Mladosť

Taliansky audiovizuálny mág, Paulo Sorrentino, ma de - facto viac potešil spred dvoch rokov s Veľkou nádherou, to bola skutočne pastva pre oči, bola to nádhera, jeho nový film nestratil nič zo svojej povesti, a to z formy obsahu, oči a uši sa kochajú krásnym obrazom, ako pekne vyzerajú obrazy komponované do celku + hudba, ktorá lahodí ušným bubienkom, ale podotýkam, že nový Sorrentino má medzery medzi tým, že takto to nie je v kuse, občas som nadšený z krásnej kamery a hudby, potom zase film upadá do nudy a ukecanosti postáv, ktoré ale niečo, do seba majú, kvalitné herecké obsadenie, Michael Caine a Harvey Keitel, už takpovediac majú za sebou najlepšie roky života, tak ako aj postavy: kde Caine stelesnil hudobného skladateľa, ktorý rezignuje a Keitel si zase zahral postavu filmového režiséra, ktorý dostáva nový nádych, aj preto, že sa aktuálne nachádza v švajčiarskych kúpeloch, premýšľa nad novým filmom, kde mu pomáhajú mladí - nádejní scenáristi, okrem týchto dvoch postáv, je tu niekoľko ďalších, mladý herec s tvárou Paula Dana, ktorý dokazuje, že má pred sebou žiarivú hereckú budúcnosť, alebo krásna Rachel Weisz, ktorá hrá dcéru a asistentku Michaela Caine, ktorej sa rozpadáva vzťah, či potrebuje nájsť nový zmysel života, pričom nájde pochopenie u horolezca, s ktorým vylezie na skalu. Pekná scéna je s Miss Universe, bude bez plaviek, ako ju stvorila matka príroda... Vôbec Sorrentino sa neobťažuje zakrývať nahotu hostí v kúpeloch, ktorí sa pohybujú po objekte úplne prirodzene, až to zaváňa obscénnosťou, ale vravím, že to nie je samoúčelné, zachytáva prirodzený pohyb ľudí v kúpeloch, akoby tam bola skrytá kamera. Každý má svoje starosti, svoje problémy, svoju minulosť, aktuálnu prítomnosť, a čo bude potom... Asi som chcel od mága viac, ale určite poviem so svojim najlepším svedomím, že to nie je nič svetoborné, zaujme to, vďaka FORME, t.j obraz a hudba + herecké výkony, ale nakoniec vysvitne, že sa tu nič v podstate nedeje, a to je málo na to, aby som mohol pohodlne zvýšiť svoje hodnotenie, ale myslím, že budúci projekt, Paulo Sorrentino usmerní lepším spôsobom, najlepšie by bolo, zavolať svojho kamoša Tonyho a nakrútiť PICTURE vo svojej vlasti, myslím, že mu to úplne nesadlo urobiť anglický debut ... (01.11.2015)

"You say that emotions are overrated. But that's bullshit. Emotions are all we've got." Udrelo mi to na citlivú strunu, mala som potom smutný večer, filmy so samovraždami sú pre mňa príliš bolestivé. Možno nie taký extatický zážitok ako Veľká nádhera, ale stále nádhera. Obrazy, hudba, hneď traja moji neskutočne obľúbení herci - Rachel, Paul, Michael. A Harvey taktiež vynikajúci. (Lumiere - 3.6.2016) (04.06.2016)

Nevím, Sorrentino jako by ze sebe chtěl v Mládí něco mermomocí vymáčknout, nějakou moudrost, poučení, myšlenku, vlastně cokoliv. Podle mě se mu ovšem nepodařilo říct vůbec nic. Zlehčené dialogy stárnoucích protagonistů působí v načančaném vizuálu jako pěst na oko, Paul Dano je sice uhrančivý, ale přijde mi, jako by do fikčního světa přelezl úplně z jiného filmu a co se chvalozpěvu na pocity týče? Podivné tváří v tvář snímku, u nějž se hromada lidí shoduje, že je přes jásavé barvičky veskrze chladný. Pro zapůsobení na „šedé buňky mozkové“ málo promyšlené, pro sevření srdce málo spontánní. (30.09.2016)

Zajímavě pojaté drama, které díky své atmosféře plyne velmi jemně a příjemně. Celý snímek provází dva výteční herci, skvělý hudební doprovod, na oko velice krásné prostředí, spolu s vizuálním zpracováním a také zajímavé scény či úryvky, které po většinu času plní svůj účel. Ovšem několik momentů asi úplně minulo mé myšlenky, ale i přesto se zde skrývá zajímavá emocionální stránka a opravdu pěkná a nevšední podívaná. [75%] | Kino - Prom. (25.10.2015)

V první půli jsem nemohl pochopit, proč to (třeba náboj, nebo jak to chceme označit) tam ostatní nevidí, jenže v té druhé jsem to sám ztratil. Sorrentinův Řím má spoustu zajímavých míst, zatímco Švýcarsko v podání stejného muže na mě jaksi nefunguje a občas překročí hranici do nevkusu. A tohle přirovnání funguje i na celou Velkou nádheru a Mládí. Abych byl férovej - přes šedesát minut jsem plaval ve spokojených lázních. Našel jsem si pár hodně silných scén a některá pronášená moudra si rozhodně prošlapala cestu hloubš. Dokud se postavy potkávaly a mudrovaly nad tím, proč jsou tam, kde jsou, chtěl jsem mudrovat také, ale jakmile skrz ně a jejich činy chtěl něco říct a někam dojít ten za stoličkou, zasekl jsem se. Jako kdyby sám Paolo už od mnicha ve vzduchu hledal svoje zakončení a na dalších 40 minut se zmohl pouze na plácání na místě. Třeba to je jen tím, že mě Švýcarsko nějak netankuje ani obecně. (16.11.2015)