Motýle

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec. (15.04.2015)

Prostredie, do ktorého je dej zasadený, zodpovedá opisu z obsahu filmu, ale samotný príbeh je o niečom inom. Vlastne stačí, že o niečom vôbec je. Lebo keby som mal zrovnávať napríklad s Comtesse Noire, tak to je len samoúčelná erotika, ktorej temnota spočíva v tom, že bobor hlavnej hrdinky splýva s jej tmavým plášťom. Tu ide naopak o kompromisy, ktoré prináša každý vzťah. Napríklad aj lesbický, ktorý je založený na vynucovanom ponižovaní pre ukojenie vlastného fetišu. Nuž, toľko sa chodí s krčahom po vodu, kým padne na kuklu a rozdrví ju, pričom vám uletí ako motýľ alebo umrie ako minulosť. Krehké a nenáhlivé tempo si môžete podľa vkusu vysvetliť ako nudu alebo ako citlivý prístup tvorcov. Konkrétne mňa nepresvedčili ani Cynthiine veľavravné pohľady o tom, že nie vždy je menej viac. Mne toho partnerského sparringu na pudovej úrovni prišlo trochu málo. (20.02.2016)

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Věznicí postel nestihneme vyrobit včas. Byl by lidský záchod přijatelný kompromis? Pro ty, kteří mají libido citlivé na mocenské hrátky (a nejsou příliš pokročilí, takže je překvapí, že ten vpravdě týraný nemusí být nutně totožný s tím, kdo dostává na zadek), musí jít o zajímavý film. Já tohle nehraju a navíc mám nakoukanou Belle de jour, takže jsem se při okatém odkrývání ambivalence ovládání trochu nudil. O to víc času jsem měl na ocenění delikátní kamery, hmyzích detailů, zlého humoru, skvělého soundtracku Cat's Eyes, odvážného výběru zralých hereček a kalendářových kompozic se zadnicemi. (17.02.2018)

Motýle sú pre mňa erotickým guilty pleasure. Sú čiastočne psychologické, ale snažia sa byť zbytočne artové, aby namiesto toho boli skutočne psychologické. Postavy sa niekam posunú až v závere, ich rituály svojou repetetívnosťou začnú trochu nudiť a výsledkom je dlhší subjektívny čas filmu, ako ten reálny. Záverečných 20 minút je myslím dosť nezvládnutých, každá scéna tu pôsobí, akoby mala byť posledná. Casting je vynikajúci, herečky sú na svoj vek sexy, charizmatické a pôsobia tajomne. (14.09.2015)