John Wick

Obdivuhodná žánrová čistota (to filmařské nadšení z toho cáká s puberťáckou chutí) si úplně nesedí se scénářem, který nekulhá v motivacích, nebo dialozích (naopak, ta jednoduchost boduje), ale paradoxně bych uvítal ještě více zlomených rukou, prostřelených hlav a celkově bych v té fanboyovské exhibici vlastně ještě o chlup přitvrdil, protože ta skvělá technická stránka k tomu vybízí jako máloco. Slabší čtyři, ať nežeru, vybrané momentky si rád pustím znovu. (15.02.2015)

Sice nejde o druhý příchod Spasitele, ale o takové malé spasení skomírajícího (sub)žánru ano. Což není zase až tak málo, ne? A zvlášť pak pokud nostalgicky vzpomínáte na devadesátky, kdy akční film pro kina nebylo synonymum pro přebujelou CGI animaci o záchraně jsoucna (meta)chlapíkama v trikotech, ale šlo o chlapácký film s nenabušenými nevzhlednými týpky ve špinavých tílkách, s bouchačkou v ruce a se smradlavým podpaždím, kterým šlo spíše o přežití/pomstu/hrozbu lokálního charakteru. A přesně takovou postavou je i Max Payne... Ehm, John Wick, který nedostal do vínku nějakou superschopnost (i když ten jeho 100+1 headshot už jí pomalu je), ale ultimátní motivaci „vy ruský parchanti, zabili ste mi štěně, který mi dala umírající manželka a vokradli mě tak vo truchlení, takže vám teď všem chtě nechtě musím vystřílet mozky z hlav", kterou nepřebijete, ani kdybyste k napsání postav povolali z hrobu páně Čechova. Jde prostě o přímočarý béčkový hravý akčňák staromilského ražení, který netrpí na rozklepanou kamerou a je nepolíbený maniakálním střihem či CGI skopičinami. A díkybohu se nebere ani trochu vážně (tedy až na ten rádoby tklivý úvod). (23.10.2014)

Naprosto poctivá a přímočará řezničina, která nehledí vůbec na nic. Prostě jenom koná. A koná poměrně obstojně, což je příjemné zjištění, protože od Keanu Reevese bych takovou roli asi už ani nečekal. I když, nikdy se nesmí říkat nikdy. John Wick se tak vysloveně předvedl a já se po dobu 101 minut dobře odreagoval, vypnul a prostě a jednoduše bavil. (05.06.2015)

Čekal jsem o krapet větší „pecku“, myšleno lehce nápaditější, ale i tak převládá spokojenost. Keanu Reeves je po několika matných projektech tam, kde ho mám rád, Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Akčních perel je v posledních letech pramálo, samozřejmě tahle nabízí mnoho otázek na logické přešlapy, ale kdo si chce užít nářez plný zlámaných vazů a prostřelených hlav, je tu správně. Ostatní nechť si raději zapnou Tarkovského. Tady se jede na brakové vlně, příběh je přímočarý á la ztráta milované ženy, mrtvé štěně, banda cool zabijáků a jeden nasraný návrat na scénu. A tvůrci, kteří se jednoduše chtějí vyblbnout. Jednotlivé přestřelky šlapou v jiném tempu, mají různou atmosféru, škoda jen, že se víc nepodařilo prodat fyzično (jako v prvních 96 hodinách). Mile nadsazené, choreograficky elegantní a sakra přehledné. (06.02.2015)

Päť bodov za akci, nula bodov za příběh. Problém je, že jsou zde současně sekvence, v nichž je evidentně záměrně vtip a nadhled, ale i sekvence, které jsou natočeny zcela vážně. Bohužel i v těch vážných chvílích je to tak strašně pitomé (Keanu tulící se k mrvtému pejsáčkovi za zvuků teskné hudby), že jsem se musel smát. Už jen pro tu zatraceně stylovou akční scénu na diskotéce ten film ale beru na milost a alespoň mírně nadprůměrných šest bodů z deseti se mu udělit odvážím. (14.01.2015)