Mandarinky

,,VÍŠ, JAK ŘÍKÁM TÉTO VÁLCE? CITRUSOVÁ VÁLKA. ONI BOJUJÍ O ÚZEMÍ, KDE ROSTOU MANDARÍNKY.…“ /// Jen pro pořádek… No a v tomhle bordelu se v chalupě Estonce dědy Iva sejdou Čečenec Ahmed a Gruzínec Nika. Když se vyhrabou z nejhoršího (měli menší válečný nedorozumění), musej dát slovo, že se navzájem nevoddělaj. Alespoň ne v chalupě. A tak si tam žijou, čtvrtej do party je (taky) Estonec Margus, kterej má prekérku se sadem plným mandarinek… tam ti dva se národnostně a nevraživě handrkujou, toť návštěva bratrů Čečenců a každýmu už teď musí bejt jasný, že je to takovej Můj nepřítel pa rusky. Válečnej a bez sci-fi…. Stačí kus milovaný a zároveň nenáviděný země, pár postav a máme tady komorní (proti)válečný drama, s jednou přestřelkou a celkem jasnou výpovědí. O lidech, válce a životě. Celkově si to tak nějak podpráhově říká vo 4*, ale budu se (tentokrát) snažit řídit dědovým heslem, že náboženstvím má bejt zdravej rozum. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč v jugošským zákopu jsem už ležel. 2.) K baráku se mi blížej čečenští separatisté. 3.) Thx za titule ,,Sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.02.2014)

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet. (13.10.2019)

Kdo by kdy řekl, že se na poli kinematografie zrodí Estonsko-gruzínské přátelství, které bude založené na příběhu z ne zase tak dávné minulosti, kdy Abcházii vymetala škaredá slečna jménem válka. Mandarinky jsou jedním z příběhů z tohoto prostředí a pro svojí exotickou oblast přináší silně chytlavý lidský příběh, ke kterému není moc co více dodat. Nejblíže mi tento film sedí k chorvatskému filmu Země nikoho. Stejně smutný, stejně absurdní. Jako válka samotná. (08.11.2015)

Estonsko-gruzijský film o gruzínsko-abcházském konfliktu. Překvapivě nechybí i dávka kvalitního, skrytého černého humoru. Upoutal mě i líbivý soundtrack. Z nominovaných adeptů na Oskara za nejlepší cizojazyčný film pro rok 2015 jsou Mandarinky mým osobním favoritem v této kategorii. (08.04.2015)

Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít. (14.05.2021)