Obsahy(2)
Jedinečný dokument o skinheadskej undergroundovej subkultúre. Je to obraz doby, kedy sa po páde komunistického režimu začali v Česko-Slovensku formovať prvé bunky skinheadov. Na koncerte v malom juhomoravskom meste Bzenec vystúpila vtedajšia špička tejto vznikajúcej scény: Orlík, Hubert Macháně, Tři sestry, Braník, Valašská liga a slovenský Krátky proces. (MM_Ramone)
(viac)Recenzie (29)
Vynikající akce! Až na ty šašky Slováky, že jo... ()
Excelllent !!! Chtěl jsem vám říct a znova, vztah mezi skínama a normálníma lidima. Vole tak já dvakrát vyholenou lebku, čert to vem! Na to seru nechci se jim vtírat, ale příjdu na zábavu skínu vole a přetáhne mě tam řetězem, nechápu prooč !?! Protože mám vlasy delší než jeden rok? Za to ? Za to že jsem byl kdysi dřív skín, za to mě přetáhne řetězem? A šéf skínů nebo co to bylo za piču - sorry to slovo jo - tak mě řekne vole mě je to jedno vole. Kdybych ho hoši potkal v lese někde, tak mu uřežu hlavu vole mačetů. My nejsme totiž taky žádní blbečci vole mi z dlouhýma vlasama. Co chcou válku vole skínu proti máničkám nebo co chcou ty idioti ? P.S. Který kapely se ti líbili nejvíc ? My Lay! My lay ? Ty ještě nehráli ! Už hráli.Nehráli! Nehráli jo ? ()
Absolutní nářez perfektně zobrazující začátky 90. let: rozjařenost, pocit svobody, atmosféra subkulturní sounáležitosti. To vše je již dávno pryč a proto je dobré si připomínat dobu, kdy Landu nezažaloval žaden HateFree maniak za použití slova "negr", kdy ještě Fanánek měl rozumné názory (od kterých se posléze odvrátil, avšak písně z té éry hraje dodnes a snaží se působit jako rebel) a na jednom podiu vystoupili nacionalisti i pankáči. Videozáznam je výpověď doby, ve které bych chtěl žít. ()
Prvi deska nema nazor, druha deska ma nazor. ()
Dan a jeho skinheads začátky. Orlík jsem na základce hltal o sto šest a když se ke mě dostalo video ze Bzence posadilo mě to na prdel. Koncert pořádanej pro "svoje"lidi měl parádní atmosféru a dost mě štve,že jsem to nemohl dát osobně. ()
Doba opravdové svobody a volnosti, bez EUROdiktátu a fízlování. Takový koncert by v dnešní homotransbarevné připosrané hyperkorektní společnosti, čítající 27 pohlavích a oslavující devianty, jistě neprošel. Jakmile Landa spustí "občan romské národnosti...", tak člověku z toho běhá mráz po zádech. Paráda!!! ()
Svoboda projevu, která se už pravděpodobně nikdy nevrátí. ()
Ještě tam byla Valašská liga ()
Nahlíženo dnešní optikou je to těžké agro. Tehdy se však mohl kdejaký teenager přetrhnout, aby sehnal něco od Orlíků (a jeho předchůdce F.A.S.), Sester, Plexisu a dalších. O obstarání si zeleného bombera ani nemluvě. Metalová éra, trvající předchozích, řekněme, 6 - 7 let, pomalu odeznívala, a v tehdejší, čerstvě svobodné ČSR se pomyslné hudební žaludky posluchačů jen pomalu sytily dalšími, do té doby hodně hluboce undergroundovými žánry. A hlad to byl ukrutný. První velkou porcí krmiva, která to, co je vidět v tomto dokumentu, vlastně nastartovala, bylo vydání desky Punk Oi Rebelie (dodnes mně před očima svítí její bílý minimalistický obal). Ta rozjela onu oi/punkovou mánii. Brzy následovaly samostatné desky Orlíku a Sester a s nimi i skinheadský boom. Leckdo se stal pleškou ze dne na den. Bylo to něco nového a neokoukaného, taková trochu kontrakultura proti dřívější kontrakultuře vlasatých upatlaných mániček, bigbíťáků, rockerů a metaláků. Militantní cool look, důraz na fyzickou zdatnost a umění se rvát, pocit síly ve skupině stejně vypadajících soukmenovců a iluzorní nádech (samozvané) elity, to byla silná lákadla, jimž podlehlo dost adolescentů té doby. Mělo to však svá ale - rasismus schovávaný za ochranu společnosti před cikánskou kriminalitou, násilí vůči jiným subkulturám (nejenom vysloveně ideoví protivníci jako anarchisté, ale i v podstatě kdokoliv se skateboardem či naušnicí v uchu - mohu vyprávět) a v některých případech obyčejný pouliční teror proti tomu, kdo se zrovna ocitnul v nesprávné době na nesprávném místě. Ne všichni skinheadi se však k tomu všemu stavěli jednotně, a to je patrné i v tomto unikátním dokumentu. Už jen samotná sestava zúčastněných kapel jakoby kopírovala jejich názorovou roztříštěnost - je tu agresivní Krátký Proces (hlinkovci, vyhranění rasisté), Orlík (nacionalistická kapela, chápající rasimus spíš obranářsky vůči kriminalitě Cikánů, případně jiných etnik), Bráník (otevřeně White Power skupina, již vyzývající k aktivnímu násilí proti ideovým protivníkům a všem barevným), My-Lai (lehce pravicová, spíše však apolitická kapela, v jednom ze svých textů se vymezující proti neonacistům), Valašská liga (pravicová, v té době ještě ne tolik rasisticky vyhraněná kapela), Tři sestry (apolitická hospodská kapela, kterou se skinheady v té době spojoval pouze zpěvák L.F.H., jehož některé výlevy do kamery jsou více než rasismem spíše recesí a hospodským chvástáním) a Hubert Macháně (kapela, která v podstatě se skinheady neměla nic společného, pouze měla ve svém plném názvu slovíčko "oi"). Skupinou, která dále v Bzenci vystoupila, avšak nesouhlasila s pořízením videozáznamu, byl ryze dívčí projekt Jen žádnou paniku (působila v ní manželka D. Landy Miriam). Dokument je kromě různých dobových bizarností (viz reklamní plachta Reflexu, který tehdy skinheadům dost fandil a křupanské outfity některých skins) jedinečný v tom, že zachycuje onu velmi krátkou časovou etapu, během níž se daná scéna začala pomalu ale jistě přiklánět na stranu neonacistů, kteří ji v následujících letech (1992 -1997) bohužel zcela opanovali. "Pánové, omluvte mě, ale já musím urychleně na jedno"... () (menej) (viac)