Jack Reacher: Nevracaj sa

Slizkou a prkennou tetu Robin a kornatějícího, kultem vypláchlého trpajzlíka, co se z posledních sil staví na špičky, vypíná svůj atrofovaný hrudníček a snaží se dělat frajera, dvě hodiny unyle honí zlý Bekhem. Opravdu nechápu, proč z klobouku Dítětových sice čtivých, ale tupých braků po prvním skvostném mackovi podruhé vytáhli toho nejchcíplejšího králíka. Možná je to scénáristou, možná režisérem a možná je to Mejbylin. Každopádně bič z hoven tentokrát nezapráskal a je z toho veskrze průměrná honírna. Příště chci Jatka, to mělo Dítě ještě nápady. (29.10.2016)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Tak ono isteže faktor otec-dcéra filmu v očiach množstva divákov čosi ubral, s čím môžem viac menej súhlasiť, ale stále sa jednalo o pozerateľnú akciu. Nie je to síce Mission Impossible (hlavne nie v porovnaní s poslednou časťou, ktorej som s radosťou udelil plný počet), no i tak Reacherovi nemožno uprieť, že v správnych množstvách dávkuje kopu napätia a na jedno zhliadnutie určite nenarobí žiadnu škodu. (23.01.2017)

Návrat (minimálne) do deväťdesiatok vždy poteší, ak je aspoň slušne remeselne zvládnutý. V podstate ide o sériu pre staršie publikum, resp. pre starších Tomových fanúšikov, pretože Zwick vážne nemá záujem konkurovať súčasným blockbusterom zbesilosťou akcie a výpravou. Tón je rozložený rovnomerne medzi hlavnú dejovú líniu a líniu vzťahovú, pričom práve tá osobnostná bude to, čo vám utkvie v hlave na dlhšiu dobu ako konšpiračná a prečo vás film má možnosť emocionálne zasiahnuť. Viac sa vedú dialógy ako strieľa, i keď povinnosť aspoň minima akcie musela byť splnená. Nakoniec celkom príjemné prekvapenie, osobne ma dvojka bavila viac ako prvý diel. (08.09.2018)

To, co dělalo předchozí díl výjimečným se tvůrci z nepochopitelných důvodů rozhodli odstranit. Místo příběhu o supertajném pánovi s šílenou minulostí, se rozhodli naservírovat chod o starém tlustém debilovi, který v mládí osouložil co se dalo a možná zplodil i pár arogantních a otravných parchantů, kteří si na jeho stará kolena žádají pomoc. Tím jako akční hrdina ztratil zcela své kouzlo. Tomík už se ani moc neukazuje bez trička, neboť již nemá ukazovat co. Tomík však nebyl Achillovou patou snímku. Tou pro mě byla zejména Cobie Smulders, která kromě toho, že je absolutně tuctová a nepříliš pohledná, tak se objevila v roli vojenské mužatky, což je pro mě vždy pohled krajně odpudivý. Dalším obrovským problémem byl ten blonďatý parchant, který přinesl svojí účastí na scénu tak strašně otravné a bezobsažné žvásty, až se mi udělalo při pouhém poslechu fyzicky zle. Za hovno stál i děj, který byl vystavěn právě na dvou výše zmíněných problémech, tudíž ani neexistovala reálná naděje, že by snad za něco mohl stát. Na tu chválenou akci se v tom sofistikovaném ději ani moc nedostalo, tudíž úplně nechápu, nad čím se tolik uživatelů rozplývá. Brutální zklamání a naprostá ztráta času. (23.01.2017)