O koňoch a ľuďoch

Spoilery! Zajímavá výprava na islandský venkov, kde je mnohem více koní než lidí. Lidé tam žijí s koni v dokonalé symbióze a využívají tato krásná zvířátka snad ke všem možným i nemožným účelům. Pod koňskými kopyty připravili tvůrci pro diváky pořádnou nadílku tmavě černého humoru. Islandská geotermální energie zřejmě ohřála chladným Islanďanům krev, a tak se nechodí pro sousedskou rozepři daleko. Málokdo na Islandu zemře stářím. Všichni se mohou těšit velice originálnímu skonání. Ke koníkům chovám velký obdiv. Nejen proto, že má takový hřebec Brúnn o pár centimetrů delší chloubu než já, ale i proto, že je schopen se při erekci plnohodnotně vyčůrat. Dost by mě zajímalo, jakým způsobem probíhalo natáčení. Koníka zřejmě nepřinutíte k souloži tak snadno jako lidskou bytost. Sem tam se dokonce puritánsky laděnému divákovi (mně) dovedl zvednout žaludek. Třeba tehdy, kdy černý koník Brúnn slízal ze země svůj koňský ejakulát, který právě vytekl z ciciny bílé konice Grány. Jsem fascinován tím, že koník je pro tamější obyvatelstvo opravdu multifunkčním zařízením. Na koníkovi se dá jezdit a plavat. Koníka se dá zneužít k práci. Když na to přijde, tak se dá koníka i spapat. V zimě se dá v koníkovi vyspinkat a v nouzi nejvyšší se dá vyspinkat i s koníkem. To je ovšem lepší provádět mimo kamery. Docela by mě zajímalo, jakou měl tento snímeček odezvu u ochránců zvířátek. S koníky se filmový štáb moc nemazlil. Když se plavil islandský pán na islandském koníkovi k japonské lodi pro ruskou vodku, tak mi tuhla v žilách česká krev. Samozřejmě ne kvůli postaršímu alkoholikovi nuzného zevnějšku, který by nikomu nechyběl, nýbrž kvůli koníkovi, který je přeci jenom spíš stavěný pro pohyb na souši. Dále mě docela zhnusilo, jak se jeden nehezky vypadající a sexuálně odpudivý islandský páreček oddával před zraky koní (a dalekohledy Islanďanů) dost odvázanému smilnění, přičemž když se spolu předtím vyspinkaly jejich koně, tak jeden přišel o koule a druhý o život. Filmoví tvůrci v závěru ubezpečují, že žádný koník nebyl při natáčení zraněn. No jo, ale věřte Islanďanům... Lidem, kteří dodnes věří v existenci elfů. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (10.10.2016)

Ani jednou jsem se nepousmál, ani jednou jsem na příběhu a postavách neshledal nic tragického. Není to ani černohumorný bizár o pošahaných venkovanech, ani drama o bezútěšnosti a zbytečnosti lidského bytí. Je to jen nuda o nudných a neuvěřitelně natahovaných příbězích nudných lidí s tunama nudných záběrů na nudné koně, kteří jsou srovnatelně nudní jako hromada kamení. Zřejmě jsem neodhail ten skrytý jinotaj, díky kterému se více zasvěcení do islanské mentality při sledování popadali za břicho. Upřímně by mě zajímalo, v čem ten vtip spočívá. (18.01.2016)

Lidé se trousí svátečně. Neznámo odkud, po troškách a nejraději po jednom. Pochodují v ohradách svých životů s dalekohledem všem na očích. Ve stádu potkáte jen koně. Lepí se ke krajině, krajina se tiskne na ně. A lidé je marně stopují. Zůstávají ve své tiché jedinečnosti, připraveni ohlávkou zachytit úprk vlastního života. Nezachytitelného a probíjejícího. (26.12.2014)

Film s tým najvýstižnejším názvom pod Slnkom, ktorý vám zároveň vyspoileruje aj celý obsah filmu. „O koňoch a ľudoch“, tak o tom presne je, o tom a o ničom viac. Ako komédia mi to takmer neprišlo, čierny humor mám rád, ale tu ho je ako šafranu. V podstate mi to však neprišlo ani ako dráma, na tú sú osudy postáv príliš nezaujímavé. Je to skôr taká 80 minútová prehliadka po islandskom vidieku a ukážka života jednej komunity kdesi na Islande. Nič viac, nič menej. Niekoľko prírodných krás, severská poetika, ale inak len kobyla na kobylu, kobyla na kobyle, kobyla v kobyle, človek v kobyle, kobyla vo vode, kobyla ... no jednoducho samá kobyla. CELKOVO: 2* (4/10) (17.04.2015)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)