Vojna o planétu opíc

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)

Za mě lehké zklamání. Třetí opice mají hodně silných motivů i momentů, jako celek je však tohle drama trochu rozvleklé a nemá tak úderný a vyhrocený závěr, jak bych doufal. Na rozdíl od minulých filmů to prostě není pohlcující zážitek, jenž chirurgicky nabírá na rychlosti, ale "jen" ohromně poctivý blockbuster, který adekvátně zakončuje celou trilogii. Chtělo to přidat na překvapeních, lehce zkrátit stopáž a víc rozpracovat plukovníka Woodyho Harrelsona. Po skvělém westernovém rozjezdu jsem se totiž přistihnul, že si jen odškrtávám nevyhnutelné události, a zrovna tohle se velkému finále asi stát nemělo. (7/10) (12.07.2017)

Filozofické disputace, proloženě nějakým tím dějovějším prvkem, poněkud copollovského stylu. Chápu, někomu to sednout nemuselo, ale člověk až zíral, jak se tahle Planeta opic vrací k přemýšlivému tvaru původního snímku a téměř vše v ní v rámci naší civilizace souvisí se vším od minulost až někam za obzor. 90%. (29.08.2017)

„HISTORIE LIDSTVA SMĚŘOVALA K TOMUHLE OKAMŽIKU…“ /// Válečný drama s útokem na opičí emoce… Tahle trilogie postupně spěla k dramatickýmu vyústění, ovšem překvapilo mě, že dostanu regulérní válečný drama, který, nepatřit do opičí ságy,by mohlo bejt klidně vo Dánech, Norech… (Možná přeháním…) Filmařina moc dobrá, upoutala hudba a dramatická nálož, kterou tenhle film ukrejval (- včetně protahování záběrů). Spokojenost ano, ale taky vnitřní rozpolcenost. Chtěl jsem prostě víc! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1963 napsal Pierre Boulle, neznám. 2.) Serou mě opice. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (17.07.2017)

Třetí opičí příběh z nastavené laťky rozhodně neklesá a představuje tak důstojné zakončení téhle (pro mě trochu překvapivě) povedené trilogie. Osudovost je cítit ve vzduchu, a i přes všechny útrapy, které komunitu lidoopů v čele s charismatickým Caesarem potkávají, je tak nějak patrné, že se čas lidí chýlí ke konci. Právě tahle atmosféra udrží pozornost i v první polovině, která je nečekaně pomalá a rozvláčná, aby připravila pozice pro očekávaně epický závěr. Z poslední třetiny sice možná šlo vytřískat trochu víc, přesto se okradeni cítit nebudete a takhle komplexní zážitek blockbustery obvykle nenabízejí. Pro fanoušky předchozích dílů samozřejmě povinnost a kdo se bál, že tomuhle ambicióznímu oprášení legendy dojde časem dech, může být v klidu. Opice jedou! (16.08.2017)