Ida

Komunisticko-katolícke Poľsko rokov tisíc deväťsto šesťdesiatych. Konflikt svetskosti a zhýraleho sveta. Komunistická prokurátorka spytujúca svedomie a novicka pochybujúca o svojej viere. Silný príbeh vyrovnania sa s minulosťou. Úžasná výprava a nádherná kamera, boli moje prvé myšlienky hneď po 10tich minútach filmu. Ohromné, do dlhších celkov komponované zábery evokujúce Šofra, Kučeru, Ondříčka a ďalšich majstrov Zlatých 60tych. Svietenie čb kompozícii pripomína náboženské obrazy. Napriek úsporným dialogom, veľmi pútavo, v skratkách porozprávaný príbeh. Doslova úžasná je postava prokurátorky Wandy. Navonok elegantná a inteligentná žena musí žiť v šedi komunistického Poľska a slúžiť režimu tak, že posiela jeho odporcov na smrt. Je sarkasticky zatrpklá a jej svedomie jej dáva tažko zaberať. Famózne zahraté. Môj súkromný Oscar za celkovú obrazovú estetiku a výpravu (alebo Production Design ako hovoria na východnom Liptove). Pravdepodobne film roka. Kam sa hrabú všetky tie digitálne hollywoodske sračky, filmy o ničom. 86 % (30.05.2017)

Obrazově nádherný intimní film od našich severních sousedů. Kouzlo snímku neumím popsat, ale je tam. (07.11.2017)

Musím vyzdvihnout zejména bravurní kompozici obrazu, která mě uchvátila daleko více než samotné dění. Co záběr, to dechberoucí unikát. Černobílé zpracování se do poválečného období hodí a zvýrazňuje tak chladnou melancholii příběhu. (11.05.2018)

Průměrné, ovšem dobově dobře provedené. 60%. (21.08.2018)

Sice jo, příběh zajímavý, zpracování také, ale nějakým způsobem jsem nepochopil, co tím chtěl vlastně autor říct a tudíš k čemu tento film je vlastně dobrý.... (26.10.2019)

Zvláštní film. Skvělá scéna, kamera, kostýmy... dýchá na vás začátek 60. let, jazz... Ale režijně a příběhem úděsná nuda. Odnikud nikam. Režijní prázdno ještě podmalovává absence scénické hudby. Tohle není ani art. Film plyne, člověk čeká, říká si: kvůli tak banální zápletce přece nenatočí film, vždyť obě hlavní hrdinky hrají jako o život, výprava je skvělá. Ale ano, film končí a vy pokrčíte rameny. Haneke nepřišel. Takhle by tak slibné filmy končit neměly. (17.11.2019)

Mladičká osiřelá Anna, vychovaná v klášteře, se poprvé v životě setká s jedinou rodinou, kterou má, předtím, než se po zbytek života oddá pánu bohu. Osudové setkání s tetičkou Wandou prozdradiv však, že klášterní dívka bez minulosti není Annou, ale Idou. Její židovský otec a matka zemřeli za 2. světové války. Takové zjištění nás zavede na černobílé putování po ne-černobílém poválečném polském venkově, kde jde cítit zápach dědictví po Holokaustu i po skorou dvou dekádách. Pawlikowski ve mne zanechal hluboký dojem. Nedokázal jsem se smířit s koncem, stejně tak jako se Evropa ani do dnes nedokáže smířit se svou historií. Stejně tak jako se duchovně čistá Ida nedokáže smířit s realitou světa za zdmi kláštera v kontrastu s bohémskou Wandou, jenž hledá únik v každé skleničce alkoholu, zpochybňujíc svá rozhodnutí života. Pawlikowski si nehledá cestu dialogy. Všechno najdeme ve tvářích hrdinů, v atmosféře tehdejší doby, umocněné skvěle-hodícím se výběrem hudby, jenž pro mě vrcholil v momentě, kdy v kulisách filmu zaznívají modré tóny saxofonu Johna Coltranea s Idou postávající přímo naproti svobodě. Až ve finální části filmu, při Bachově skladbě jsem si vzpomněl na poetiku ve filmech Tarkovského a docvaklo mi, co tak povědomého zažívám. Režisér citlivě uchopil téma smíření se jako otázku velice personální a niterní. Nezbývá nám nic jiného, než jen hledat otázky v sobě a skoro až metafyzicky najit odpověď na hodnocení. Ida je nádherně-strašlivý portrét naší doby minulé, na kterou nikdy nezapomene, a i když jsme v ní nikdy nežili, dlouho v nás bude ještě žít. Film ani nepodsouvá žádné návody ani politické názory, se kterými člověk musí běžně bojovat ve snímcích jako tohle. A právě támhleta šedá rozhodnutí, kdy nám nezbývá nic jiného než jen jít dál se velkou těžkou batožinou plnou nevyřčených emocí, mně zabijí. (08.11.2020)

Je pozoruhodně jak jednoduše a elegantně dokáže tenhle film mluvit o těžkých a hrozných věcech, aniž by soudil a obviňoval. Je to spíš meditace na svobodou a duchovní cestou člověka. A ty obrazy a hudba! Opravdu krásný film. (15.07.2014)

Citlivý přístup ke každému záběru a přitom jako celek krásně soudržné. Tento film má všechno, co by podle mě, film měl mít. (04.09.2014)

Alternativní film, který je rozhodně lepší než většina západního odpadu. Černobílost snímku a vyníkající výkony "neznámých" herců dáva filmu šmrnc. (30.09.2014)

Kamera a výprava boží, od děje jsem čekal víc... (03.10.2014)

Velmi silný příběh a skvělé herecké výkony postavené jak na kontrastu charakterů hlavních hrdinek, tak i jejich hereckého projevu. Výtečná kamera. (10.10.2014)

Krátký film o pokoji. Krásný film, většinu záběrů bych zarámoval. Poselství není doslovné, přemýšlel jsem, o čem vlastně. Co nabízí obyčejný život? Není lépe se od něj oddělit? Na malém prostoru toho je nahuštěno mnohem víc, než jen příběh o vypořádání se s minulostí. Proč je polský film synonymem něčeho divného? (15.10.2014)

Film o hledání vlastní identity rodové i osobní se odehrává v Polsku roku 1962. Novicka, které o světě za zdmi kláštera neřekl nikdo nic důležitého, se musí z rozhodnutí představené vydat za jediným žijícím členem své rodiny a poznat, jak jsou lidé událostmi 40. a 50. let poničení. Účinek příběhu zesiluje vystižení atmosféry doby a střídmost vyprávění připomínající Bergmana. 100 % (22.12.2014)

Formálně asi dokonalé. Příběh sice silný, přesto u mně ani nadšení, ale ani nuda, a to i díky rozumné stopáži. (12.01.2015)

Psychologicky a zároveň tak trochu melancholicky laděné hned od začátku. Černobílé provedení jen umocňuje celkovou atmosféru a prožitek. Četné záběry kamery jakoby "do prázdna" dávají prostor rozjímat nad myšlenkami děje, což má člověk tak jako tak potřebu dělat od začátku až do konce, pakliže se nechá do prostředí filmu náležitě vtáhnout a zároveň má chuť přemýšlet. Film má poněkud hlubší pojetí, takže oddych a zábavu rozhodně nečekejte. (21.01.2015)

Medzi posledné filmy ktoré ma úplne dostali patrí pravé Ida a to najmä kontrastom a rozdielovosťou medzi tichou, odovzdanou, Annou a jej priamou, ostrou a nekompromisnou tetou Wandou. Aj napriek dramatickej atmosfére som sa pri niekoľkých Wandiných scénach musel pousmiať. (24.03.2015)

Těžké téma, ale přiznám se, že to pomalé tempo mi chvilkami nebylo moc po chuti. (06.04.2015)

Moje hodnocení filmu posunuly od mírné nadprůměrnosti k výjimečnosti tři scény: nečekaný a nepatetický skok z okna druhé hlavní hrdinky, postkoitální dialog hlavní hrdinky se saxofonistou ("A potom?" "Vezmeme se a budeme mít děti." "A potom?") a Idin návrat do kláštera, podkreslený klavírní skladbou, která pokračuje i po zastavení obrazu na její tváři a přechodu do závěrečných titulků a skončí, když se objeví názvy použitých hudebních skladeb. A potom? (20.11.2015)

Dve osobnostne aj názorovo odlišné ženy, ktoré zblížila spoločná ťaživá minulosť. Postupne sa otvárajú jedna druhej a poznávajú trpkú pravdu. Zdanlivo silná a bezcitná Wanda zhadzuje svoju masku a odkrýva zranenú ženu a matku, kým naopak Ida, neskúsená novicka začína objavovať skutočný život a s ním aj svoju vnútornú silu. Komorný snímok zobrazujúci dva odlišné svety, ktoré nakoniec splynú v jedno, umocňuje čiernobiele spracovanie, pomalá stopáž a výborná hudba. (10.07.2016)