Rodinná oslava
Festen
The Celebration
Réžia:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrajú:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Bjarne Henriksen, Gbatokai Dakinah (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(viac)Recenzie (352)
Kamera bez statívu, prirodzené osvetlenie, žiadne filtre a iné pozlátka, hudba a zvuky, iba tie, čo sú naozaj v scéne (atribúty filmov Dogmy 95), to všetko navodzuje dojem, že pozeráme naozaj na domáce amatérske zábery z akejsi rodinnej oslavy, aké sa určite nájdu v archíve takmer každej rodiny. Touto ručnou kamerou sú však zachytené aj zábery, ktoré sa len tak na nejakom rodinnom videu neobjavia... P.S.: Taký odporný charakter akým bol jeden z bratov - Michael, som už dlho nevidela, bŕŕ. ()
film, který rozhodl o věnování se filmu a ne stanici nova ()
Mé první filmové Dogma 95 a hnedle trefa do černého! Snad každá širší famílie má alespoň nějakou drobnou špínu zametenou pod povrchem běžných společenských akcí... a tuto Rodinnou oslavu jsem vydýchávala ještě hodně dlouho po odchodu z kina. ()
Nadšen Vinterbergovým Honem, zkusil jsem i jeho rannější film. Téma - sexuální zneužívání dětí - podobné, stejně tak hlavní hrdina, který přese všechno pokrytectví a nenávist ostatních dál bojuje za svou pravdu. I přes svou grotesknost je Festen neméně mrazivý jako Jagten. Další nejlepší film, který mi změnil život. ()
Drsná ukázka toho, jak jedna špatnost, jeden jed....dokáže otrávit nitro všem, kteří s ním přijdou do styku. Boj, který s otravou každý z nich svádí je různý a přitom tak stejný.... postavy odehrávají svá traumata tak přesvědčivě, že vás mrazí až do morku kostí, a pokud je ve vás jakákoliv pochybnost, zda se o to, co víte jen vy a uvnitř vás to hlodá, máte podělit s někým dalším, je tenhle film zdviženým prstem, jenž varuje před tím, jak nevyřčená bolestná tajemství mohou být spalující pro vaše nitro a naopak jejich vykřičení osvobozující. Tmavá svědectví jež jsou zde po vnitřním boji zúčastněných vydávána, ostře kontrastují s veselicí a partou bavících se, nic nechápajících a nebo spíš raději nechápajících lidí. Ta absurdita se vám zdá nekonečná, a máte chuť profackovat všechny ty idioty, co zpívaj a tančí, a vykopat je směrem k vchodovým dveřím ... ()
Nie som si istá za čo všetko môže tá ťaživá atmosféra. Či je to tým, že film má Dánsko-Švédsku produkciu alebo ide o Dogmu 95 a možnou príčinou sú tie strašne nevkusné deväťdesiate roky..neviem..ale každopádne pri sledovaní tohto filmu sa mi vytvorila taká hrča v krku, že som mala pocit akoby som to trápno z rodinnej oslavy (pohromy) pociťovala na vlastnej koži a myslím, že film, ktorý vás dokáže takýmto spôsobom vtiahnuť do deja stojí za pozretie. ()
obraz mi přijde jak kdyby to bylo filmovaný aspon před 30ti-40ti lety. ikdyž mě obsah co je tu napsaný dost zaujal už po pár minutách jsem se u filmu necítila vůbec dobře, pořád jsem čekala jestli mě to nějak nevtáhne.... nevtáhlo. nezaujalo a tak to znělo slibně ()
Úprimná, miestami chladná, inokedy až príliš horúca dráma, ktorú lemovali silné momenty, ktoré do vás film dávkuje s parádnou presnosťou: zneužívanie syna otcom, rasistická rodinná pieseň, preslovy zneužívaného syna, ale aj postupne sa odkrývajúce charaktery. ()
Po letech jsem si pustil úžasný klenot filmového plátna, dánský snímek manifestu Dogma 95 Rodinná oslava (Festen). Kontroverze tohoto díla, opravdu nevybledla ani jediným rokem co vznikla. Uhlazená a povrchní společnost, dost drsnou formou dostane políček hned první minuty oslavy. Konfrontace na sebe nenechá dlouho čekat a vše se vyvine dost krutým způsobem. Ulrich Thomsen, Hennig Moritzen a Thomas Bo Larsen v úspěšném Vinterbergově sociální studii. ()
Tento dogmáč využívá zdatně stinných stránek lidské povahy. Jako když se na veřejnosti perou dva lidé a vy zvědavě přihlížite ač byste měli zakročit, tak podobné pocity z vás dostane tenhle film. Od okamžiku co Christian pronese první ze serie přípitků, se od filmu neodtrhnete. Nedoporučuju jako film pro celou rodinu. Rozhodně by to nemuselo skončit jen přivázáním ke stromu :) ()
severská škola opäť raz nesklamala... ()
Tak má dle mého vypadat film! Absolutní paráda.Na co speciální efekty, stačí si vyhrát s příběhem a postavami. První film podle "pravidel" DOGMA 95. BRAVO!!! ()
ne že by naše rodinný oslavy byly nějaká selanka, ale pláč, hádky a skrytý tajemství vyplouvaly na povrch až po půlnoci a x lahvích alkoholu. tady to nejstarší syn frkne hned na začátku a je jasný, že klasický jo-jo drama, kdy divák hledá pravdu, může začít. dogme 95 nejsilnějšího kalibru i s, dnes už klasickym, porušením nějakýho toho kánonu, tady nasvícením scény, což je v původním manifestu zakázaný. ale nešť. charaktery jsou vykreslený skvěle, proletariát v "podzámčí" pomáhá christianovi jak mravenečci v bajajovi (nebo ve zlatovlásce?), prostě všechno klape, jak má. a když jsem si zpětně uvědomil, že michaelovi-mladšímu synovi-na začátku fotřík nabídl místo v zednářský loži, už se tolik nebojim všech těch konspiračních teorií. jestli mezi sebe berou takový výstavní idioty, tak náš plebejskej svět může dál v klidu spát. ()
zábavné... ()
Mám vůči Festen respekt, bohužel respekt samotný nedokáže zažehnat nudu, kterou jsem v průběhu pociťoval. Realistické pojetí - ano, často jsem si říkal, že pokud by se něco takového stalo, tak by to vypadalo přesně jako ve filmu, a ve všech ohledech neambiciozní scénář zadupali jakýkoli náznak dynamiky. Výsledek je pak stejně statický a nepříjemný, jako být hostem na oněch šedesátinách. Co se mi ale odpouští méně snadno je kamera - není ani tak surová, jako spíš bezohledná. Už od prvních záběrů se vysmívá divákovi a ztěžuje mu orientaci v jinak přímočaré rodinné selance. Neprožíváme morální dilema, nebo intelektuální stimulaci střetu dvou názorů či životních zkušeností, ale spíš letargické přepadení, které mění život. ()
Asi jsem to viděl ve špatné době, ale dnes mi to přijde strašně divné, chaotické, díky kameře někdy až nekoukatelné. Ano, ten umělecký přesah tam je obrovský, ale nejde to. Už jsem na to starý. ()
Na rodinné oslavě se dostávají na povrch složité rodinné vztahy. ()
Drama, ketré jako by natáčel kameraman amatér, naprosto strhuje atmosférou. Škoda, že takové snímky se nedostávají na plátna mutlikin. ()
Tak u tohohle si dovolím trošku obsáhlejší popis... Skupina Dogme 95, která si vytyčila zvláštní cíle filmaření, mě příliš se svým přistupem nezaujala. Nepřijde mi nic inovativního na tom, že se vzdáme pokroku a vrátíme se ke starým technikam, ať už ve filmu nebo v čemkoliv jiném. Chápu to tedy jenom jako pokus se zviditelnit za každou cenu. Navíc je tahle demence postavená na hlavu tím, jak se ke svým pravidlům Dogma 95 postavila ("Již od začátku ale byly pravidla samotnými tvůrci záměrně porušována.", wiki.cz viz výše). To jen potvrzuje moji původní domněnku. Bohužel to ti lidé mysleli vážně a fakt začali natáčet filmy. Prvním z nich je právě Rodinná oslava, kde vnitřní problémy tvůrců probublaly na povrch a celých 105 minut filmu mě obtěžovaly. Od 15. minuty jsem se těšil na konec a věděl jsem, že už nic nového nepřijde. Film, který popisuje rodinnou oslavu jedné, z velké části psychicky narušené rodiny, ve kterém místy probíhají nesmyslné dialogy a konfliktní scény jsou tak uměle vytvářeny až to hezké není, opravdu není šálkém, ze kterého bych chtěl pít znovu. Nespozoroval jsem ani žádný kvalitní osobitý herecký výkon. Celé mi to přislo postavené na hlavu a udělané za každou cenu tak, aby to působilo hrozně věrohodně. Mě osobně to zasáhlo velmi, ale v hodně negativním smyslu. Navíc v obsahu je psáno, že film se zabývá dobovými dánskými společenskými problémy. No tak to PARDÓN, ale jestli se tohle dá paušalizovat na celospolečenský problém... NE! Domnívám se, že v Dánsku není nijak vyšší počet zvrácených psychicky narušených klanů, které znásilňují svoje děti, než kdekoliv jinde v civilizovaném světě! Jediným pravidlem Dogmy 95, které chápu je to, že jméno režíséra nesmí být uvedeno v titulcích, protože pod tohle bych se taky podepsat nechtěl! Závěrem tedy hodnotím jako film o magorech, pro magory, od magorů a dávám odpad! A odpad patří do koše anebo se má spláchnout do hajzlu. Nepatří však na obrazovky, takže se Dogmě 95 budu velkým obloukem vyhýbat!!! (Hodnocení 86 % mě burcuje k dlouhému kroucení hlavou...) ()
Omračující filmový zážitek, netřeba komentovat, kdo neviděl, chutě do toho...prostě "UF" ()