Jack Reacher: Nevracaj sa

Nie je to úplne zlé a napríklad tá rodinná linka ma hlavne po "veľkej pointe" celkom bavila a emočne na mňa fungovala. Problém filmu je, že je totálne nezaujímavý , príliš tendenčný a absolútne neadekvátny k menám svojich tvorcov. Až tak veľmi , že ma napadli ohľadom kvalít dve diabolské teórie Prvá teória: tento film je úžasný technologický pokrok. Nejaký slušný rutinér natočil trochu lepšiu Stahamovku a chcel si zvýšiť kredit. Preto najal trikových mágov aby Jasona prerenderovali za Cruisa. Klobúk dole. žiadne CGI som si nevšimol. Lenže Cruise sa to dozvedel a keďže pracuje iba s overenými a talentovanými režisérmi, nechal do titulkov pripísať meno Edwarda Zwicka, ktorý nikdy nebol na pľaci a ani nečítal scenár. Potom už iba ostalo to spojiť s nejakou sériou a dodabovať pár oslovení Reacher a bolo hotovo. Táto teória by IMO celú kvalitu filmu a to, že s jednotkou nemá nič spoločné vysvetľovala. Tá druhá a nepravdepodobnejšia je, že sa vlani v Hollywoode vážne všetci zbláznili. S prižmúrenými očami 6/10 (28.02.2017)

Před čtyřmi lety jsem si pokračování vlastně i přál. Producenti museli být spokojení, takže asi nebyl důvod, proč se na další výlet nevydat. Tom „všechno měním ve zlato“ Cruise mezitím natočil tři veleúspěšné pecky (dvě sci-fi a pokračování osudů Ethana Hunta) a hned z úvodu nám nedává příliš vydechnout. Jeho už ne tak neznámý samotář se špičkovým výcvikem se záhy dostává k vyšetřování jisté majorky, která je ve vězení kvůli špionáži. Dosud to byla jeho „holka přes telefon“, brzy má však ležet na podlaze cely coby nepohodlná figurka v rozsáhlé armádní špinavosti. Jenže je tu právě Reacher, který ji z vězení dostane, do toho zjistí, že má být otcem dospívající holky, a že jsou mu v patách dost ostří hoši. A samozřejmě vždy ví, co udělat, kde koho hledat, do jaké ulice zahnout. Hlavně u toho nepřemýšlejte. Na začátku stál britský spisovatel Lee Child, jehož Reacher je hrdinou hned několika bestsellerů. Edward Zwick má vojenské uniformy rád, v jeho starších kouscích se všichni tvářili zatraceně vážně a samotný rutinér si často jen plnil, co měl. Vždy mu šli spíš výpravné kousky, na jedničku, která představovala nesmírně trpělivý oldschoolový kriminální thriller postavený na sympatické postavě a příjemném vnitřním napětí, nemá. Akce je nicméně znovu příjemná, místy nekompromisní. Cobie Smulders se stárnoucím Cruisem drží krok, chemie mohlo být víc a jedna z promenád v županu mohla skončit něčím víc. Pro mě poctivý kus, škoda otravné blondýny, jinak je Reacher skoro tím typicky dobráckým sousedem (jen nezve lidi na grilování), který v případě nouze přispěchá na pomoc. Jen by to příště chtělo vychytat těch pár nešvarů. (20.10.2016)

Jack neztrácí čas. Než začne film, stačí zpacifikovat dva týpky a další dva předává spravedlnosti před úvodními titulky, během nichž si zvládne domluvit rande se ženou, kterou sotva poznal. Přibližně první třetina filmu je parádní lekcí vypravěčské úspornosti. Čas na vydechnutí nemají ani postavy, které nevedou zbytečné řeči a jednají, ani divák. Tah na bránu Reacher ztrácí až vinou druhé ženy vstupující do příběhu, kvůli které musí protagonista nejen utíkat před spravedlností a pátrat po skutečném padouchovi, ale zároveň se chovat jako zodpovědná otcovská figura a sdělovat výchovné rady, což k pulpovému hrdinovi jeho typu vůbec nesedí. Vztahy mezi postavami navíc kvůli slabě prokresleným postavám a nevýrazným hercům nemají potřebnou dynamiku (jakkoli prý byly právě ony jedním z hlavních důvodů, proč si tvůrci z cca dvaceti Childových knih vybrali ke zfilmování zrovna Never Go Back), takže budete mít oproti svižnému začátku dost času přemýšlet nad předvídatelností tuctové zápletky. Budete-li se snažit, lehko odhadnete, jak dopadne právě probíhající scéna. Budete-li se snažit trochu víc, bez problému odvodíte, jak to skončí celé. Jako fajn bonus vítám, že vztah mezi Turnerovou a Reacherem zůstává na profesionální rovině (jeho povahu pěkně demonstruje, že ani jeden z nich neřeší polo-obnaženost toho druhého, když si prohlížejí utržené rány). Jediná vypravěčská zrada, částečně ospravedlňující nedomrlost vztahové linie, pak přichází až na samém konci, kdy je potřeba vyklidit stůl a obnovit status quo, aby série mohla nerušeně běžet dál. Zwick oproti snaživějšímu McQuarriemu pouze splnil zadání. Krutě na to doplatily zejména zaměnitelné, rychle a nepřehledně sestříhané akční scény (jakous takous orientaci standardně zajišťují akorát zvukové efekty), z nichž se žádná neblíží koupelnové rvačce nebo automobilové honičce z jedničky. Oceňuji, že se v době recyklování osvědčených franšíz a natáčení supernákladných komiksových adaptací někdo pustí do devadesátkového akčního thrilleru se středně vysokým rozpočtem, v němž hraje zápletka větší roli než spektakulární CGI sekvence. Jenom by z něj nemuselo být tak patrné, jak málo se většina zúčastněných snažila vytvořit něco hodného zapamatování. Dva dny po projekci si nejsem jist, zda jsem viděl nový film s Tomem Cruisem, nebo reklamu na washingtonskou veřejnou dopravu a sporťáky, kterými jezdí američtí policajti. Jednička vydělala největší peníze mimo kina (DVD, BD, VoD). Dvojka jako kdyby byla od začátku zamýšlená jako film do vlaků a letadel. Škoda. 65% (20.10.2016)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

První díl rozhodně má své mouchy (první polovina bez napětí, řada nevysvětlených věcí v závěru), ale tento také, a tak jsem si žádného velkého kvalitativního propadu vlastně nevšiml. Snad jen Kreamerův hudební motiv mi trochu chyběl a hlavní záporák mohl být charizmatičtější. Tom Cruise je nicméně stále přesvědčivý, Edward Zwick umí akční i ty ostatní scény a díky tomu se mi kromě noční přestřelky líbilo i závěrečné restaurační rozuzlení. (23.04.2017)