Diplomová práca

Genialita je hezká věc, ale často kvůli ní narážím na pokažené filmové zážitky. Jeden takový nastal v případě tohoto snímku, kdy můj první a jediný podezřelý byl skutečně oním vrahem. Musel jsem tak celou dobu trpět nesmyslné chování zúčastněných postav, které přehlížely naprosto zřejmé indície a vůbec celkový scénář mi přišel děravější než cedník. Když divák vůbec přihlédne ke scénáři, tak zhruba od poloviny snímku už by ani žádný dějový zvrat nedával logický smysl. Karty byly rozdány vcelku jasně, a tak divák pouze sledoval a těšil se, kdy to krásce v hlavní roli docvakne. Moc hezky se mi na ni ovšem koukalo, protože mi zevnějškem hodně připomínala jednu osobu velmi blízkou mému srdci. Zamlouvaly se mi vcelku i zajímavé použité režisérské praktiky. Fungovala i nastavená atmosféra. Takže až na nechutnou předvidatelnost a dějové nesmysly, z nichž nevýraznější a nejvíce do očí bijící je rozhodně "skrýš" filmů zachycující vraždy na škole volně přístupná z tamní knihovny. (23.02.2020)

Amenábarovi, ako milovníkovi "iných" filmov vyšla už táto rozcvička /rozumej debut/ na výbornú. Téma menom snuff mohla režiséra zviesť na rôzne chodníčky - a najmä sa mohol doslova schovať za atraktívnosť témy a - iba šokovať. Našťastie nás šokoval čímsi iným, šikovne vystavaným, riadne zimomravým príbehom, ktorý sa vám vypáli do pamäti ako žeravé znamenie. Ako "diplomovka" z filmárčiny excelentné! (27.09.2006)

Tento starší kousek mě jen utvrdil v tom, že Španělé jsou géniusové v oblasti "hutnější filmařiny". Na rozdíl od filmařů ostatních národností (speciálně amerických) pochopili, že základním stavebním kamenem pro žánr horor/thriller/mysteriozní apod. není omáčka v podobě efektů, obsazení, hudby atd., ale je jím jasný námět, který je perfektně složený z odpovědí na jednoduché otázky "kdo? co? kdy? kde? jak? proč?". Takže - mladá studenka filmařiny píše diplomovou práci na téma "násilí v audiovizuálním průmyslu", díky čemuž se snaží sehnat (v roce 1995) dostatek studijního materiálu v podobě filmů s tím nejhorším možným obsahem. Už toto samo o sobě je manévrovací prostor jako hrom a to mluvíme jen o úvodu. Jaké překvapení, když dostane pod ruku pásku s mučením a brutální vraždou dva roky pohřešované studentky. která pochází ze školního archivu. Víc neprozradím - ostatně stejně jako samotný film, který vás nechá v nejistotě po výborné dvě hodiny až do samého závěru. Paráda. 90% (12.11.2012)

Prakticky by som sa mohol len podpísať pod komentár Rob Roya. Identické pocity pretrvávali aj vo mne. Škoda, pretože námet volal po niečom oveľa prepracovanejšom a zaujímavejšom, ako je tomu v skutočnosti. Spočiatku moje hodnotenie lietalo medzi 3-4, čím ďalej som bol však čoraz viac otrávený a znechutený. Odpustím hocičo, ale toľko nelogických postupov, scenáristických dier a divného správania postáv už nie. 50%, keď prižmúrim všetky oči, ruky, nohy.. (04.05.2008)

Když režisér snuffu zakřičí: „Cut!“, co tím vlastně myslí..? Na Tesis lze koukat ze dvou úhlů. Jako na thriller, u něhož postavy (podobně jako v Cravenově stejně starém Vřískotu) budí podezření tím, že se nechovají moc podezřele a podnikají nerozumné věci za účelem zmatení divákovy podezíravosti či naplnění některých hloupých pravidel žánru. Amenábar občas přijde s dobrým nápadem, ale nepřesvědčivé podání výše uvedeného a přemrštěná délka podstatně otupují ostří napětí. Druhý pohled patří medializaci násilí, které lidi, pokud zrovna nejsou jeho cílem, fascinuje už od nepaměti. Vyhledávat ho, pasivně přijmout a jedním dechem pokrytecky odsoudit aktivního vykonavatele, to by nám šlo.. V samém závěru je to hezky nakousnuto, ale studie na toto téma raději ponechávám jednomu kanadskému gynekologovi, který dobře ví, že televize je realita a realita je míň než televize.. (31.01.2017)