A co dále, Baltazare
Au hasard Balthazar
Min vän Balthazar
Au Hasard Balthazar
Au Hasard Balthazar
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerHrajú:
Anne Wiazemsky, Walter Green, François Lafarge, Jean-Claude Guilbert, Gilles Sandier, René PascalObsahy(1)
Jedného dňa nájdu deti v horách mladého oslíka a dajú mu meno Baltazár podľa jedného z troch kráľov z Východu. Detská idyla sa však pre neho čoskoro skončí a nastúpi tvrdá práca v záprahu alebo pod nákladom. Jedine dievčina Marie si pamätá na chvíle pohody z detstva a zahŕňa Baltazára starostlivosťou a nehou. Ale len do chvíle, kedy padne do spárov krutého Gérarda a beznádejne sa do neho zamiluje. Vo svete plnom ľudí ako Gérard je pokora a dobrota Marie bezbranná a zraniteľná. Musí niesť svoje bremeno rovnako, ako ho bez reptania nesie aj Baltazár. Film A čo ďalej, Baltazár je meditáciou o ústredných témach tvorby "filmového jansenistu" Roberta Bressona: o neviditeľnosti božej prozreteľnosti, o mlčaní boha a o pokore. Jeho filmy sa vyznačujú minimalistickým asketickým štýlom, absenciou dramatických momentov, naratívnymi pomlkami a prácou s nehercami. Jeden z najvýraznejších režisérov francúzskej novej vlny, Jean-Luc Godard, označil toto dielo za najkomplexnejší film obľúbeného filmového autora svojej generácie. Bresson v alegorickom príbehu predstavil univerzum smrteľných ľudských hriechov, reprezentovaných jednotlivými postavami drámy. V ich centre stojí Batlazár ako stelesnenie pokory a dobroty, zneužívanej omylnými alebo skazenými ľuďmi. Počas svojho neľahkého života prejde Baltazár rukami viacerých pánov, ale svoj kríž nesie s odovzdanosťou a pokorou svätca. Na MFF v Benátkach získal film Cenu ekumenickej poroty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (75)
Čomu by sa ešte dalo porozumieť, je bezúčelné mlátenie úbohého oslíka. Ľudia totiž radi znepríjemňujú život nielen sebe navzájom, ale aj iným tvorom, ktoré s nami zdieľajú tento svet. Čo sa už ale pochopiť veľmi nedá, je celý zvyšok filmu. Mariin otec a jeho majetkové spory, Marie a jej fascinácia delikventmi, alkoholik Arnold, banda pašerákov. A na rozdiel od úvodného popisu, film stojí práve na týchto udalostiach. Je to nepochybne umenie, ale žiadny zázrak. ()
Mám pocit, že – podobně jako ve filmu Deník venkovského faráře adaptoval román Georgese Bernanose – převedl Bresson ve snímku A co dále, Baltazare do filmové řeči poezii Francise Jammese. Z ní zde jako by vykrystalizoval příběh o čisté bytosti, která na své životní pouti zakouší s pokorou, nikoliv však beze vzdoru, všemožné rány. Film je až neuvěřitelně tichý, ne však mlčenlivý; mnoho sděluje v náznacích, jen obrazy, gesty. Touto tichostí spojenou s cudnou imaginací se současně celý příběh prohlubuje, dostává rysy metafyzického rozjímání nad světem a životem. Konfrontace osla a lidí dokonce nabývá podoby blízké cestě labyrintem světa za rájem srdce. Obzvláště silné je ve filmu napětí v časech: na jedné straně dětství, spojené s kouzelným, mélickým světem přírody, her a čisté víry, na druhé dospělost plně poskvrněná bezprostřední přítomností (zdařilé je například naznačení lhostejnosti umění a populární kultury k životu, jemuž jsou svědky, v obrazech malířů nezúčastněně jedoucích na klopýtajících oslech, resp. v zapojení populární hudby do tragických scén). Epilogem (a současně epitafem) filmu může být Jammesova prostá báseň Miluji oslíka… Pár veršů ukázkou: „Miluji oslíka, něžný je, / kol cesmín poklidně putuje. // Převáží slabě po silnici / i pytle nacpané pšenicí. // Má milá jej má za hlupce, / ač on vždy jenom básnit chce. // A neustále rozjímá / a oči sametové má. // Tvé srdce, dívko, není něžné / tak, jak je u oslíků běžné: // jímavý hledí na Boha, / blizoučko modrá obloha.“ ()
Myslím si, že mnohý s tých čo poznajú Bressona si ho nemôžu vynachváliť. Rozhodne sa jedna o autorského a veľmi osobitého režiséra a jeho film A čo ďalej Baltazár rozprávajúci o mladom dievčati Márií a somárikovi Baltazárovi, je naozaj spravený podľa obmedzení, ktoré si on ako režisér určil. Lenže celý ten pesimistický pohľad aj keď remeselne pútavý a plný symbolov, je pre mňa v takej miere neuveriteľne samoúčelný. Jednoducho som tomu neveril. Utrpenie aj bolesť sú samozrejme súčasťou života, ale zlé rozhodnutia postáv a samá smola lepiaca sa im napäty slúži len k tomu aby sa človek cítil depresívne a znechutene. Je to samozrejme účel filmu, ale predostrený až príliš okato. Možno som ho pozeral v zlom čase, ale celý ten morálny úpadok zvláda napríklad taký Buňuel o stupnicu lepšie. Somárika mi samozrejme bolo ľúto a kvôli jedinému sa ten film oplatí vidieť. Inak je to presne jeden s tých filmov, ktoré ma nemôžu nadchnúť takmer ničím. ()
10/10 A to jsem myslel, že mě už nic nemůže překvapit! Tento film, to je jedna velká skepse, nevíra v člověka. Všichni zde prohrají a co víc: vyvěrá z toho zlo v člověku. Měl jsem u toho obdobné pocity jako u Requiem za sen. Vím, že jsou to dva nesrovnatelné filmy. Na to, že film někomu přijde nudný nechci a ani nebudu tady reagovat. Jenom chci podotknout, že jestli Tarkovskij režíroval filmy s hlubokým filozofickým přesahem, tak Bresson filmy s hlubokým lidským přesahem. ()
V podstatě netuším, co přesně hodnotím. Vážně. Filmařinou je to hodně na výši. Symbolika jakž takž, ale už bych se u některých scén hádal. Příběh totálně mimo, protože když si ho poskládám, přijde mi, že se postavy chovají z čistého scenáristického kalkulu, a ne podle nutnosti a potřeb - celá scéna je vůbec tak chladně vykonstruovaná, že se vlastně nedá nikam pohnout. Nu a vyznění... Jak tu už někdo napsal, nechápu, jak člověk, intelektuál, který se hlásí k víře, křesťanství, katolicismu, může rozdávat depku plnými hrstmi (od toho jsou snad spíše filmy nihilistů a ateistických realistů?), totálně bez naděje, jakéhokoliv jejího záblesku, bez toho, aniž by reflektoval skutečnou rovnováhu světa, nebo chcete-li, jin a jang. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/a-co-dal-baltazare.html ---> A co dál, Baltazare? Zóna a Aerofilms vydávají dva filmy Roberta Bressona (Mušku představíme zítra) z doby jeho tvůrčího vrcholu. Přestože osobně mám z Bressonovy tvorby nejraději Deník venkovského faráře, velice zajímavou adaptaci románu Georga Bernanose, patří Zóně a Aerofilms velký dík i za tyto snímky, jež jsou koneckonců označovány za vrchol Bressonovy tvorby. Opět můj subjektivní pohled - na Bressonovi mi vadí velká míra beznaděje, jež se v jeho filmech objevuje. Vychází ale z intelektuálního prostředí své doby a již zmíněný Bernanos patří do podobné skupiny podobně smýšlejících intelektuálů, kteří se zhrzeni postojem Francie ve druhé světové válce a plni deziluze z francouzských občanů obracejí k tehdy (a ani posléze) ve Francii nijak populární a oblíbené katolické církvi. Samozřejmě nešlo o bezvýhradné přilnutí ke katolicismu, ale šlo o kriticko-morální postoj, s různými výhradami a s mnoha humanistickými otázkami. Než teologické problémy a rozbor nauky se zabývají otázkami lidské duše, hříchu, odpuštění, interakce s okolním, většinou nepřátelským a hříšným světem. Jestliže jste četli knihy kardinála Lustigera, i v nich se objevuje podobný příklon, avšak s povzbuzením do dalšího duchovního života a s radami, jak podobné krize zvládat. Tento úvod je nutný, jelikož naznačuje, že tentokrát nejde o žádný jednoduchý film z ranku, jaké většinou recenzujeme. Bressonovy filmy jsou náročné. Ačkoliv se zdá, že se na plátně nic neděje, je nutné dávat pozor na detaily. Bresson nic polopaticky nevysvětluje. Vše podstatné vyjadřuje většinou obrazy, dialogy používá jen v případě opravdu největší nutnosti, což už samo o sobě je znakem velkého filmaře. Ačkoliv mám určité výhrady k jeho - dějinami omluvitelné - přehnané skepsi a beznaději, přesto mu nelze nepřiznat vysoký cit pro filmové umění, jaký se dnes již málo vidí. U snímku a co dál, Baltazare? je zvolen podobný postup jako třeba u Jako zabít ptáčka. Podstatné události příběhu jsou vyprávěny jako by mimochodem, očima někoho jiného. Zde očima osla, který za svůj život vystřídá několik pánů. Ti buď na něho svalují vinu za své vlastní chyby, nebo je jim mlčenlivým svědkem jejich hříchů. Hlavně je však svědkem tragického osud rodiny Marie i jí samotné. Jde však jen o jednu rovinu příběhu. Jsou zde i mnohé křesťanské paralely, symboly, jež je potřeba dešifrovat - což uznávám asi moc pro čtenáře tohoto serveru nebude jejich šálek čaje. Avšak pro tu menšinu, která ještě stále má cit pro filmové umění, několik rovin příběhu a pro podobenství můžeme film i disk doporučit. Už třeba jen proto, že český překlad měla na starosti Anna Kareninová, která oproti uvedení v České televizi titulkovou sadu pro DVD vydání rozšířila. Kvalita černobílého obrazu i zvuku je na nejvyšší možné úrovni. Bonusy pak nenajdete ani na britském vydání. V podstatě totiž existuje jen jeden možný dostupný bonus, peníze za jeho uvedení jsou však tak vysoká, že v podstatě slovo "dostupný" v této větě zní spíše jako špatný vtip. () (menej) (viac)
Galéria (23)
Zaujímavosti (9)
- Mladičká neherečka v hlavní roli Anne Wiazemsky se později stala oceňovanou spisovatelkou. V knize Holčička (2007) vzpomíná právě na spolupráci s režisérem Bressonem. (Zdroj: FNŘ 2010) (hippyman)
- Důležitý je název tohoto díla, který se nedá do češtiny adekvátně přeložit. Rýmované zvolání "Au hasard Balthazar" znamená něco jako "Vzhůru do nebezpečí, Baltazare" a jde o heslo rodu pánů z Baux, které vybízelo k odvaze a hrdinství. (Cimr)
- Režisér Robert Bresson si žádal černého osla, ale produkční ho podvedli a nabarvili na černo osla zrzavého. Vše prasklo, když začalo pršet a barva se smyla. Baltazara pak museli natírat každý natáčecí den. (Cimr)
Reklama