Gándhi

Ze zhlédnutí české premiéry (premiérového promítání v tehdejší ČSSR) si pamatuju jedno: v zaplněném kinosále nebyl nikdo, kdo by žehral na délku filmu, komu by vysloveně vadila jeho délka. GÁNDHÍ byl velmi pozorně sledován takřka bez výjimky a se zatajeným dechem. Pomalé tempo bylo přiměřeným tempem, scénář klíčových scén, zejména bitevních, nebyl nikým zpochybňován. I tehdejší kritika film chválila a v tomto případě poprávu zdůrazňovala jeho všelidské ideové poselství. Nechci tu opakovat již vyřčené soudy. Ale osudem kohokoliv z nástupců obou protagonistů tohoto ztvárnění gándhiovské látky, bude-li chtít zachovat jeho srozumitelnost pro evropského diváka, je právě tato jakoby dokumentarizující metoda, v níž fikce splývá s fakty do jednoho samozřejmě sourodého celku, základním východiskem. Existují i jiná tempa než evropská, existuje i jiné vnímání času a života než to naše. A existuje také kvalita, která sice nesplývá zcela s naší představou o životě a díle neevropské osobnosti, zato však prostřednictvím skvělých hereckých výkonů evokuje prostředí, které pro nás, Evropany, není ani nezajímavé, ani neatraktivní. A nabízí zážitek, na který se nezapomíná ani po desetiletích. (Stranou ponechávám fakt, že ani dnes toto klasické dílo není dostupné pro českého diváka na DVD nosičích.) (01.03.2008)

Rozpočet měl na danou dobu (ač filmová studia projektu nevěřila) a hlavně daný žánr velmi slušný. Život bojovníka za svobodu tak mohl Richard Attenborough po letech příprav zfilmovat poměrně rozmáchle. Ctí tradici výpravných eposů, stejně jako v jiných případech měl v rukávu triumf v podobě hlavní role: Ben Kingsley prostě klobouk dolů. Vnímáme nejdůležitější momenty života trpělivého a pokorného duchovního a politického vůdce Indie, dobové detaily a zejména pak jeho nenásilný boj proti britské nadvládě, která však často odpovídala krvavým potlačením odporu. Možná až příliš se tu přikresluje svatozář, možná jsme některé scény mohly postrádat. Tak či onak režisér měl dle mého nejednou k látce přistupovat „zajímavěji“ a poutavěji. Něco načrtneme a pak to „jen“ obdivně rozvíjíme a opakujeme. Možná i proto je to subjektivně delší, než ve skutečnosti. Ale třeba někdy (v lepší rozpoložení) změním názor. PS: Gándhího pohřeb po zastřelení hinduistickým fanatikem toho času představoval co do počtu statistů největší masovou scénu v historii filmu (na 300 tisíc komparzistů, mimochodem ve skutečnosti za jeho rakví kráčel milionový průvod), na druhou stranu pohřeb ve filmu zabral jen velmi málo minut. Možná právě i to o něčem svědčí.. (15.10.2018)

Tak som si nechal deň na hodnotenie, ako sa mi film rozleží v hlave, a ostal som pri rovnakom hodnotení, ako bezprostredne po jeho zhliadnutí. Má niekolko chýb, ktoré mi bránia ísť na plný počet, a ktoré som nezpozoroval pri iných filmoch podobného razenia. Niekolko hluchých miest, na druhú stranu nedotiahnutý motív postavy E. Foxa, (čo sa s ním stalo?) a emotívnejší záver. Film, ktorého téma a posolstvo hovoria samé za seba, a nemusí byť (ale je ) podporený kvalitným technickým spracovaním. Inak Ben Kingsley je Gándhí.....už navždy. (17.09.2009)

Jak malým a bezvýznamným si člověk připadá... Attenboroughův opus beze zbytku vystihuje velikost Gándhího osobnosti a jeho důležitost (nejen) v Indické historii. I přes neskromnou stopáž si film udržuje vyprávěcí tempo, nenuceně podává ideu nenásilnosti, za níž slavný Ind bojoval a snaží se tvářit nevelkolepě, přičemž výsledek je pochopitelně už jen pro svou myšlenku opačný. (08.01.2009)

Tříhodinová lekce z dějepisu, která zasluhuje plným právem plný počet hvězdiček a dle mě patří mezi nejpovedenější a nejpozoruhodnější biografické snímky. Gándhí je kolosální film, v němž exceluje Ben Kingsley co-by vůdce lidu, neúnavný bojovník za mír a nenásilí Mahátmá Gándhí. Jeho celková fyzická proměna mě fascinuje, stejně tak jeho výkon oceněný Oscarem bych přiřadila mezi ty, které nebyly nikdy zaslouženější. (08.05.2010)