Rodinná oslava

Silný motiv, realistická kamera, ale velká rozplizlost. Místy jsem se nudila, i přes ten jeden velký šok, který mi jeden z hrdinů přivodil mezi slovy své gratulace. (19.05.2009)

Další skvělý kousek z Dánské kinematografie. Film založen na dialozích u kterých nevíte zda se máte smát, nebo brečet. Rodinka jak se patří... (28.08.2014)

Výborný film s výbornými herci, který dokáže rozesmát, ale častokrát z něj silně zamrazí. FEBIOFEST 2009 Ps.: Vinterberg je neskutečný pohodář :) (28.03.2009)

Jen nechápu, proč skoro vždycky tím odkrývaným zlem musí být tahle ojetá újma, když jsou rodinný tajemství, nešvary a tahanice přitom v reálu tak nápaditý. (06.02.2014)

Po vzhliadnutí FESTEN(u) u mňa emocionálne podobný HON (The Hunt) klesol na celkovom dojme. Ale stále mám pocit, že práve oná, sofistikovanejšia a drahšia verzia scenáristickej dogmy triumfuje. Je abnormálna, ale príbehovo a civilne vývojová, kdežto Festen je rozvitá bublina dysfunkčnej rodiny, ktorá skĺza mimo komfortnú zónu (aj) jeho pozorovateľov. Čo sa týka Rodinnej oslavy, tu o nej píšem viacej - http://www.9em.sk/?p=4173 (15.02.2014)

Vsadím se, že pokud by byl film točen běžným způsobem - stabilní kemerou, s větším rozpočtem atd.- nikdy by se nedosáhlo takového efektu..styl Dogme je mnohem osobitější a posílá tenhle snímek na vrchol mé filmografie. (20.10.2009)

No tak tohle byla solidní nálož. Velmi vážné téma sexuálního zneužívání v rodině je zde obaleno tragikomickou slupkou, syrová audiovizuální forma dle pravidel Dogmy 95 navíc vytváří nepříjemně dusnou atmosféru hlavně ve scénách hádek a úžasné snové sekvenci setkání bratra se sestrou. Je ale pravda, že některé diváky může roztřesená a rozostřená kamera brzy otrávit. Oslava určitě není příjemný filmeček pro nudné odpoledne, jeho tvůrci (jako ostatně všichni lidé kolem Dogmy s Larsem von Trierem v první řadě) se s tím prostě nepářou, jde to až na kost, krutě a nekompromisně. Kéž by bylo více filmů, které dokážou vyvolat tak silné emoce. (05.03.2010)

Forma mě neoslnila, ať si Dogme 95 říká, co chce, spíše mi vadila a kazila zážitek z tohoto filmu, který rozhodně nevypráví špatný příběh, kde jsou vztahy na prvním místě, hlavně tedy to, jak se při jedné večeři dokážou krásně projevit a zkomplikovat oslavu, která otevírá mnohé zavřené dveře. Dojem dobrý, ale víc moc nic. (01.04.2016)

Vedle hlavní dějové linie (s otcem) je ještě poměrně zajímavé sledovat postupnou profilaci postav (i když u některých je to zřejmé již od začátku) a také reakce „davu“, které jsou povětšinou nejpříkladnější ukázkou pokrytectví a omezenosti. Brilantní, drsné, provokující drama, které je zároveň nejlepším zástupcem manifestu Dogma 95. (24.09.2010)

Dogma 95 v nejlepší kondici. Film, který je tak tělesný a realistický, že se vryje pod kůži. (28.11.2010)

Režijně výborně a originálně zvládnuté konverzační drama na přespříliš oblíbené téma. (17.09.2015)

Temné severské drama v duchu nejlepších (nebo nejhorších, jak se to vezme) skandinávských tradic. 1)  Zážitek to je. Nevím, jesti je dobrý nápad pořádat rodinnou oslavu otcových šedesátých narozenin těsně po pohřbu dcery, ale budiž. Rovněž logické lapsy bijí chvílemi do očí (například nejasná role Kima a obsluhy vůbec). Ale různé výhrady rozhodně nesnižují divácký zážitek._____ 2)  Rozpačitý konec mě neuspokojil, i když mu nelze upřít logiku a určité mravní vyznění._____ 3)  Režisér a spoluscenárista 29letý (!) pohledný Thomas Vinterberg (jeho cameo na začátku filmu - řidič taxíku, který přiváží Gbatokaie) a současně spoluautor manifestu Dogme 95 si svým druhým celovečerním snímkem získal mezinárodní ostruhy a mnoho festivalových cen._____ 4)  Dále mě zaujali: 35letý Ulrich Thomsen (syn Christian, který promluvil o otcově konání), 35letý Thomas Bo Larsen (syn Michael, "fašista"), 40letý Bjarne Henriksen (šéfkuchař Kim), Gbatokai Dakinah nezjištěného věku (černý partner dcery Heleny) a 41letý Lars Brygmann (recepční Lars)._____ 5)  K Dogmatu 95, jehož je film prvním plodem, se neumím vyjádřit. Jako divákovi je mi totiž jedno, jakým způsobem dosáhnou tvůrci zamýšleného účinku a jestli si svou cestu programově ztíží či omezí různými pravidly. Mě zajímá čistě jen výsledný dojem. Pokud jej tvůrci dosáhnou "čistými" prostředky, je to hodné respektu, ale můj dojem z filmu to neovlivní. Proto diskuse o tom, jak moc zásady Dogmatu působily na film, mi přijde poněkud mimo mísu. Možná  je zajímavá pro filmové odborníky, historiky či podobné existence... (27.06.2022)

Zpočátku nenápadně se tvářící rodinná oslava se po čase zlomí v dramatický kotel, pod který se solidně přikládají další a další polínka. Nejlepší je na tom ten šok, který divák nečeká a který přijde zničehonic. Mysteriózní vsuvka mě příjemně zamrazila po těle. Styl natáčení je v rámci hnutí Dogme 95 vcelku unikátní záležitost. (17.09.2022)

Paradni dogmaticka sonda do zivota jedne svedske velkopanske rodiny s nezapomenutelnou hlaskou: K cemu jinemu by mi ty moje deti byly? Zazni tu hodne aktualnich temat, ktera trapi nejenom staty v EU. (21.05.2005)

Drsné, realistické, nekompromisní, geniálně natočené, zahrané a zvrácené. (24.10.2013)

Eh? Hurá, po delší době jsem narazil na další davově psychoticky vychvalovaný brak. Jsem fascinovaný tou záplavou orgastických komentářů nad filmem, který je úsměvnou snahou tehdy mladého a nevyzrálého režiséra s potřebou originální seberealizace. Natočil tedy cosi extraordinérního a avantgardního, nad čím si filmoví fajnšmekři pošušňají, protože je to prostě extraordinérní a avantgardní! Sepíšeme k tomu i manifest, jo, rušivě působící rozklepaná kamera musí být jedním ze základních kamenů. Je to přece extraordinérní a avantgardní! Umění! Originální seberalizace mladého a nadějného severského režiséra! Nestačím zírat. Rodinná oslava je jednoduše šunt vynesený do výše nějakým pofidérním lavinovým efektem, že všichni budeme chválit to, co bychom měli naopak kritizovat. Dobře, když už jsem si jakžtakž zvykl na tu psychotickou kameru a nekvalitní obraz (ne, vážně nejsem divák, který je schopný tohle ocenit - a jsem za to rád), jak tenhle film může být psychologickým dramatem? A jak někdo může tvrdit, že to bylo vše tak přesvědčivé a charaktery dokonale vykreslené?!:D Divák si není jistý, zda je to myšleno vážně či je to nějaká satyra (děj je natolik ad absurdum dovedený, že si prostě nelze tyto otázky neklást). Z této nejistoty zákonitě nemůže pramenit silný zážitek uvěřitelného a přirozeného dramatu. A i když pominu tuto nejistotu, charaktery prostě dobře vykreslené nebyly, jen se zkuste trochu lépe podívat skrz ten nekvalitní obraz. Ano, dramatické události film obsahuje, bylo by na čem stavět, o čem přemýšlet, ale to avantgardní provedení to totálně zabíjí. Přesto je vtipné, jak to většina diváctva spapá a je to schopna s vážným přístupem rozebírat a s vážnou tváří uznale přitakávat všem přitroublým aspektům tohoto filmu. Naštěstí Vinterberg z těchto mladických nerozvážností vyzrál do skutečně kvalitních filmů typu Hon. (01.05.2014)

Za první projev a reakci na něj. A za otázku, co bylo ve žlutém proslovu. (20.02.2011)

V zozname Dogma 95.. Ide o prvú snímku tohoto čudesného hnutia. Režisér Thomas Vinterbergma ma už v minulosti dostal so snímkou JAGTEN takže keď som dostal chuť na dogmu výber bol jasný. Už ako prezrádza názov, film zachytáva oslavu. Oslavu narodenín hlavy rodiny. Ako to už pri takýchto podujatiach pohádanej rodiny býva, úvod je kultivovaný-pokojný, no po čase sa strácajú zábrany, staré rany sa otvoria a nekonečné hádky pokračujú tam kde naposledy skončili. Je to veľmi realisticky zachytené, herecké výkony sú úžasné a kontroverzné prekvapenia si snímka necháva do každej scénky. Fantastické. (26.12.2016)

Až na tu trapnou kameru jsem spokojená. Jsem se bála, že to bude nějaké bezduché rodinné plkání... chvilku u jedné rodiny, chvilku u druhé...Konec byl dobrej . " Teď prosím odejdi, my se chceme nasnídat" Člověku by bylo toho sráče skoro až líto :) (20.04.2017)

S podobným tématem jsem viděla lepší filmy. U tohohle jsem se místy nudila. (12.10.2010)