Žiť svoj život

Karinin komentár niekde v prvej tretine filmu na tému, že každý si môže za všetko sám, značne zkomplikovalo moje vnímanie Godardovej surovej snímky. Naivná Karininej postava si zrejme uvedomuje, čo činí a kam ju spôsob života zavedie, napriek tomu v tom pokračuje a stále verí v zmenu a vytúženú lásku. No takéhoto potešenia jej a nám Godard nedopraje. Zaujímavé je sledovať takmer dokumentárnu časť filmu, kde sa dozvedáme faktografickým komentárom niečo málo o prostitúcii vo Francúzsku spred 50 rokov a jej začlenenia do práva a spoločnosti. Lepšie porozumenie mi snáď časom sprostredkujú slovenské titulky, videl som film s anglickými a niekedy to bol dosť problém.... (18.05.2012)

Godardova intelektuální studie ženy. Režijně profesionální, kamerově poetická i umělecká, herecky dokonalá (božská femme fatale Anna Karina) a zvukově provokativní i dějově filosofická. To vše zabalené do elegantní a cigaretovým kouřem nasáklé Francie. Tohle už zkrátka není "jen" hra s filmovými obrazy. ___ Godardův styl francouzské nové vlny začínám milovat a rozhodně se nebude líbit těm, kteří musí mít mermomocí v každém filmu příběh. Ne, všude to nejde. (19.07.2012)

Karina klopí zrak k desce stolu, stydlivě i zahloubaně – v obou polohách rovnocenně neodolatelně -, zatímco v pozvednuté ruce (loket nonšalantně opřený o stůl) vyvažuje zapálenou cigaretu. Vznešenost této pózy však podvrací způsob, jakým krčí ramena (jejich zvláštní sklíčenost jakoby opisuje bolest v pohledu), přičemž palcem pozdvižené ruky si ještě stačí nedůtklivě pohrávat s malíčkem. To vše není typické jen pro Nanu, hrdinku smutné postavy, kterou zde Karina ztvárňuje, ale i pro její zbylé godardovské role a obrazy. Děvčátko a femme fatale v jednom těle. Naivita vedle zralosti. Rozjívenost vedle vyzývavosti. Křehkost vedle rozhodnosti. Dvojakost byla vždy součástí jejího naturelu i vizáže. Proto se mnohdy zdá, jakoby vystupovala před své herecké masky a dvojnice – a stávala se sama sebou. Veškerá gesta a pohyby (ať už jde o chůzi nebo tanec) provádí přirozeně, nenuceně, s lehkostí jí vlastní. Pokaždé však stejně rozporně; s děsivou osudovostí i přezíravou nedbalostí zároveň. Takové je její kouzlo. (celý text) (14.01.2011)

Po ztřeštěné komedii Žena je žena mění Godard zcela polohu a pouští se do tohoto syrového dramatu, které má být zjevnou poctou Zolovi. Smutný příběh bývalé herečky Nany, která se rozhodne "žít svůj život" a skončí jako prostitutka, je pojednán velmi syrově (i proto se možná točilo na "dokumentární" černobílý materiál - předchozí film byl barevný). Nana, kterou zahrála krásná Anna Karina, nepřestává být idealistkou ani v nejhorších okamžicích. Život se k ní však chová macešsky až do úplného konce. (02.12.2005)

Listování knihou, kterou Godard napsal v době, kdy mu ještě šlo rozumět. Na úvod každé z dvanácti kapitol, jež film rozdrobují do několika epizod, jsme stejně jako v některých románech stručně informováni, nač se těšit. Sevřené, vygradované drama logicky není na pořadu dne. „Jak“ se stává důležitějším než „co“. Každá kapitola je mírně odlišná (střihem, délkou záběrů, svícením, prostorem ponechaným textu, náladou), všechny spojuje Anna Karina v nejednoznačné (využívá, nebo je využívána?) roli mladé dívky, která by ráda věřila, že ví, jak smysluplně žít svůj život. Spontánnost a hravost její i celého Žít svůj život se vzpírá snahám o racionální analýzu. Třeba vidět a užít. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Anderton, Madsbender (11.04.2021)