Žiť svoj život

Happiness is no fun. (26.10.2010)

Hodně zajímavé, netradiční záběry kamery, nádherná Anna Karina, trocha filozofování o životě, vše prodchnuté patosem a podtrhnuté hudbou i tichem. Protože tam Portos... nikdy v životě nepřemýšlel ... najednou začne přemýšlet... (17.09.2012)

Film ako na hojdačke strieda výborné epizódy so slabými. Film pokope drží hlavná postava i réžia a krásy Paríža v 60. rokoch minulého storočia. Záverečné vyústenie je prekvapujúce, ale aj najlepšie možné ukončenie rozprávania. (11.03.2017)

Film je především obrazovou záležitostí - zaujme nejvíce výbornou kamerou (a střihem). Příběh Nany je silný, ale je natočen poměrně popisně a s velkým odstupem. Nejvíce filmově vyniká osmá část (popisující prostitutčino zaměstnání) s voice-overem a rychlým střihem. (05.02.2016)

Příběh krásné, ale jednoduché dívky, která má ambici stát se prostitutkou kvůli penězům a pocitu, že je v tom něco zajímavého a vzrušujícího. Pro mě trochu nudné l'art pour l'art v pomalém až statickém tempu vyprávění a s mnoha slovy kolem. Ač atraktivní téma, k závěru jsem už usínal. Omlouvám se, pokud autorovi křivdím. (10.04.2017)

Godard dokáže natočit krásný film stejně jako pěknou volovinu, ale v tomto případě naštěstí platí první možnost. Snímání postav zezadu, ulice bez ruchů, občasné titulky nahrazující dialogy, zajímavé filozofické debaty, citace literární klasiky, pocta Dreyerovi i Truffautovi = Godard i nová vlna na vrcholu svých možností. Třešničkou na chutném dortu je pak krásná Anna Karina. (03.11.2022)

Třetí Godardův film a potřetí natočený zase úplně jinak, než byly nejen tehdejší zvyklosti, ale mnoho vypravěčských, střihačských, kameramanských i režijních procesů a postupů je fascinujících i po 60 letech. Žít svůj život je významný snímek nejen díky svému jedinečnému snímání postav, ale i díky Anně Karině, která v hlavní roli velmi věrohodně přenáší na plátno velmi temný, cynický a ve své době jistě skandální příběh, Godardovu variaci na neorealismus. Zvláště bych chtěl vyzdvihnout její skvěle zahranou proměnu hlavní postavy, která se potýká s nelítostným osudem, pro což není její romantická duše zcela ideální. Speciální pozornost si zaslouží osmá kapitola, to je opravdu kuplířské zasvěcení do byznysu až to vyráží dech. (01.02.2022)

Dvanáct filmových epizod, které jsou Godardovým prvním pokusem nahradit obvyklé filmové vyprávění. Častá nesouhra obrazu a zvuku, zdánlivé nesourodá a stylisticky volná kompozice filmových aspektů vytváří neustálý pocit potřebné soustředěnosti nad filmových děním. Formální hravost Godarda je působivou reprezentací jeho tehdejšího způsobu práce se zvukem a obrazem. Jeho konzumní vykreslení Paříže vytváří jedinečný a specifický svět popkulturního žití s příběhovou studií prostituce, jejíž účinek je jasný, zřetelný, bez sentimentu a s nádechem náhlosti. (11.12.2021)

#512 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/3060-vivre-sa-vie (29.05.2013)

Můj pátý a zároveň poslední Godardův film. Líbil se mi taky ze všech nejvíc, ale málem se to na ty tři nevyšplhalo nebýt dramatického závěru. Zajímavý pohled na prostituci a zaznělo zde pár poučných citátů. Třeba že každou blbost je člověk zodpovědný, pohyb hlavy, zavření očí atd. Hodně dělá také krása Anny Kariny, kterou by jako lehká holka bylo škoda a už ve filmu jí pasák řekl, že má v sobě až moc dobroty. Chudák, chtěla se jen proslavit ve filmu a dopadlo to s ní takhle tragicky nakonec. (10.10.2022)

Poselství filmu je jasné, ale mě moc nezaujal. Je příliš umělecký a symbolický, než aby odvyprávěl plnohodnotný příběh. Vytáčely mně dlouhé rozhovory, kde jsou postavy otočené zády ke kameře, a dlouhé záběry na Annu Karinu. Ta je sice krásná, ale děj filmu to nikam neposunulo. Ten je navíc podaný velmi nezúčastněným způsobem. jako by vám někdo přečetl článek z novin, takže je těžké se do postavy nešťastné Nany vžít. 60% (17.12.2022)

Trochu filozofování, trochu manuál pro začínající prostitutky, spousta cigaret a hodně, hodně Kariny. (14.01.2011)

pekny poviedkovy film z casov ked sa este snaha spravit z filmu umenie a nie len zmykacku na peniaze neznevazovala. (14.09.2013)

Asi jsem se ztratila v oblaku tohohle kouře, ale tohle je prostě typ filmu, kterej si člověk musí opatrovat. Protože čim víc o něm mluvíme, tím míň ty slova znamenají. . (07.02.2015)

Prubování formy jako by bylo Godardovi záminkou k tomu, aby mohl takřka nepřetržitě zabírat tvář své manželky (na cestě k čtvrtému pokusu o sebevraždu) - a naopak. Díky režisérovu tvůrcovskému pasáctví na ni můžeme půldruhé hodiny zírat i my. Stojí za to, zvlášť s tak pěknou hudební kulisou. Jedno z nejpozoruhodnějších, nejkrásnějších a nejsvéráznějších uměleckých děl (pravila Susan Sontag) jsem při tom zírání nějak propásl. (28.02.2016)

První film, který jsem od Godarda viděl. Jeden z mála filmů francouzské nové vlny, který jsem viděl. Nebavilo mě to. 50. a 60. léta jsou pro mě ohledně francouzského filmu jeden velký zbytečný a únavný monolog. Příběh, který Godard zde vypráví je tak prázdný a nezajímavý. Práci s kamerou jsem nepochopil - úvodní desetiminutová scéna, v níž jsem viděl pouze záda mě trochu štvala, ale později mě kamera přímo odpuzovala. Celkově je film na bodě mrazu s dynamikou, příběhem a technikou. Ovšem hercům nemohu nic upřít. Skvělé výkony, které budí dojem opravdových lidí. Možná tuším, proč jsou tyto filmy tak opěvovány, ale rozhodně takové nadšení nesdílím. (18.06.2018)