Všetci hovoria: Milujem ťa

Woody Allen asi během natáčení požil příliš cukru, jinak si totiž tuhle sacharidem přecpanou muzikálovou romanci nedovedu příliš vysvětlit. Některá hudební čísla vynikající, etuda Tima Rotha jakbysmet, ovšem vzato kolem a kolem se jedná o jeden z těch slabších kousků slavného pana neurotika. Nicméně ideální film na svatého Valentýna nebo při stavu akutní zamilovanosti. (18.12.2011)

6.5/10 Těžké hodnocení, protože tento neobvyklý muzikál s nepěvci má něco do sebe, typicky allenovský humor a neurotické chování postav se podařilo zachovat, ale při sledování jsem se stihla i nudit, tak mi nezbývá než konstatovat, že Woody nasadil sám sobě laťku příliš vysoko a tady se jí nepodařilo dosáhnout. Obsazení je luxusní, herecky není co vytknout (až na toporná muzikálová čísla - zpívat tady nijak zvlášť neumí nikdo). Obsahově je film zábavný a vlastně by mě bavil daleko víc ironicky právě bez muzikálových vložek, které nejsou pro děj nijak potřeba, ničím nevynikají, nemůžou se ani náhodou rovnat kvalitě běžné muzikálové produkce a až na výjimky (pohřební síň, bratři Marxové, závěrečná scéna na břehu Seiny) mi odváděly pozornost jinam. (23.03.2021)

„A co Carol? Jak se jmenovala dál?“ – „Carol byla básnířkou a členkou Mensy.“ – „Byla závislá na heroinu.“ – „Jo, ale já si myslel, že to byl insulin!“ Woody a muzikál? Můj oblíbenec to samozřejmě pojal velmi po svém, nutno však dodat, že k mé celkové spokojenosti. Hudba byla moc fajn, vyloženě civilní zpěv všech zúčastněných bych viděl spíš jako plus a často hodně úsměvná muzikálová čísla (která přicházela vcelku nečekaně) byla parádní. Od zpívajícího žebráka či arabského taxikáře přes vymazlenou choreografii v klenotnictví (stepování přes švihadlo!), nemocnici, pohřebním ústavu (pravděpodobně nejoriginálnější část filmu, k tomu s nejchytlavější písničkou) až po taneční číslo na nábřeží. Woody a spol. (opravdu příjemné herecké obsazení, navíc krom vrchního neurotika také Edward a Natálka) vzdávají hold, parodují („levitování“, falešný step, zpívá a tancuje každý) a navrch si dělají srandu z filmu samotného (přičemž upozorňují i na svoji uvědomělost). Jediné, co považuju na Allenově počinu za slabší, je menší frekvence opravdu kvalitních hlášek či scén k záchvatům smíchu (ala sledování rentgenových snímků či Woodyho foukání mezi lopatky). Po většinu času se sice člověk baví, ale spíš se jen tak lehce usmívá, než že by se zrovna za břicho popadal. Nicméně, téhle příjemné záležitosti ty solidní 4* rád dám a kvituju, že si Allen troufl i na žánr, ve kterém si ho normálně člověk jen těžko umí představit. „Neviděl jsi signály? Musela přece něco dávat najevo.“ – „Myslíš, že jsem idiot? Jaký signály? Jeho fotka v jejím prádelníku? Nebo vyslovení jeho jména, když měla zrovna vyvrcholení?“ – „Tohle nemyslím.“ – „No, tohle se ale právě stalo. Jen jsem si to nějak nedal dohromady.“ (22.03.2015)

Jeden z nejlepších Woody Allenů, i navzdory tomu, že je to muzikál. Ale právě ty muzikálové vložky mě tam zaujaly skoro nejvíc. Jak se v každém prostředí všichni hned připojili a využívali i různé předměty a sami sebe. Nejdřív jsem měl trochu zmatek v postavách, ale to se časem vyřešilo. Ani Julia Roberts mi tam nevadila, přestože to ve většině filmů dělá. A Tim Roth mě tam zas překvapil a potěšil. A je tam fakt hrozně moc známejch herců. (19.06.2007)

„Moje znalosti o umění začínají Kirkem Douglasem a končí van Goghem.“ Hudebně-psychoanalytická komedie tak lehká, že může bezstarostně ignorovat zákony gravitace. Je poznat, že Woody si natáčení hravého filmu s tanci a zpěvy náramně užíval - splnil si jím dlouho nerealizovatelné přání. Vyšší rozpočet přinesl slušné triky a možnost navštívit v rámci natáčení nejromantičtější místa Evropy. Obdivuhodné je množství zúčastněných stávajících (Hawn, Roberts) či budoucích (Portman, Norton) hvězd, které se teprve po podepsání kontraktu dozvěděly o nutnosti zpívat. Tento švindl ze strany režiséra přidal filmu na živosti, herci opravdu působí jako obyčejní lidé, kteří si čas od času, čistě pro radost, nějakou zanotují (přezpívána musela být pouze Drew Barrymore). Radost jejich radost sledovat, druhou porcí téhož nepohrdnu. Kdyby jen pro oslizlou noblesu, s jakou Tim Roth vystřihnul kriminálně činného živla a pro závěrečný tanec tanců na břehu Seiny. Po skončení jsem chtěl tančit taky. 85% Zajímavý komentář: Vitason (01.06.2009)