Réžia:
James MarshScenár:
Anthony McCartenKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Jóhann JóhannssonHrajú:
Eddie Redmayne, Felicity Jones, Emily Watson, Harry Lloyd, David Thewlis, Charlie Cox, Charlotte Hope, Adam Godley, Lesley Manville, Maxine Peake (viac)VOD (5)
Obsahy(2)
Príbeh začína v roku 1963, kedy má dvadsaťjedenročný Stephen Hawking (Eddie Redmayne), študent kozmológie na Cambridge, našliapnuté ku skvelej budúcnosti. Spolužiaci aj profesori ho úplne zbožňujú, rovnako ako krásna Jane (Felicity Jones), ktorá na tej istej škole študuje umenie. On na oplátku zbožňuje ju. Keď však v osobnom aj v profesijnom živote stojí na pomyselnom vrchole, zažije nemilosrdný pád. Doslova. Lekárske vyšetrenia po jednom z mnohých jeho ,,nešikovných“ pošmyknutí, vyrieknu drsnú diagnózu – neliečiteľné postupné ochrnutie nervového systému, ktoré do dvoch rokov skončí smrťou. Lenže Jane a Stephen sa osudu vzoprú. Vezmú sa a snažia sa viesť normálny život. On si chorobu nepripúšťa a dokončuje si doktorát. Ona ho všemožne podporuje, často až za hranicou sebaobetovania. Čím viac sa blíži predpokladaný koniec, tým hektickejšie sa obaja snažia žiť. (TV Doma)
(viac)Videá (13)
Recenzie (995)
Životný príbeh Stephena Hawkinga je naozaj neuveriteľný a výnimočný, o tom bez debaty, ale po emocionálnej a dramatickej stránke ma film zvlášť nezasiahol. Najlepšia bola jednoznačne romantická linka a aj to len z pohľadu Hawkingovej statočnej ženy Jane. Čím všetkým si musela prejsť a čo všetko obetovať pri starostlivosti o rodinu bolo vážne výnimočné, až kým aj ona konečne nenašla aj pre seba kúsok šťastia... Snímok do lepšieho priemeru ťahá ale predovšetkým fantastický výkon Eddie Redmayna, ktorý si toho plešatého právom zaslúžil, tak presvedčivo zahrať Hawkinga by hádam nezvládol ani samotný Hawking, klobúk dole. 65/100 ()
Ti genitální teoretičtí fyzikové jsou stejně pro našince, který celou střední školu řešil spíš graviditu než gravitaci a spílal, jak by byl ten vzdělávací systému mnohem snesitelnější, kdyby tehdy to jabko rovnou rozštíplo Izákovi lebku, jen podivným panoptikem nehezkých asociálních šprtů. Šprtů, co evidentně mají od mládí problémy s dírami, a tak o nich alespoň rádi fabulují, aby si s ostatními elektrony našli nějakou kratochvíli místo toho neustále odpíraného sexu. Těm šťastnějším se sice jednou za pár světelných let podaří přinutit kvantovými intrikami nějakého babochlapa z matfyzu, aby jim požvýkal kvark, nechal si neumětelsky zašmátrat v horizontu událostí a třeba i podráždit singularitu, avšak takovéto interakce bývají zpravidla interferovány disturbčními otázkami typu „Kolik ti to vyšlo?“ nebo „Je má černá díra primordiální či obří?“, a tak z toho nakonec vždycky jen vypadne pro nepostiženého zcela abstraktní moudře znějící žvanění o něčem, co vlastně nikdy nikdo neviděl a nelze to nijak dokázat. Nenarušený a hormonálně vyvážený jedinec se pak zákonitě musí ptát, k čemu jsou takové „pičoviny“ vlastně dobré a pokud je někdo prohlášen za génia jen partičkou stejně potrefených entit, neboť devadesát procent populace vůbec netuší, o čem to ti mozkouni vlastně melou, je-li to pak opravdový génius nebo jen další relativní černá díra. Ale kdo ví, třeba to všechno nakonec může být pravda, nebo daleko hůř a Štefan s Bertíkem jen nakoukli Fousatému strejci do kuchyně a sejdeme se v katolickém pekle. No, transcendentální filosofie pro dnešek stačilo. Docela by mě zajímalo, jestli kdyby Štefana nezklátil ten ALS, spáchal by stejné kvantum neprůkazných astrofyzikálních teorií, nebo by někde v Kembridži spíše běhal za kundama a závislý na punči formuloval zásadní moudra teoretické gynekologie. Každopádně však nezbývá, než před tímto člověkem hluboce smeknout, protože si i přes to nepředstavitelné životní utrpení dokázal zachovat relativně zdravý rozum a dokonce i smysl pro sarkasmus a ironii. Jeho příběh byl zfilmován vcelku důstojně, poutavě a bez toho obvyklého slizkého patosu. Scénář z něj dokonce udělal kůl Donchujána, jenž má gumové vše kromě kladélka, co na plátně sbalí roštěnku, která má s tím skutečným Jožinem z Bažin společné snad jen pohlaví, a i to je dost diskutabilní. I tak však teď musí Štefan cedit přes svůj hlasový syntetizátor oplzlosti natolik nemravné, že by z nich zčervenala i nejedna černá díra. Nikdo, opakuji nikdo, ať už jakkoliv znetvořený, si opravdu nezaslouží, aby jej ztvárnil Edý Redmejn, snad ta nejodpudivější tlama, jaká se kdy vyskytla před kamerovým objektivem, aniž by tento prasknul. Musím připustit, že to sice zahrál výborně, ale i když jsem se na něj díval jen jedním okem, otřásl jsem se celou dobu odporem a raději bych hleděl na obří hnisavý absces ve tváři Kateřiny Papstové. Holt Kruis asi odmítl slintat a pitvořit se a nemohoucí pan Sokolník za tu zrůdnost nakope vedoucího kástingu do prdele jen stěží. ()
Veru veru, klobúk dolu pred takou "nevestou", ktorá obetovala takmer celý svoj život, aby sa postarala o ten "druhý", ktorý bol relatívne v tak beznádejnej situácii. Čo sa týka hereckého výkonu Redmayne-ho, to je proste klobúk dolu. Nemá zmysel ani komentovať. Neviem, nedokážem si to ani len predstaviť. Fungovať takýmto spôsobom. Taký človek musí byť naozaj veľmi psychicky silný, aby obrazne povedané "neprepadol", nevzdal sa boja, a predĺžil si tak údajne garantovanú dĺžku "života". Keď mám ale samotný film ohodnotiť ako celok, je to napriek prezentovaným okolnostiam veľmi náročné. Je síce pravdou, že ma len zriedka ktoré emotívne scény (či už pozitívne alebo negatívne) nechali chladným, no skutočne som očakával, že ma tento film viac zloží na kolená. Za mňa z úcty ku géniovi, jeho HLBOKEJ MYŠLIENKE v závere, opatrné, zaslúžené štyri ... ()
Jako když mě scénárista jen nechává nahlédnout do životopisu a ve chvíli, kdy se začtu, tak mi přeskočí několik stránek. Za srdce pak nechytne instantně působící romantická linka a už vůbec ne střípky vědeckých debat. Všechna čest Eddiemu Redmayneovi, ve kterém jsem toho plakátového hezouna z Bídníků neviděl byť jen na vteřinu, ale s takovouhle příběhovou strohostí Teorii ani on, ani Jóhanssonův adekvátně citlivý soundtrack nemají šanci dotáhnout kamkoli výš. ()
O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % ()
Galéria (102)
Zaujímavosti (27)
- Adam Godley, který ve filmu hraje lékaře, si zahrál i v dalším filmu o Stephenu Hawkingovi s názvem Hawking (2004) roli Hawkingova otce. (MJana)
- Scenáristovi Anthonymu McCartenovi trvalo 10 let, než svůj scénář přivedl na filmové plátno. (filmsim)
- První volbou do role Jane Hawking byla právě Felicity Jones, která nabídku následně přijala. (filmsim)
Reklama