Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
David LangHrajú:
Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Alex Beckett, Mark Gessner, Chloe Pirrie, Ed Stoppard, Madalina Diana Ghenea (viac)Obsahy(2)
V luxusnom kúpeľnom hoteli vo švajčiarskych Alpách sa každoročne stretávajú dvaja starí priatelia - hudobný skladateľ Fred a filmový režisér Mick. Podstupujú liečebné kúry a popri nich spomínajú na svoje pestré životy. Obklopení rôznymi excentrickými hosťami, medzi ktorých patrí Miss Univerze, americká filmová hviezda, či juhoamerická futbalová legenda, zaháňajú myšlienky na blížiaci sa koniec úvahami o mladosti a kráse... (RTVS)
(viac)Videá (14)
Recenzie (477)
Na první signální vypadá Mládí jako melancholičtější apendix k Velké nádheře. Jenže styl, který Sorrentino ve Velké nádheře vybrousil k dokonalosti a pomohl jím vytvořit komplexní a kompaktní dílo, v Mládí nejednou zabředne do mokřin kýče bez většího smyslu. Velké nádheře podobná rozmáchlost obrazových prostředků, nájezdy kamer, výběr hudby (zejm. vokální party)..., to všechno v Mládí mezi vším tím rozjímáním nad vyčerpanou kreativitou, uplynulým/promarněným potenciálem mládí a nevyhnutelnou degradací sil & paměti v procesu stárnutí působí samoúčelně bez jakékoli vnitřní vazby. Kouzlo římských paláců (akustika jeho sálů), atmosféra římských náměstí a parků tvořily funkční (stylotvorný) prvek Velké nádhery, bez něhož by příběh o zkažené bohaté římské elitě neměl sám o sobě tu pravou sílu. Mládí se ale téměř celé odehrává na jednom místě v jakémsi švýcarském luxusním hotelu a dynamiku mu dodává pouze pár snových scén či samotný závěr filmu (přičemž uzavřenost tohoto konkrétního prostoru není pro probíhající konverzace nijak podstatná). Rozmáchlé obrazy na zasněžené vrcholky hor a pomalé nájezdy kamer pak v daném kontextu působí pouze jako exhibice řemeslného perfekcionismu. Přitom jinak má film v podstatě všechno, co lze od tématicky podobného filmu očekávat: Sentimentální i vtipné vzpomínky, úvahy o tom, jak náš odkaz vnímají druzí (i my sami); banální vzletná "moudra" jsou střídána ironickým zpochybňováním apod. V takto pojatém filmu však nevnímáme celek, ale fragmenty... A není proto divu, když občasnou ironii či úmyslnou banalitu vnímáme smrtelně vážně, což se v důsledku projeví tak, že nás daná scéna děsně irituje. Film má silné momenty a z řemeslného hlediska je takřka dokonalý (výborní jsou Caine, Keitel, Weisz i Fonda...), ale z formálního hlediska je to průšvih. Z celého filmu si vlastně pamatuju jen pár krásných obrazů, vtípky o prostatě, Maradonu, nahé tělo miss universe a plešku prince Phillipa. Na hlubší filosofická rozjímání byl film příliš roztříštěný a emocionálně jen nezřetelným odleskem Velké nádhery. ()
Mládí je audiovizuálně opulentní a skvěle herecky obsazená úvaha nad stářím a mládím, která je jak komická tak tragická, přičemž jsou oba protipóly vždy použity vhodně a účelně. Příběh je zasazen do na první pohled obyčejných lázní, které jsou však obývány rozličnými postavičky, které dokáží člověka svým chováním a promluvami jak rozesmát tak dojmout. Moc se mi líbily nádherně barevné záběry přírody a celkově práce s kamerou, která koketovala s lidmi a objekty okolo sebe. Vedle podmanivého obrazu jsem se nechal unášet na líbivé hudební vložce ve filmu, která byla nepřeslechnutelná a perfektně dotvářela atmosféru jednotlivých scén. Každá z postav měla něco do sebe, měla svůj vlastní příběh, takže bych mohl jen těžko říct, která mě zaujala nejvíce. Umně natočený film, který by se dal považovat jako metafora života, jelikož i v něm jsou momenty, které u člověka vyvolají jak úsměv tak i smutek. ()
Asi jsem nebyl jediný, kdo nalákan Velkou nádherou čekal další vrchol Varů a nakonec zařadil Mládí někam mezi Top 5 až 10. Sorrentino svůj vizuální styl nezapře, různé detaily nebo wtf záběry, ale co výborně fungovalo jako vtahující procházka Římem, už tolik nefunguje jako rozhovory dvou starých umělců na dovolené v Alpách. Můj výsledný dojem je, že ted už definitivně musím dohnat Il Divo. ()
To levitovanie si tu mohli odpustiť. Podobná scéna mi vadila už v Záhrade. Nemyslím si, že zázraky sa dejú. Sú to len dobré veci v kontraste s tými ostatnými, ktoré oproti nim pôsobia nudne či nepríjemne. A tvrdiť, že filmový svet je v každom prípade iný od toho reálneho, je alibizmus. Keď je film o živote a riadi sa jeho zákonitosťami vo všetkej ich nekompromisnosti, jedna samoúčelná výnimka pôsobí ako päsť na oko. Samozrejme ide aj o funkciu tej výnimky. Ak je naopak zásadná, tak ako v inom filme, ktorý mi hneď zišiel na um, no nechcem ho vyspoilerovať, už je to o niečom inom (aj keď možno som tie filmy len nepochopil, aj to beriem do úvahy). Ale späť k Mladosti. Hlavné postavy sú dve celebrity na odpočinku, ktoré sledujú okolitý svet skrz luxus, a rozmýšľajú, čo so zvyškom života. Je tam krásne, na tom mieste ich zvyšku života, pretože - a tu sa dostávame k ďalšiemu faktu, ktorý popiera zázraky - krása nemusí byť ani len pozitívna. Môže byť nepodstatná alebo nedosiahnuteľná. Áno, umierať sa dá aj v švajčiarskych Alpách. A žiť sa dá... hm, aj tu. Michael Caine hrá postavu, ktorá mi pripadala z tých dvoch hlavných ako ešte hlavnejšia. Je hudobný skladateľ. Kedysi zložil krásne melódie zvané Simple Songs, ktoré už nechce hrať, aj keď ho o to prosí posol britskej kráľovnej. Čiže, ako ste si mohli všimnúť, nielen okulahodiace priestory a ich obyvatelia tu zohrávajú podstatnú úlohu, ale aj hudba. A tá sa myslím všeobecne zvykne vyskytovať v rebríčku krásy popri mladosti preferovaného pohlavia veľmi vysoko. Ale nie je to žiadny zázrak, iba manifest talentu prírody, alebo čo. O druhej hlavnej postave len v kocke. Je to filmový režisér, hrá ho Harvey Keitel a je najlepším kamarátom skladateľa stvárneného Michael Caineom. Dcéru skladateľa hrá Rachel Weisz. Tá je stále s ním, lebo mu robí zároveň aj asistentku.Tak si zhrňme, čo všetko tu zatiaľ máme - život, odpočinok, luxus, zvyšok života, krásu umenia, rodinu, kamarátov. Čo viac si priať? Načo sú nám v tomto svete zázraky? Problém a zároveň riešenie je v tom, že je to všetko v zajatí času. Teda naše vnímanie, ktorým si idealizujeme mladosť, len keď už˛je preč. A pritom stačí pochopiť, že mladosť nemôže byť večná už zo svojej podstaty. Mne sa to možno ešte dobre hovorí v mojom veku, ale aspoň som zase raz videl film, s ktorým si viem trochu aj pokecať... ()
Velká nádhera a Následky lásky jsou filmy, které jsem mohla od Sorrentina už vidět a tak jsem čekala předem, že to bude zase nějaká zvláštní pochoutka, kterou budu pomalu vstřebávat a rozebírat různé ingredience, které se propojí ve zvláštní, ale velmi chutný film. Ne, opravdu to není pro každého. Je to jako jet do daleké země, kde dostanete na talíři neznámé jídlo a bude záležet jen na vašich chuťových buňkách, jestli talíř odložíte stranou a nebo se vám dostane něčeho jiného a přitom lahodného, co si budete chtít zapamatovat na hodně dlouhou dobu. Obzvlášť Michael Caine mně určitě po tomto filmu dlouho utkví v paměti, jak sedí na pasece a diriguje....nádhera. Některé dialogy Micka a Freda byly pro mě takové, že se dotkly i mého jávství, například jen když zmíním jednu větu, kdy Mick říká Fredovi: "Víš, jaký je mezi námi rozdíl? Že já nemám život dostatečně rád." Je to film plný nádherných vizuálních obrazů a momentů, které nám Paollo Sorrentino předložil a je na každém jedinci, která z těch ingrediencí mu zachutná. Při závěrečném finále jsem měla husí kůži po celém těle a byla jsem napnutá jak struna.....přijde......nepřijde....... ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (15)
- Ide o prvý film, ktorý si štúdio Fox Searchlight vybralo na filmovom festivale v Cannes. (Da_reba)
- Už keď Paolo Sorrentino písal scenár, chcel Michaela Caina obsadiť ako hlavnú postavu. (Da_reba)
- Po prvom vzhliadnutí filmu napísal Michael Caine scenáristovi a režisérovi filmu Paolovi Sorrentinovi list, v ktorom mu opísal, ako sa ho film dotkol a ako so ženou po jeho pozretí nevedeli prestať plakať v taxíku. (megajalec)
Reklama