopáž, i když i já jakožto zápletkový slepec jsem okamžitě dokázal předvídat klišoidní děj. No, ale jsou to pěkné dvě hvězdy, protože Briana Evigan je sexy dívčina a mám rád soutěže, i když vím kdo vyhraje, protože bez happyendu by to nešlo. (19.08.2016)

No, přesto, že vím, v jakém rámci se tento film pohybuje a že to je již pátý díl ze série Step Up, jsem byla překvapena, jak hrozný tento díl byl. Dějová linka je věru nejmizernější ze série (a to je co říct), o scénáři nemluvě, hlavní hrdina je krajně nesympatický, tancování zas tak skvělé není...co dodat? (01.09.2014)

O tom, jaký ideologický rozpor v sobě série Step Up nese (a zejména její čtvrtý díl), jsem už psal u minulého filmu. Zásadní vymezení se vůči esteblishmentu a všeobecné komerionalizaci, kterou ztělesňuje reklama, aby (hup!) crew zvítězila a získala tak pro sebe místo v reklamě, je přítomno v jiné podobě i v tomto dílu série. All In hraje jen zdánlivě na jinou strunu. Účastníci soutěže jsou vtaženi do víru reality show, kde se necítí dobře a která jim bere jejich friendship mojo, aby na konci mohli využít naplno principů, na nichž každá reality show stojí. Stačí si jen stoupnout, říct pár dojímavých slov a hurá, smlouva je na stole a vítězství v kapse. O lobotomii příběhu nemá smysl psát, ale nepotřebujete přece být Roland Barthes, abyste pochopili, že tahle základní premisa nedává smysl. Step Up je sice filmovou frenčízou o určité subkultuře (break je tradičně považovanej za součást hip-hopu), ale ve skutečnosti ji jen používá jako prázdnou šablonu, kterou naplňuje ideálem hipsterství (vezměme něco, čím všichni ještě před pár lety pohrdali - třeba steampunkovej look - a použijme to jako cool proprietu; nemusí to dávat smysl, nebo lépe - zbavme to tradičních hodnotových znaků a přilepme k tomu pár hezkejch tváří). Ještěže to aspoň tanečně pořád funguje... (22.03.2015)

Break danci rozumím asi jako odstřeďování mlíka, ale poznám, když se opakují furt ty samé pohyby, když chybí pořádné hromadné choreografie a když hraje samá hnusná hudba. To mně u tanečního filmu přijde podobně nešikovné, jako kdyby fotbalista nevěděl, co je to ofsajd, kulhal a ke všemu ještě útočil na vlastní bránu. (New Plymouth, NZ) (27.11.2014)