Teória všetkého

Film o Stephenovi Hawkingovi mě lehce zklamal. Čekal jsem nějaký epický příběh ze životě člověka, co dokázal nemožné a nakonec jsem dostal jeden romantický příběh, který mi místy přišel, že je spíše o Jane, než o Stephenovi. Film totiž vypráví o vztahu, který dokázal přejít čímkoliv. Byl podle mě v mnoha ohledech racionální a zakládal se na absolutní oddanosti. Stephen prostě na lidi ve svém okolí měl obrovské štěstí. Štěstí ostatně měli i tvůrci, když do role Jane obsadili překrásnou Felicity Jones a do role Stephana obsadili naprosto dokonalého Eddieho Redmayneho. V tomto ohledu film neměl chybu a neměl chybu ani v rámci hudby, ve které Jóhann se svým piánem vytvářel absolutní zázraky. Nejzásadnější problém tak vnímám v příběhu, který je více romancí než životopisným příběhem, a který je kolikrát filmem, který sám neví o čem má vyprávět. To nic nemění na tom, že Stephen měl neuvěřitelný život a byla radost na něj i v tomto filmu nahlížet. Klobouk dolů, nutno dodat. A třeba dodat, že k dokonalosti chybělo hodně. Přesto dávám čtyři hvězdy za to všechno ostatní, co si zaslouží pozornost a z filmu dokázalo vymáčknout to, co jen šlo. (06.02.2015)

"Kde je život, tam je nádej..." Koľkí si pri odovzdávaní Oscarov vraveli: "Kto je ten E. Redmayne?" Ja som tú záhadu riešiť nemusel a uznanlivo som prikývol, áno, Oscar je v správnych rukách... Prvý krát ma Redmayne zaujal v seriály Piliere zeme, no naplno u mňa zabodoval vo filme Birdsong . Jeho tvár je tak trochu iná, pre režisérov rozhodne zaujímavá a herecky je rovnako veľmi zdatný. Film Teória všetkého nie je podrobným životopisným filmom, ale emócie rozdáva jedna radosť. Popri oscarovom výkone E. Redmayna žiari aj veľmi sympatická F. Jones, ktorá dostáva takmer rovnaký priestor. Film je hlavne o ich prvom stretnutí, láske a spoločnom boji so zákernou chorobou. Hudba tu má silné zastúpenie a meno J. Jóhannsson si začnem všímať viac. Jednému filmu sa však Teória všetkého podobá viac než akémukoľvek inému a to filmu - Čistá duša s R. Croweom. Ak sa vám páčila Čistá duša je tento film presne pre vás. Váhal som nad plným hodnotením, ale Redmayne každopádne 100% výkon. (26.07.2015)

O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % (10.05.2015)

Už na základní škole jsem se vyhýbal předmětům jako je matematika, fyzika a chemie jako čert kříži a to protože mě vůbec nezajímali a věděl jsem, že je v životě skoro nebudu potřebovat. Ale samozřejmě byli tací podivíni, co už ve druhé třídě něco mumlali o teorii relativity mezitím, co já jsem se honil za míčem a hrál si na indiány a kovboje. Pak přišla sametová revoluce a nás rozdělili do čtyř tříd, prej podle intelektu. Naštěstí už jsem byl na druhým stupni, takže se mě to tak nedotklo, že jsem byl něco mezi béčkem a céčkem, ale nakonec jsem skončil v béčku, takže asi nejsem tak blbej jak to na první pohled vypadá. Protože áčka byly alfasamci, akvabely, astronauti a aristokrati. Béčka byly blbci, bukanýři, berušky, bojovníci, brambory a blondýny. U céček se začalo trošku přiostřovat, protože tam byly cvoci, cikáni, cuchty a cáklouši. A v déčku to byla konečná, jelikož tam byly debilové, degeni, držgrešle, budoucí devianti doroty a dromedáři, jejichž hrby byly vidět na sto metrů daleko. V tomto filmu náš hlavní hrdina zajisté patřil do třídy A, kde ho spolužáci přezdívali Einstein a jelikož se narodil v Oxfordu, tak tam šel i na univerzitu, kterou hravě zvládl. Poté se přesunul na sousední prestižní univerzitu v Cambridgi, kde se specializoval na studium kosmologie. A tady začíná tento snímek, který nám ukazuje jeho radosti a strasti, které si užíval po zbytek jeho bohatého a určitě zajímavého života. Musím podotknout na to, že se skoro nemohl hýbat a jeho nonverbální komunikace byla nahrazena robotickým hlasem, tak i přesto měl sexuální apetit vcelku nadprůměrný, z čehož se narodili tři zdraví jedinci. Jinak musím vyzdvihnout herecké výkony jak Eddieho Redmayna, který skvěle zahrál hlavní roli Stepena Hawkinga, tak důvěryhodnou postavu jeho milující manželky, kterou ztvárnila Felicity Jones. Za nádherně vyprávění o tomto velikánovi s romantickým podtextem ve kterém se dozvíte mnohé o teoretické fyzice a kosmologii, teda já moc né dávám něco přes 70%. (26.08.2021)

Přesně to, čím Stephen Hawking byl, tedy geniálním fyzikem a jednou z nejvýznamějších vědeckých osobností 2. poloviny 20. století, ve filmu nenajdete. A to je asi hlavní problém, i když samozřejmě není jediný. Eddie Redmayne předvedl vskutku autentický výkon (záměrně se vyhýbám jiným přirovnáním) a vzhledem k tendencím Akademie nemohl Oscara vyhrát nikdo jiný. Jenže jeden herec, i když hlavní, film nedělá. Zájem tvůrců o Hawkingovo dílo je velmi povrchní (obhajova doktorské práce za několik desítek sekund?), filmový Redmayne jako Hawking vypadá stále na 30, ačkoli mu je v závěru filmu přes 60. Vlastně všichni vypadají, jako by moc nestárli. Tím přecházíme k jisté bezčasovosti, kdy druhou polovinu filmu divák neví, v jakém roce vlastně je a orientuje se jen díky stěžejním událostem Hawkingova života (elektrický vozík, vydání knihy, rozvod). To by ani nemuselo vadit, jenže v rámci životopisného žánru se nejedná o nikterak subjektivizující přístup, který by tuto absenci stíral. Divák je v podstatě v distanční pozici a pozoruje ostatní postavy z podobné perspektivy snažíc se rozeznat, jakou myšlenku chce hlavní postava vyjádřit. Teorie všeho je v tomto případě tím, s čím se Hawking musel většinu života vyrovnat, tedy fyzickým handicapem, který zásadně ovlivnil jeho život a ne tím, co se snažil (a stále snaží) objevit - jedinou, elegantní rovnici, která vysvětlí podstatu celého vesmíru a všechny jeho zákonitosti. (08.07.2015)