Leviatan

Schéma fungovania lokálnej i globálnej moci je podaná presne. Takto to funguje všeobecne. Stratégia lokálnych držiteľov úradov spočíva v uchovávaní si postavenia prepojením špinavých praktík polície, súdov, prokuratúry. Všetko posvätené miestnym duchovným. V prípade ateistických krajín predstavuje duchovného napr. majiteľ banky alebo bordelmama (podľa preferencií gubernátora). Pravdou tiež je, že ak majú lokálni mocenskí mafiáni akú-takú česť v tele, aspoň niečo dodržia. Horší sú potom už len právnici. Právnici ako sudcovia, ignorujúci vykonanie akýchkoľvek dôkazov, právnici ako prokurátori, správajúci sa ako konformisti, schopní v mene imperátora akékoľvek dôkazy primerane sfalšovať, upraviť alebo skryť. A koniec koncov právnici ako advokáti - rodinní známi. Starajú sa okrem prípadu starého kamoša z vojny bez výčitiek svedomia aj o jeho manželku. A rovnako bez výčitiek blufujúcich. Hrajú hru - možno to vyjde. Veď: "Hlavné sú fakty!". Nič iné takýto typ robotického zmrda, slúžiaceho výhradne uspokojeniu seba samého, no tváriaceho sa kamarátsky, ani nezaujíma. A ak už ide do tuhého, nakoniec takýto hrdina a fanúšik faktov ako zbitý pes zdrhá z boja. Bez toho aby aspoň čiastočne napravil besy Leviatana, ktorého hnev svojou neuváženou a drzou aktivitou vyvolal. Krajina je podobne ako príbeh uhrančivo drsná. Príroda Murmanska pripomína drsný sever Škótska či Írska. Mystická je i kostra pravekej rybej príšery, vyvrhnutej na morskom brehu. Ruiny kostola slúžia novodobým rituálom mládeže (jej novou Svätou Trojicou je: oheň, pivo a cigarety). Vodkové seansy sú zobrazené vierohodne. Celok je fajnová, i keď veľmi smutná záležitosť. Ukazuje, že nie my občania ťaháme moc za pačesy, ale že mocní jemne hladia naše pupky, s možnosťou kedykoľvek prejsť z hladenia k prepichnutiu brucha. Sami si popritom budujú neskutočné paláce arogancie, nadvlády a mamony. (09.02.2015)

Už jsme skoro na konci, a tak můžu zhodnotit, že filmová sezóna 2014 se mi docela líbila. Hodně filmů mě zaujalo, ze spousty jsem byla dokonce nadšená, ale pořád mi NĚCO chybělo. Spousta dobrých komiksů, parádních scifi i artovějších kousků, ale stále ve mě hlodal červík, že to přece nemůže být všechno. A pak přišel ON, TEN film, o němž jsem do té doby měla jen mlhavé představy, vystoupil z hlubin v celé své kráse, bezútěšnosti, inspirativnosti, s elegancí biblického monstra, vynořil se Leviatan. Ohromující svou stopáží, zároveň vyprávějící obyčejný lidský příběh. Ponoukající k zamyšlení, aniž by při sledování nudil. Hýřící fotogenickými záběry, aniž by přerostly v samoúčelné kameramanské cvičení. P.S. Ruské filmy zjevně podléhají tvrdé cenzuře, když se společensko - kritický snímek s proticírkevním vyzněním, ve kterém visí hlavnímu padouchovi Putin na zdi, natočí za přispění státních peněz. (01.12.2014)

Výjimečný film. Tohle je nesporná filmová událost. Andrej Zvjagincev poupravil optiku svých dřívějších snímků a v průsečíku dramatu vztahového, dramatu justičního a dramatu kriminálního se mu v odvážném ohnisku zjevilo současné Rusko, obnažené až na kost. Země, kde se nezměnilo zhola nic, kde člověk je stále jen leník, burlak, který neznamená a nezmůže ničevo, vše stále ovládá věrchuška, Putin bedlivě shlížející z portrétů v kancelářích v geniální a odvážné metafoře jako další z řady portrétovaných všemocných sovětských vládců, jako další nenáviděná olyslá hlava politbyra, jako další ,,první tajemník ÚV KSSS", do jehož státnické fotografie lze jenom někde tajně bezmocně střílet... Jestli lze na základě tohoto snímku analyzovat stav společenských struktur a charakter panujícího režimu, tak Rusko se v kruhu vrátilo znovu do dob před rozpadem Sovětského svazu, ty mechanismy, vztahové sítě, kladení váhy na tykání si s mocnými v Moskvě, obcházení po stranické linii atd. mi silně připomínají to, co jsem tu sám zažil před sametovou revolucí - totalitní mechanismus vládnutí. Putin zatáhl Rusko o čtvrtstoletí zpátky. Andrej Zvjagincev však kloubí společenskou kritiku s řemeslnou dokonalostí a fenomenálním filmovým jazykem. Pomalé plynutí, které má v sobě ovšem obsaženo vjem nevyhnutelnosti, jakýsi temný spodní proud, kterým je unášeno. Občas probleskne lyrický přístup z předešlých filmů, výrazná metaforičnost a symbolismus. Jako příklad lze uvést leitmotiv obsažený v názvu filmu. Biblický Leviatan tu není zmíněn jen ve svém primárním významu, ale chytře se tu pracuje i s celým spektrem významů a aluzí sekundárních - leviatan coby metafora politické mafie, která ovládá správní oblast jako svou gubernii, tedy synonyma příšery (s postavou otylého aparátčíka) s níž nelze bojovat, zároveň ale může být přeneseně i metaforou Ďábla, shlížejícího ze státnických portrétů, Leviatan má ovšem i podobu pravoslavné církve, příšery, nevěstky Ďáblovy, která děsí svou obojakostí, dalším zastřešujícím významem může být odkaz k filosofickému dílu Thomase Hobbese Leviathan - stát coby ,,Bůh" sám určuje, co je právo, morálka, náboženství a co se smí a nesmí a člověku nezbývá než se tomuto totálnímu státu bezpodmínečně podřídit. Tvůrci ovšem zmiňují také původní význam velryby, která se opakovaně vyskytuje uvnitř mizanscény (například v krásné scéně s vyvřelou velrybí kostrou, stejně jako se velryba zjevuje v moři Lilje), alegorii chaosu společnosti i konkrétního lidského života, který je bourán politickým i fyzickým tlakem. Excelentní je scéna bourání domu - kamera nejprve snímá opuštěný obytný pokoj, z něhož zmizeli lidé, když tu se náhle a nečekaně zjeví ve zdi lžíce demoličního bagru, strašné chapadlo Leviatana. Z fungující rodiny, z lidského života nezbylo nic. Vynikající práce s herci, kteří předvádějí naprosto strhující herecké výkony, krásná kamera. Možná největší filmová událost tohoto roku... (13.02.2015)

Postavenie+vplyv+korupcia+peniaze=starosta Vadim VERSUS rodina+syn+druhá manželka+vzdor=Kolya... Jeden chce vyštvať toho druhého,používa také páky,že sa absolútne neštíti ničoho a bez akejkoľvek hanby sa ide pomodliť do svätého chrámu...Vyštvať ho chce z pozemku,na ktorom chce stavať za každých okolností,na začiatku príde Kolya vyzdvihnúť svojho priateľa,advokáta Dima,aby pritlačil na starostu,použil proti nemu v rámci práva prostriedky,ktorými by tohoto skorumpovaného najvyššieho predstaviteľa donútil rezignovať! Týmito vecami sa zaoberá prvá polovica filmu,Dmitriy sa stretáva s Vadimom a diskutujú s nenávisťou,ale najmä starosta intenzívne premýšľa ako sa ho iniciatívne zbaviť? Totiž pekná,atraktívna Lilya,t.j manželka Kolyu zahýba práve s Dmitriym,jedného dňa na pikniku to prepukne,vyfasuje nakladačku od Kolyu,a aby toho nebolo málo,výprask ho čaká aj od starostových kumpánoch... Po tomto akte to ide s Lilyov dolu z kopca,a táto žena volí dobrovoľný odchod z tohoto sveta skokom z útesu do mora,z tejto samovraždy obvinia Kolyu,lebo svedkovia na pikniku počuli ako sa jej vyhrážal,že ju zabije... Divák,samozrejme dobre vie,že Kolya by nebol schopný vykonať tento ohavný čin. To,kto ju zhodil,alebo či skočila sama sa divák nedozvie,len si môže myslieť,že má v tom prsty starosta,aby zabil dve muchy jednou ránou a Kolya vyfasoval natvrdo 15 rokov! Jeho syn Roman ešte nie je plnoletý,tak je zverený do opatrovníctva ich najlepších priateľov:policajta a robotníčky... Tento zložitý,nenávistný,komplikovaný ruský film je úplne jednoduchý na pochopenie,ale zložitý na reálny predobraz,keby sa to stalo naozaj vám? Pesimistický film,ktorý diváka zovrie od začiatku do samého konca,bez vydýchnutia a záverečné titulky alebo posledná scéna v kostole je dostatočným ponaučením tejto skorumpovanej hnusnej spoločnosti! (10.02.2015)

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)