U anjela strážneho

Podľa mňa omnoho vyzretejšie, ako Dopraváci. Rukopis je zreteľne čitateľný, tentokrát však všetok ten hnus slúži účelu. Film je komplikované puzzle, jeho skladanie by však bolo holým nezmyslom. Práve časová a miestami aj priestorová dezorientácia nás skvele vťahuje do sveta alkoholika a upozorňuje na fakt, že tolerovaná droga je stále iba droga. Nakoniec aj úvod, ktorý film rámcuje, je po všetkom tom zmätku spochybnený. Smarzovski sa na scenár výborne pripravil a Wieckevicz dal do postavy všetko. Toto nie je "stratený víkend", ale stratený život. (09.08.2015)

Démon alkohol!! Film o alkoholu a delirium tremens. Alkoholismus se vyléčit nedá, člověk když to má v sobě, nenadělá nic. Dost syrovej snímek, který nevypraví jen příběh hlavní postavy - spisovatele Jiřího, ale vypovídá i o osudech lidí, kteří jsou zavřeni v léčebně a jejich zpovědi jsou někdy dost kruté. Pár scén je vyloženě humusáckých a nerad bych se někdy ocitl v podobných situacích. Výborná je kamera i hudební doprovod, který výborně podkresluje určité scény a záběry. Naturalistická sonda do duší alkoholiků. (02.01.2015)

Další studie alkoholika. Robert Więckiewicz je jako troska spisovatele na stálé trase mezi odvykací klinikou a titulní hospodou v Krakově přesvědčivý, režisér stejně jako u svého předešlého filmu dokazuje, že má řemeslo v malíčku, ale prostě mi připadá, že už jsem pár takových filmů viděl, a tenhle je jen další v řadě. V temném a špinavém filmu se najde i trocha humoru, ale do jaké míry je k smíchu třeba kněz zvracející při půlnoční mši a podobné scény, to je značně individuální (70%). (23.03.2015)

O žádný polský Requiem za sen pochopitelně nejde. Oba sice pojednávají o závislostech a oba mají potenciál být drtivým mementem, ale jen Aronofského majstrštyk tohoto cíle i dosáhl. A to ve stejné míře depresivní studií úpadku člověka, jako geniálním Mansellovým motivem. Ten vytvořil jakýsi pevný bod kterého se divák mohl zachytit a koneckonců jím zůstal i po všech těch letech, kdy část scén z filmu dávno vymizela z paměti. Wojciech Smarzowski na chronologickou naraci rezignoval a příběh roztříštil do chaoticky poskládaných scének, záblesků, zmatených vzpomínek a polozapomenutých prožitků. Tím sice působivě přiblížil život alkoholika, ale zároveň znemožnil divákovi aby se s ním ztotožnil. Vtahující schéma "krásní a šťastní lidé podléhají droze a ta jim dělá ze života peklo" vystřídalo odpuzující "podívejte se jak dopadnete když budete pít". Jerzy sympatický není, nebyl a nebude. Z pohledu kamery je jen opilcem a proto je lehké si od něho držet odstup. Silný a pocity přinášející motiv, ať už hudební a nebo jiný také chybí. Ta spousta drobných odporných momentů ho zkrátka nenahradila. Slabší čtyři hvězdičky. Přesto však čtyři, takže pokud by šlo o český film, tak by v naší produkci čněl nad ostatními jako titán nad trpaslíky. (21.12.2014)

Dobří polští holubi se vracejí a jsou pro alkoholismus tím samým, čím byl svého času pro závislosti Requiem za sen... Hodně silná káva, na kterou ne každý bude mít žaludek (či spíše játra) a to až do té míry, že jsem si z toho vlezlého (ale nikoli laciného!) naturalisticky syrového marastu naprosté ztráty základní lidské důstojnosti musel dát panáka na vystřízlivění. A do toho do důsledků zrealizovaná roztříštěná "postbukowského" forma, kdy je úplně jedno "co, kdy, kdo" a podstatné je jedno jediné "Gdzie jest kurwa moja flaszka?" PS: Že byl Więckiewicz po celou dobu v totálním lihu a deliriu mi nikdo nevymluví, to nebylo z jeho strany zahrané, ale poctivě odchlastané. (03.12.2014)