Whiplash

Film to ve vztahu despota-žák hrotí možná až moc, ale i tak neexistuje za poslední roky lepší ukázka toho, že talent sám od sebe nestačí. Že talent, nepřiživovaný dennodenním drilem, nezměrnou pílí, soustředěním a touhou po maximalismu, bez ohledu na překážky, je vám vlastně k ničemu. Protože jak říká J.K.Simmons „neexistujou dvě horší slova, než dobrá práce“. S „dobrou prací“ se jděte bodnout, géniové musí chtít víc. Podobné pocity jsem naposledy zažíval u filmu ´Biliárový král´(The Hustler) z roku 1961, s Paulem Newmanem, který o talentu říká to samé, ač je vlastně o úplně jiném odvětví. Tedy vyznění filmu je víceméně jasné a je jedno, jestli je o bubenících, houslistech, hráčích kulečníku, či třeba o tenistech. Ten poznatek o TALENTU je univerzální. (04.02.2015)

Zhlédnuto v kině. Z filmů, které šly do kina v roce 2014, je Whiplash pravděpodobně můj favorit. Možná je to tím, že jsem nečekal, jak precizní, skvělý a napínavý film se z tohoto nenápadného a malého filmu vyklube. Jak Milles Teller, kterého jsem si nezapamatoval z filmu Divergent, mě doslova donutí si zapamatovat jeho jméno tím nekompromisním výkonem, který podal. Jak budu nenávidět někoho, jako je J. K. Simmons, ale zároveň ho chápat a opravdu mu rozumět, o co se snaží. Tenhle film je možná malý, co se týče rozpočtu, ale je to perfektní ukázka toho, že někdy na penězích opravdu nezáleží. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak přestaňte číst můj komentář a upalujte si ho pustit, věřte mi, že neprohloupíte. 100 %. (14.04.2015)

**** a půl. Až do teďka byl pro mě "Whiplash" známý jako nářezový song od Motörhead. Whiplash Damiena Chazelle je perfektní snímek s úžasnou jazzovou hudbou a excelujícími herci v hlavních rolích. Milles Teller si musí projít až peklem a jde až na krev, aby dosáhl vytouženého cíle. J.K. Simmons si tak trochu ukradl část filmu pro sebe a jeho despotická postava nechává své studenty, aby si vyžrali úplně všechno, každou chybu, každý tón mimo. Tak se ale často dostává z lidí to nejlepší. Pokud to dokážou vydržet, nechat si rozbít držku, krvácet, polykat hořké slzy a cítit vztek, který je drží v okovech, dokud nepovolí... Dr. House meets Rocky:) Závěrečné sólo Milese Tellera na bicí je vrcholná scéna filmu. Naprosto grandiózní a ohromující, masterpiece. Když jsem ten jeho výkon sledovala, ani jsem nedutala, oči přilepené k obrazovce, po chvíli jsem v nich měla slzy a přemýšlela, jestli to tak fakt zahrál on, nebo měl nějakého dubléra. Hodně silná scéna. A člověk jenom čeká na ten strhující a bouřlivý aplaus, který prostě po tomto momentu musí přijít! A co udělá rejža? Uvidíte na konci filmu, ale mě to teda nasralo:) (03.01.2016)

Trýznivý láskonenávistný vztah žáka, který prahne po tom být nejlepší a učitele, který prahne toho nejlepšího vychovat, takže buď oba vyhrají nebo prohrají. Brutální metodu cukru a biče neuplatňuje jen učitel v suverénně démonickém i vtipném podání J. K. Simmonse, ale i režisér na diváky, když střídá příjemné scény s těmi sakra nepříjemnými, což vrcholí v pekelném finále. Drama jako řemen. Pecka. (09.02.2015)

Talent rozhodně není vše, ba naopak, talent je jen začátek, neboť k tomu, aby člověk v něčem dosáhl vrcholu, je zapotřebí mnohem víc... Před rokem tady byli Rivalové, kteří říkali, že k dosažení maximálního výkonu je třeba kvalitní soupeř, nyní zde máme Whiplash, který nade vše vyzdvihuje úlohu trenéra. Jako člověk, který se také snažil být v něčem nejlepší, mohu potvrdit, že oba filmy mají pravdu. J.K. Simmons je prostě číslo a roli ve Whiplash mu zkrátka nezapomenu - je to voják s taktovkou, je brutální, vtipný a ač se to nezdá, dělá to správně. Whiplash určitě není velkolepý (hudební) film, naopak nemá kdovíjak rozvinutý scénář a působí spíš komorně, ovšem píle hlavního hrdiny, přístup jeho trenéra a všudypřítomná soutěživost z něj dělá nefalšovaně zábavný, energický film. Pátá hvězda je pak za to, že mám rád úderný jazz... 9/10 (19.01.2015)