Mandarinky

Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít. (14.05.2021)

Jednoduché, ale účinné. Veľmi jasná filmová reč prostredníctvom štvorice mužov tu komornejšou formou krásne poukazuje na nezmyselnosť vojny a všetky hrôzy, ktoré so sebou prináša. Ivove myšlienky stoja za zamyslenie, ostať človekom za každých podmienok je tá najvyššia ľudská hodnota... 85/100 (12.09.2016)

Estimated budget €650,000. Film by ale mohl stát klidně 12 euro, protože v Gruzii takhle opravdu vypadaj chajdy, lidi a ploty, soundtrack stál cca -50 eur neboť se tam fidlá furt ta samá melodie, a bluesový gruzínci si zaplatili, aby jim hrála písnička v závěrečnejch titulkách. Klasické ponaučení že válka je ŠPATNĚ, že se BOJOVAT NEMÁ, že jsou si LIDÉ ROVNI, děkuji pěkně, tady na západě už jsme o tom pár filmů viděli, a nebudu přece přikládat credits ani Oscara estoncům za to, že na to přišli až v roce 2013. Film je postavený na dialozích, takže by člověk čekal, že budou vtipné/napínavé/originální, zkrátka silné, to se neděje, konverzace jsou navíc rámované-záběrované velmi standardně, tedy ani vizuálně nevznikají jiné obsahy než to, co je explicitně řečeno mluvící hlavou. Pochopitelně mi ale byly sympatický bedýnky, hodnej starouš co přišel z kostela v Sám doma do Abcházie, velké celky místo amerických detailů na tváře (např. seznamování na začátku, smrt gruzínce na konci). (01.02.2015)

Zprvu jsem byl k Mandarinkám velice skeptický, jelikož nejsou ze zrovna filmově atraktivní krajiny, jenže dokázali se nominovat přes spoustu velice kvalitní filmu a něco na nich přeci musí být. A ono taky je. Velice minimalistické drama odehrávající se pouze na jednom místě ve válkou ničené Abcházii s několika herci a celkově je děj velmi jednoduchý a komorní. Je také všem velice intenzivní s takovým tím lidským přesahem, kde musí národnost a náboženství stranou. Opravdu krásný velký-malý film. (19.02.2015)

Slavní režiséři mají svůj typický rukopis - a v podstatě proto jsou také slavní. O to je ale zároveň podnětnější podívat se na film režiséra, jehož rukopis běžně známý není. Zaza Urušadze má nejen pěkné jméno, ale i jeho rukopis je podobně vyhraněný. Střet civilizací (Estonci - kultivovaní a usedlí, Čečenci a Gruzínci - divocí, s domovem kdovíkde), jehož je film parabolu, zobrazuje ve smířlivých barvách, "stačí jen málo a bude to dobré". Na pozadí se ale odbývá ještě další střet: střet generací, který rovněž probíhá smírně (jejich názorové různosti jsou stmeleny čestným jednáním). A tak, i když dva ze čtyř protagonistů válku v "mandarínkové zemi" nepřežijí (a i jinak je tam více mrtvých než živých); naděje zůstává pro toho, kdo zůstal, i pro toho, kdo odešel. (20.03.2016)