Andělé hříchu

„Matky-predstavené” versus rehabilitované sestry, niektoré i “r-e-b-e-l-k-y” , v ozvláštňujúcom, mníšskom kláštore, v ktorom sa budú odvíjať neskutočné súvislosti, a predsa skutočné... ! ...A toto je dielom, prácou ešte len začiatočníka, keď to svojou vyspelosťou, zrelosťou (filmovaním) vyzerá skôr na mierne-pokročilého, až pokročilého tvorcu, a to je v konečnom dôsledku veľmi prospešné pre ďalší vývoj do budúcna v režisérovej (Bressonovej) filmografii. Videl som už deväť filmov, v ktorých ma väčšinou upútali výrazné ženské hrdinky, postavy- krásne aj záhadné, zároveň. V Nežnej, Dámach... , Muške, Procese Jany z Arcu som to tak aspoň vnímal. _ V „Anjeloch hriechu” , keď už samotný názov filmu vypovedá, o čom de-facto je, bude, tak taktiež táto dvojitá kombinácia je perfektne prevedená do hotového výsledku, t.j. typickou predstaviteľkou je hriešnica Thérèse, ktorej „vyčínanie” uvidíme na vlastné oči. Anne-Marie Lamaury je jej pravým protipólom. Sympatická a spoločenská Anna-Mária je tŕňom v oku viacerým sestrám zo spoločenstva. A práve jeden „incident” bude kľúčovým... _Jednou nevýhodou ale je to, že sa orientovať vo všetkých sestrách nie je jednoduché. Totiž, neustále sú poobliekané vo svojich, tých mníšskych habitoch, a vtedy vlastne vidím iba ksichtík, a to považujem za nedostačujúce pre diváka... I napriek tomu sa jedná o mimoriadny debut vynikajúceho Roberta Bressona. (27.07.2019)

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)

Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. (16.08.2014)

Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") (15.11.2009)

Jedna hrdá a arogantní, druhá jízlivá a s nejtěžším hříchem ve svém svědomí. Dvě jeptišky, které nepatří mezi nejctnostnější řeholnice pokory. Bůh je ke všem svým ovečkám milosrdný a pomůže i těm zbloudilým na cestě k nápravě. Každé vykoupení si ovšem vybírá svou daň. Minimalistická černobílá kamera fantasticky čaruje se stíny a s vytvářením kontrastů a v Bressonově teologické prvotině se nejúčinněji zasloužila o mou spirituální blaženost. (01.11.2011)