U anjela strážneho

Dobří polští holubi se vracejí a jsou pro alkoholismus tím samým, čím byl svého času pro závislosti Requiem za sen... Hodně silná káva, na kterou ne každý bude mít žaludek (či spíše játra) a to až do té míry, že jsem si z toho vlezlého (ale nikoli laciného!) naturalisticky syrového marastu naprosté ztráty základní lidské důstojnosti musel dát panáka na vystřízlivění. A do toho do důsledků zrealizovaná roztříštěná "postbukowského" forma, kdy je úplně jedno "co, kdy, kdo" a podstatné je jedno jediné "Gdzie jest kurwa moja flaszka?" PS: Že byl Więckiewicz po celou dobu v totálním lihu a deliriu mi nikdo nevymluví, to nebylo z jeho strany zahrané, ale poctivě odchlastané. (03.12.2014)

Ne, nebyl to hezký film a nedoporučuji ho nikomu, kdo má špatnou náladu nebo deprese. U koho hrozí, že by se mohl taky napít. Protože tento film je o všem hnusném a špinavém, co alkoholismus přináší. O tom všem zápachu, výkalech a zvratcích, které kolem sebe alkoholici už ani nevnímají. A taky trochu je o jejich okolí, o lidech, kteří musejí alkoholismus svých blízkých se vším všudy snášet. Nemyslím si, že na tento film ještě někdy kouknu, vážně je hnusný a chtěla jsem ho v průběhu sledování několikrát vypnout. Nakonec jsem to ale vydržela, protože je to nesmírně pravdivý film. (01.04.2019)

O žádný polský Requiem za sen pochopitelně nejde. Oba sice pojednávají o závislostech a oba mají potenciál být drtivým mementem, ale jen Aronofského majstrštyk tohoto cíle i dosáhl. A to ve stejné míře depresivní studií úpadku člověka, jako geniálním Mansellovým motivem. Ten vytvořil jakýsi pevný bod kterého se divák mohl zachytit a koneckonců jím zůstal i po všech těch letech, kdy část scén z filmu dávno vymizela z paměti. Wojciech Smarzowski na chronologickou naraci rezignoval a příběh roztříštil do chaoticky poskládaných scének, záblesků, zmatených vzpomínek a polozapomenutých prožitků. Tím sice působivě přiblížil život alkoholika, ale zároveň znemožnil divákovi aby se s ním ztotožnil. Vtahující schéma "krásní a šťastní lidé podléhají droze a ta jim dělá ze života peklo" vystřídalo odpuzující "podívejte se jak dopadnete když budete pít". Jerzy sympatický není, nebyl a nebude. Z pohledu kamery je jen opilcem a proto je lehké si od něho držet odstup. Silný a pocity přinášející motiv, ať už hudební a nebo jiný také chybí. Ta spousta drobných odporných momentů ho zkrátka nenahradila. Slabší čtyři hvězdičky. Přesto však čtyři, takže pokud by šlo o český film, tak by v naší produkci čněl nad ostatními jako titán nad trpaslíky. (21.12.2014)

,,POKUD NĚKDO PIJE JAKO VY, NEMŮŽE ŽÍT DLOUHO A ŠŤASTNĚ.“ … ,,A JE MOŽNÉ ŽÍT DLOUHO A ŠŤASTNĚ BEZ PITÍ?…" /// Polskej HBO uvádí… tu o ĎÁBLOVI. Příběhy, zkazky, zážitky těch, jenž byly (několikrát) postaveni na nohy, který je naprosto neomylně dovedly zase zpátky. Pohled na lidský dno (trochu jinej, než ten francouzskej). Důvtipem a inteligencí proti alkoholismu – bezvýsledně. PRAVDA JE PITÍ… Alkoholikovi filozofie, psychedelická či trance hudba, delirium… A jaký z toho plyne ponaučení? Že alkohol… ,,tak jsem nakonec celou noc propil...“. Já ne. Nějak nemám chuť. (Dr.Skála by měl radost!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2000 napsal Jerzy Pilch, neznám. 2.) Napadlo mě, že bych nepil... 3.) Thx za titule ,,xLucky“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.11.2014)

Jerzy, Jerzy, bylo pro mě dost obtížné sledovat Tvou životní pouť, kterou provází jen ta flaška v ruce a občasné sebezpytování, spojené s léčbou v protialkoholní léčebně. Já, která jsem téměř abstinentkou, jsem měla chuť jít si nalít irskou whisky, abych se z té deprese, která na mě čišela ze všech koutů tohoto filmu, alespoň trochu dostala. Vláďa Menšík mně byl přece jen trochu bližší ve filmu Holubi se vracejí. (02.01.2015)