Gándhi

Tak som si nechal deň na hodnotenie, ako sa mi film rozleží v hlave, a ostal som pri rovnakom hodnotení, ako bezprostredne po jeho zhliadnutí. Má niekolko chýb, ktoré mi bránia ísť na plný počet, a ktoré som nezpozoroval pri iných filmoch podobného razenia. Niekolko hluchých miest, na druhú stranu nedotiahnutý motív postavy E. Foxa, (čo sa s ním stalo?) a emotívnejší záver. Film, ktorého téma a posolstvo hovoria samé za seba, a nemusí byť (ale je ) podporený kvalitným technickým spracovaním. Inak Ben Kingsley je Gándhí.....už navždy. (17.09.2009)

Vůbec se nedivím, že současné televize odmítají sáhnout po repríze tohoto filmu. Co kdyby jim po zhlédnutí Gándího začali diváci přemýšlet? To by bylo neodpustitelné. Tak jen dál vychovávají tupou nemyslící hmotu, která bude otrávena dlouhou stopáží, nedostatkem krve a sexu Attenboroughova majstštyku. (07.08.2012)

"An eye for an eye only ends up making the whole world blind. I am a Muslim, Hindu, Christian and a Jew. And so are all of you." ____ Velice ambiciózní biografický snímek 'Gándhí' by šel fragmentovat přesně do dvou složek: 1) nekompromisní kritika dobyvačné expanze britského impéria a industriální exploatace; 2) religiózní cesta k duševní harmonii a prosperitě.... Přesto nejde o vyloženě politický, výhradně esoterický či teologický počin - jde o historický velkofilm se vším všudy a zároveň tříhodinové monumentální dílo, které primárně slouží jako omluva indickému národu za vykořisťování způsobené britskými kolonizátory, a prioritně stojí na precizní režii Richarda Attenborougha (přesně tak, toho optimistickýho dědečka z Jurskýho Parku), která v podstatě empiricky experimentuje hranice filmové pompéznosti s nebývalou pečlivostí - viz. neskutečně komplexní propozice scénografie a disponibilita mizanscény, v jejíž velkoformátových scenériích účinkují doslova tisícovky komparzistů, a odehrává se několik multilaterálních akcí a koincidencí souběžně. Hinduistický hudební doprovod pod taktovkou geniálního Raviho Shankara jako vždy famózní, a umocňuje celkovou emocionální intenzitu - přesto není zkomponovaný jen ze sitárů, ale i např. violoncella anebo píšťal, což kvituju, jen to přidalo na hudební pestrosti. Primární devizou je však samotný Ben Kingsley, dnes již herecká ikona s indickými kořeny, jehož suverénní metody exprese a artikulace jsou z hlediska hereckého umění absolutně bezchybné - tudíž výhra prestižního Zlatýho plešounka je zcela zasloužená. To vše se posléze pojí do nejvíce komplexní biografie a spirituální mantry v rámci filmového média, co jsem doposud viděl. Až tedy někdy někdo vysloví frázi 'velkofilm jaxviňa', krom legendární 4 a půl hodiny trvající válečné epopeje 'Lawrence z Arábie' (také z britské kinematografie, jaká to náhoda) se mi ihned vybaví i další z řady historických epitafů - čímž je samozřejmě Gándhí. Akorát mám pouze jednu výtku ke Gándího citátu: "Člověk sám nemůže změnit celý svět." - což je v podstatě irelevantní: chtěl bych totiž vědět, jak lze pak racionálně vysvětlit globální impakt neznámýho mongoloidního haluze, co sněd polívku z netopýra.... VERDIKT: 8,6 gudžarátů z 10 ____ "They may torture my body, break my bones, even kill me, then they will have my dead body. But not my obedience." (24.07.2020)

K filmu jsem se musel dokopávat velmi dlouho, protože mě děsila představa sledovat 180 minut člověka obaleného plínou. Jednoho nedělního odpoledne se tedy podařilo nemožné a já konečně spatřil biografii tolik opěvovaného Mahátmy Gándhího. Filmu nelze zhola nic vytknout. Kamera + hlavní představitel excelentní. Myšlenky geniálně jednoduché a úderné. (06.04.2009)

मोहनदास करमचन्द गांधी Chtěl bych komentář vést ve stylu "gándhíovském". To znamená, předložit vám filozofickou úvahu. Něco, co by vás donutilo přemýšlet, tak jako to udělal film. Jenže po pár minutách jsem zjistil, že na to 1) nemám atestaci, a za 2) by můj myšlenkový proud zastínil Attenborough, který vypráví tak úchvatně, logicky a hlavně se zaujetím, že bych dopadl jako Bambi (sám a ubrečenej). Takže raději ne!__ Na snímek Gándhí se mi na poličce prášilo pěkně dlouho. Přeci jen na 188 minutový film by si člověk měl vzít dovolenou, ale osud tomu chtěl, že jsem trochu toho času našel a proč ho nevyužít ve společnosti pána jehož kroky jsou obsypány okvětními listy? Samozřejmě, opěvovaný výkon Bena Kingsleye je více než oprávněný, ale přesto mi ve filmu chyběla byť jen známka nějakého většího emočního vypětí. Smrt milované ženy už už měla nakročeno...ale byla přerušena hvízdajícím vlakem. Takže jsem se mohl maximálně bouchnout do kolen. Čert vem délku, já chci brečet!!! (29.10.2008)