Až po uši

S hodnocením tohohle seriálu mám celkem problém. Na jedné straně herci, kteří umí hrát, dialogy, které nevržou, krásná kamera a výtečné lokace. No a na druhé straně příběhy, které jsou jak z té reklamky. Klišovité, šablonovité a vystavěné jen kvůli tomu, aby zamýšlený závěrečný fórek na konci vyšel ve správném načasování. SPOILER: Třeba už (tuším) v prvním díle, kde má "ošklivka" Polívková v restauraci schůzku na inzerát. Chlap odejde a ona tam sedí, sedí a sedí a opíjí se až do zavíračky. To se jako vážně děje? Kterépak se stalo, aby ji chlap nechal jako magorku sedět samotnou v hospodě? Slyšeli jste někde o něčem podobném jinde než ve vtipu 4. kategorie? Nerozejdou se ti dva spíš hned po první sklínce, protože jeden jako zapomněl doma zavřít vodu? A když už by k tomu teda náhodou došlo , opravdu se bude zakomplexovaná puťka opíjet osaměle v restauraci a čekat, jestli se pán náhodou za hodinku nebo čtyři nevrátí? Pokud o tom paní Duslová a Klestilová ještě nikdy neslyšely, ženy se nejčastěji opíjejí potajmu a flašku mívají zastrčenou někde v prádelníku. A takových příkladů je tam mnohem víc. Naprosto souhlasím s uživatelem "honajz". Ty postavy jsou opravdu jen jako vývěsní plakáty, které byly vytisknuty jen za účelem toho, aby nám ukázaly, že každý chce mít to, co nemůže mít, i kdyby to byla tak nebetyčná blbost, jako že se nepoučitelný holkař Čermák zamiluje do holky, kterou nikdy neviděl a zůstane zamilován, i když zjistí, že je to ta největší ošklivka a smolařka, co kdy viděl. Teď už jen zbývá to okřídlené "...a byli šťastni až do smrti". //////// No a nyní po shlédnutí posledních tří dílů mohu dodat jen jediné: seriál rozhodně líp začíná než končí, končí totiž jako typická druhořadá telenovela a v té pokračuje i v 2, sérii, která rozhodně za sledování nestojí.. (11.01.2015)

Ze začátku jsem na Až po uši děsně nadával. Hřebejk si rozjel takovou tu svojí vztahovku, kde Geislerová je maková a Polívková zas taková a výsledek je jeden rádoby uměleckej mišmaš, kterej těží hlavně z toho, že jej Hřebejk umí natočit a z nádherných záběrů na prosluněnou Prahu. Jenže díl za dílem jsem se k seriálu stále vracel a říkal si, co mě na něm tak děsně přitahuje. No a nakonec to byly právě ty postavy, které mě mnohdy tak strašně rozčilovaly. Zajímal mě ten jejich vývoj, zajímalo mě i to vyústění a celkově se mně začalo líbit i samotné zpracování. U posledního dílu jsem byl vysloveně zvědavý, jak to dopadne. Až po uši je technicky hodně slušný seriál. Škoda, že na jeho obsah si člověk musí trošku zvyknout. Jakmile si ale zvyknete, docela příjemně si ho užijete. A rozhodně se utvrdíte v tom, že tohle je ta rozhodně lepší strana českých seriálů. (27.01.2015)

Já fakt nevím. Deset dílů za námi, žena to nábožně doslova „žere“, a mne to často nenábožně s.re. Ty postavy prostě nejsou životné, to jsou jakési plakáty, jakési intelektuální konstrukce. Nikdo nemá s ničím problém - všichni jsou finančně zabezpečení, za vodou, bydlí v luxusních bytech luxusně vybavených, což je právě sen mnoha manželek z těch panelákových bytů nebo pavlačových bytů v centru, kde je záchod na chodbě (že jo, Evo?). Kamera se sice snaží, ale stejně mi ty obrázky Prahy přijdou samoúčelné a vůbec celý ten vizuál vypadá spíše jako videoklip nebo reklama. Hudba mi tady ostatně dost často leze na nervy. Líbí se mi to pohrávání se skutečnými slavnými českými osobnostmi, ale to chlapa taky nezabaví na furt. A ty holky... no, někomu přijde Aňa sexy, jinému Polívková, další jsou spíše na mírně oplácanější Čvančarovou, a aby se neřeklo, hodíme sem ještě tu teď tak moderní homosexuální linečku, aby se neřeklo, že jsme málo mulitukulti. Jinak jsem doufal, že to časem přestane být o tom, kdo s kým prošoustá kus dílu, jak se ti lidé mezi sebou prohodí, až to připomíná Ordinaci v růžové zahradě, ale asi z toho nebude nic. :-) Moc se mi líbí komentáře Ekdahla a Marquise. (09.01.2015)

Pokud nepočítáme Hořící keř, HBO si naši původní tvorbu zatím pouze testuje, (první) Terapie a tohle je převzatý seriál ze zahraničí. Každopádně zatím to nevypadá vůbec špatně, i přes rychlé tempo a crazy humor lze dobře vykreslit vztahy a jen kvůli tomuhle všechno přece nemusí být apriori plytké. I Jana Hřebejka zlákala televize, jakpak by ne, největší radostí pro mě byl Jiří Havelka, samozřejmější a civilnější výkon už jsem v naší seriálové ani filmové tvorbě dlouho neviděl. (29.01.2015)

Na rozdíl od další tuzemské vztahové konkurence, není klasickým povrchovým nakouknutím do lidských osudů, nýbrž podzimní povinností, která baví od první do třinácté epizody. V celé té záplavě Doktorů z ordinací v růžových ulicích působí Až po uši jako drahokam. Objektivně nejde o žádnou revoluci v televizi, ale „jen“ o kvalitní filmové řemeslo, pečlivost tvůrců a nutnou dávku inteligence. (02.11.2014)