Kamisama to iu tóri

Takaši Miike sa rozhodol, že sebe svojským spôsobom nachriacha dnešnej mládeži do ksichtu, no neverím, že by si z danej formy spracovania, či prezentácie myšlienok, zobrala akékoľvek ponaučenie. Úvod dáva nádej, že by "As the Gods Will" mohol byť pomerne originálnym "splaterom", ktorý kadečo naznačí, no zároveň poučí, aby "X-tá" generácia 15 + konečne pochopila, že nie je umenie "vyhoniť si", ale len tak si "pohonkávať". Základ je totiž vnímať realitu, nie ilúziu, kedy mnohí "z nich" v mylnom domnení dúfajú, že čoskoro zastanú pozíciu prezidenta zemegule. Myšlienka či pointa filmu dobrá, realizácia typicky Japonská, čiže pre mnohých fanúšikov horor žánru, extrémne nevýrazná. Taktiež si treba uvedomiť, že v tomto prípade, ide prezentáciu myšlienok komiksovým spôsobom, čo rozhodne nesadne každému. (19.07.2018)

Už to říkám dlouho, ale tady jsem se ujistila – Fukuši Sóta je opravdu špatný herec. Vzhledem k tomu, že tu hraje hlavní postavu, tak to dost vadí na kráse. Nemluvě o tom, že již delší dobu chválím Kamikiho, jak je to dobrý herec, bohužel zde psychopata nezahrál kdovíjak přesvědčivě. Spíš naopak – jeho „kulení očí“ bylo až k smíchu. Zbytek hereckého obsazení byl velmi nevýrazný. Snad jediné, co mi přišlo povedené, byly efekty – na japonské poměry určitě něco nadprůměrného. Chápu, co tím chtěl básník říct (kritika mladých že by), ale nepovedlo se. Ačkoliv vcelku vkusně jsou tu vyobrazené vraždy všech školáků a školaček, přijde mi to bezúčelné, zbytečné, jen na efekt. V příběhu, který nemá hlavu ani patu a je děravější než moje ponožky. Tentokrát jsme si s Miikem opravdu nesedli. (24.05.2015)

Japonská kinematografie dále pokračuje ve stírání rozdílů mezi kinem a televizí, takže i nový film proslulého Takašiho Miikeho je jen první díl filmového seriálu podle populární komiksové série. Což znamená, že po dvou hodinách divák místo rozuzlení dostane jen vlezlou vějičku na druhý díl. Snímek přináší vyšinuté hyperstylizované zrcadlo soudobé japonské společnosti a krize hodnot mladé generace, ale příznačně pro apatii a těkavou nesoustředěnost cílového publika co chvíli od nosných prvků uhýbá k fantasmagorickým taškařicím. (13.04.2015)

Aboslútne guilty pleasure. Nekonzistentná hra s divákom o veciach, ktoré do značnej miery popierajú zdravý úsudok. Postavy sú postavené pred absurdné situácie, ktoré ešte podporujú digitalizované repliky slávnych detských hier. Do toho je tu tulák Boh, medializovanie útoku mimozemšťanov, ktoré s príbehom až tak nesúvisia a potom bizarná vyvraždovačka študentov, ktorá má sociálny presah a robí celé dielo zaujímavejším. Je tu kopec dejových zvratov, ktoré sú príjemne vítané, ale len za predpokladu, že prijmeme všetky bizarné pravidlá Miikeho hry. Tak iné až dobré. A pre mňa dvojhodinová zábava plná bizarných ale originálnych režíiných nápadov. (05.05.2018)

Mám sto chutí tomu dát čtyři hvězdy, ale obávám se, že konec jsem pochopil úplně jinak než ho Miike zamýšlel a že bohužel není tak geniální, ale jen snahou navnadit na potenciální pokračování. Zatím napíšu komentář, utříbím si dojmy a uvidím. Ten film je neskutečná hovadina, ale opravdu nehorázná, v podstatě krvavá pohádka pro japonské teenagery, kteří asi jako jediní budou schopní akceptovat veškeré bizarní hry a jejich hloupá (byť chytře se tvářící) řešení her. Přesně takový je i seriál Alice in Borderland, jenže zatímco ten se bere smrtelně vážně, jako nervydrásající thriller, Kamisama to iu tóri se už od první hry bere s obrovskou dávkou nadsázky a nehraje si na víc, než na bizarní krvavou vyřazovací zábavu. Díky tomu to beru líp nejen než otřesné Alice in Borderland, ale taky než Hru na oliheň či Battle Royale, kde jsem tuhle nadsázku postrádal (byť u Hry na oliheň to bylo hlavně chytřejší a méně předvídatelné vedení děje). Tohle je opravdu hlavně zábava, u které nemá smysl hledat logiku a Miike to při tvorbě dost dobře věděl, takže z tohohle úhlu pohledu jsem se u toho upřímně bavil a nenudil až do samotného konce. Samozřejmě že je to předvídatelné a řešení her jsou nahodilá, ale v tomhle pojetí mi to opravdu nevadilo a obzvlášť mě potěšilo, že se Miike vykašlal na veškeré snahy o přesah a psychologii, protože v Aku no kjóten to byl největší kámen úrazu. Tohle jede ve stejném stylu od samého začátku a je jen na vás, jak k tomu přistoupíte. A i tu závěrečnou myšlenku celkem beru. Ono se v tom dá najít více "hlubších myšlenek", ale ty Miike nikdy neuměl podat a vždycky mu z nich vyšel doslovný, nedotažený kec, zatímco tady to zapadlo do ujetého komediálního stylu a já to takhle podané v takové podobě dokázal brát líp. Třeba v Konkursu si Miike hraje na víc, než čeho je schopný, takže to tak nefunguje, ale tohle je vyloženě styl, který mu sedí jako ulitý. A myslete si o mě co chcete, já té kravině dám tu čtvrtou hvězdu - SPOILER a to jen kvůli závěrečnému vysvětlení. Jsem jediný, kdo to pochopil tak, že celý tenhle svět, včetně jeho výstavby a gradace, vymyslel ve své hlavě ten čtyřicetiletý über-otaku ve svém pokojíčku v domově své matky? Vzhledem k tomu, že má být nejvyšším bohem a že to celý jako jediný, z nějakého přímo nevysvětleného důvodu, mohl přímo sledovat. Je to geniální parodie/výsměch tomuto typu fanoušků, resp. jejich fanfikcím. Vždyť kdo přežije - největší klaďas a největší záporák; v anime často se opakující dva extrémy hlavních postav. KONEC SPOILERU. Možná v tom opravdu vidím víc, než skutečně je, ale přijde mi to skvělé, nezlobte se na mě. Slabé 4* (26.11.2023)