Cesta nádeje

Velice působivá až nezapomenutelná scéna umírání bratrů. Jinak více se mi toto drama pod kůži nedostalo. Příběh o hledání s pár flashbacky, které jsou to nejlepší, co zde vidíme je jen náznak toho, jak toto celé mohlo být skvělé, kdyby ale příběh kráčel po jiné cestě. Nestalo se tak a já tak většinou na tomto díle nalezl natahování a nudu v příběhu, kde hlavní hrdina pomalu nemá co hrát a o výsledku stejně víte daleko dopředu. Je to škoda, protože naděje na dobrý film tu byla. Žel, stala se z ní průměrná kvalita. Zcela zapomenutelná. 60% (28.01.2019)

Gallipoli, neoddělitelné téma australské národní identity. Osobně se mi daleko víc líbila Weirova klasika, ale musím říct, že ani Crowe nenatočil úplně marný snímek. Sice to místy působí příliš přitažené za vlasy, ale mělo to několik opravdu silných momentů a celkově musím říct, že se mi to spíš líbilo, než že by mě to nadzvedávalo ze židle. Oceňuji hlavně linku turecké perspektivy, ačkoli z podtextu přímo sálá "břímě bílého muže", což z mého pohledu trochu dehonestuje nejen film jako takový, ale i Crowea samotného - říká tím totiž, že za všechno mohli Britové a jejich nevybíravá koloniální politika, jenže vlastně ignoruje svébytnost Osmanské říše (byť ano, před 1. světovou válkou byla značně limitovaná) a taky fakt, že na konci Velké války byly všechny poražené národy dehonestovány a šarvátky (lokální konflikty) probíhaly na mnoha místech dál až do poloviny 20. let. Úplně taky opomíná fakt, že Turci do roku 1915 do roku 1923 povraždili na 400 tisíc Řeků a 300 tisíc Asyřanů v Malé Asii a taky 1,5 milionu Arménů, takže ti "zlí Řeci" nakonec měli docela dobrý důvod, proč tam být a dělat, co dělali :) I když ani tak černobílá realita samozřejmě nebyla. Takže suma sumárum - pokud chcete podpořit svůj pocit bílé liberální viny, určitě si to pusťte aspoň 2x a říkejte si, jak byli ti Briti a vůbec Evropani zlí. Pak si vzpomeňte na zeměpisnou polohu Istanbulu a ignorujte ji. Pfff, Turecko, země třetího světa. Nebo ne? No a po tomto exkurzu do myšlenkového světa režiséra a hlavního hrdiny můžu v rychlosti dodat - zahrané to bylo pěkně, dialogy nebyly špatné, koherentní - až na excesy - jakž takž, kamera docela fajn, takže kolem a kolem... 60%. (18.04.2015)

Je vidět, že Russel ve své kariéře pracoval s těmi nejzvučnějšími režisérskými jmény, a také od nich pilně odkoukával. Řemeslná stránka jeho režisérské prvotiny je proto zvládnutá nadmíru zručně a já osobně mu v tomto směru nemám moc co vytknout. Problém pak trochu nastává v případě samotné látky a její adaptace. Scénárista nám totiž předhazuje jedno klišé za druhým a celý film je průhledný jak současná Angelina Jolie. Kdo je v tomto směru háklivější a příběhově náročnější, tomu asi Russel podívanou roku nepřipravil. Já jsem však ochoten přimhouřit oko (k čemuž významně přispívá i úsměv Olgy Kurylenko) a Russelovi ukázat opatrně přizvednutý palec nahoru (a tím vážně nemyslím, že by byl jednička v českoposlaneckém slova smyslu). (18.08.2015)

Australský farmář přicestuje krátce po válce do exotického Turecka, aby na bojištích Gallipoli nalezl ostatky svých tří synů a tím došel smíření a "uzavření". Poznává na vlastní oči nejenom krutost a utrpení války, ale především krásu, tradici a milé lidi této země (a samozřejmě i novou lásku). Croweův režijní debut se může pochlubit pěkným starosvětským zpracováním, zároveň však i melodramaticky kýčovitým scénářem. 70% (03.12.2015)

Neuvěřitelně počechrané pozlátko. Russell Crowe přidal do neukoukaného prostředí první světové války své originální nápady a své charisma, z čehož vznikl srdcový film (neuvěřitelné, že jde o režisérský debut) a současně zoufale nedoceněné, maličko naivní a v jistém ohledu velice komorní drama jednoho otce, který ztratil vše a vydává se do nepřátelské země aby našel své syny. Co musím pochválit ze všeho nejvíc je bezkonkurenční výprava. Australské široké pláně vypadají na obrazovce zkrátka úchvatně a poměrně neokoukaná Konstantinopol (pro zjednodušení Istanbul) taktéž. Ten konec už byl hodně přes čáru, jinak bezchybný film...9/10 (30.05.2016)