Knick: Doktoři bez hranic

Soderbergh neSoderbergh, toto nie je moja šálka kávy. A určite to nie je seriál pre každého. Pozerať sa na kopec krvi, rezanie do mäsa, cisársky rez, ženskú s odrezaným nosom, tieto naturalistické scény chcú šokovať, ale mňa nepriťahujú. A celkovo lekárske prostredie mi je proti srsti. Postava Clive Owena mi nebola navyše sympatická. Občasná dobrá hudba seriál z bryndy nevytiahne, nechápem tej popularite. (03.03.2017)

Steven Soderbergh je evidentně velmi moudrý muž, který si moc dobře uvědomuje sílu televizního média, co vše s ním může provádět a jakou tvůrčí svobodu mu dává. Knick je v každém ohledu fascinující projekt, který se s divákem nemazlí, od začátku do něj pere množství ambivalentních postav, silných témat a dějových linií, z nichž některé ze začátku působí trochu uloudaně, ale každá z nich nemilosrdně graduje až do vyhrocených konců. Opravdu Doktoři bez hranic. V zachycení oné odosobněné atmosféry, panoptika zoufalých duší, které nejsou schopné dojít naplnění, pomáhá režisérovi fascinující Martinezův ambient, špičková volná kamera, která se proplétá mezi stěnami nemocnice a rovnoměrně dělí svou pozornost mezi jednotlivé postavy. Clive Owen je samozřejmě ve své roli Gregoryho House roku 1900 fantastický. Celé je to špinavé, nervózní, ve své snaze zachytit fungování nemocnice na začátku 20. století a zrod moderní medicíny poměrně komplexní... a ve výsledku skutečně geniální. Jen tak dál! 95 % (05.02.2016)

1. série: Z Doktorů bez hranic se pro mne stal jeden z nejvýraznějších televizních počinů tohoto roku. Nikdy se z nich asi nestane divácký hit, díky Soderbeghově specifickému pojetí se však jedná o svým způsobem jedinečný projekt, jenž se nebojí jít proti současnému televiznímu proudu.. Slavný tvůrce se totiž již od prvních minut s divákem opravdu nepáře a servíruje mu neskutečně drsnou a hutnou podívanou, jež si nebere žádné servítky a už od začátku nám nabízí slušnou dávku deprese a explicitních záběrů. Soderbergh se pak s postavami rozhodně nemazlí a nebojí se je vymáchat v tom největším životním bahnu. Když už si pak divák myslí, že na větší dno už si snad místní osazenstvo ani sáhnout nemůže, tak vás během následující epizody rychle vyvede z omylu. Výtečná dobová atmosféra, pulzující elektronický soundtrack a výborný Clive Owen ve svém hereckém comebacku jsou už jen hodně šťavnatou třešničkou na dortu. 90% (14.08.2014)

Soderbergh není můj režisérský oblíbenec, ale tady předvádí něco výjimečného. Nenechte se mýlit, tohle není Pohotovost přenesená o sto let do minulosti. Doktoři v Knicku sice své pacienty zachránit chtějí, ale navíc jsou taky blázni do nových lékařských technik a rádi si je zkusí na vaší oblíbené tetičce. Postavy zdaleka nejsou černobílé, někdy se chovají jako svině, ale nikdy tak, že je začnete nesnášet. A někdy zase prokážou ohromnou porci lidskosti. Tomu všemu vévodí Clive Owen, kterého jsou dlouho neviděla si některou roli takhle užívat. Jeho John Thackery je charismatický, skvělý chirurg, o něco horší člověk, závislák na drogách... a má tu zajímou dějovou linii s mladou a idealistickou sestřičkou (temný tón seriálu mi ale brání věřit, že se tu dočkáme nějaké hezoučké romance). Zajímavá ji i linka s černošským doktorem - seriál skvěle ukazuje tehdejší rasismus, aniž by sklouznul k moralizování, prostě nechá na vás, abyste si udělali sami názor. Plusové body dávám i za gore (krvavost), seriál se neodvrací od záběrů na krev, otevřené rány a vnitřnosti, ale nikdy to nepůsobí nechutně. Tohle je zatím nejoriginálnější seriál letošního roku. 80 % (09.09.2014)

The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii. (29.07.2018)