Ladíme!

Banda pěkných, nebo alespoň sympatických holek se necelý dvě hodiny promenáduje v sukýnkách, nebo tanečních kreacích po skutečném i pomyslném jevišti a zpívá u toho většinou příšerný songy (tyhle popovky mi do krve nikdy nešly), jejichž výhodou je alespoň to, že si u nich místo nástrojů děvčata pomáhají pusou (žádný dvojsmysly) a k tomu při nich překypují charismatem, s mě čím dál příjemnější Annou Kendrick v čele. V druhé polovině už mi film připadal opakující se a tudíž trochu ztrácel na tempu, pořád to ale byla slušně pohodová a odsýpající záležitost, u níž jsem se i nejednou (hlavně díky tlusťošce a číňance) z plna hrdla zasmála. Hit Me With Your Best Shot! mě v tomhle měsíci víc zvedlo v podání Catherine Zeta Jones, ale i tak střílela děvčata celkem slušně. Nejvíc zaujaly - Kendrick, Snow, Wilson a jako bonus porotkyně Banks, ta čůza z Hunger Games XD. 70% (11.12.2012)

Tak tohle je přesně můj šálek kávy na odpočinkový parádní večer. Hudební komedie. K tomu všemu tady je spousta výborných herců, samozřejmě že se sází na to, že to celé potáhne Anna Kendrick a Wilsonka. Ale je tu i řada dalších zajímavých a výborných herců. Jasně.. je to tak trochu blbost pro teenagery, ale když už se má člověk dívat na takové filmy, tak jedině ty vkusné a opravdu vtipné, které mají i jakýsi příběh. Hlavně je to z velké části o hudbě - a capella - abych byla přesná, a musím říct, že závěrečná píseň Bell a ta, kterou zpívaly v tom podchodu nebo co to bylo, tak byly rozhodně z celého filmu nejlepší. Prostě zbožňuju mash-upy...jakože opravdu zbožňuju (díky Glee, za to že jich máš tak hodně). Takže tenhle film vřele doporučuju jako oddechovku na - řekněme - sobotní večer. (19.12.2012)

Vtipnější, chytřejší a zábavnější, než jsem čekal. Jistě, veze se to na vlně romantických high school musicals, ale jak nápady (gagy), tak zpracováním (poctivý Hollywood - a to nemyslím nijak ironicky), včetně hereckých výkonů, jsme o trochu výše (kdybych měl někoho vypíchnout, tak rozkošná je Rebel Wilson). Sympatická jsou pěvecká čísla, která odpovídají středoškolské úrovni a nedělají ze sebe světoborné výkony, stejně jako celý film: je si vědom žánru a v jeho rámci je podle mě špičkou. (Mínus hvězda za scény se zvratkami.) Prostě mě to bavilo. (23.03.2013)

Hudební jednohubka, která mne párkrát přiměla věřit, že je cool být holkou. Bohužel posazená o pár komediálních oktáv níž než třeba Ženy sobě. Příslušnost mezi filmy jejich ražení Pitch Perfect nepředstírá moc přesvědčivě. Vysokoškolským prostředím se tvůrci jen snaží zamaskovat, že jde o další variaci high school komedie pro náctileté diváky. Je pěkné, že film svádí stejný boj jako protagonistka (být svá x jít s davem), ale bohužel jde o boj velmi nevyrovnaný, v němž tuctovost s přehledem vítězí nad originalitou, jejíž arzenál tvoří popové songy, jedna sympatická herečka a desítky vteřin urputné snahy stavět humor na zvratcích a autoerotice. Lepší tři hvězdičky za opatrný výsměch nerdovskému kultu a za Annu Kendrick. Tu bych už taky jednou rád viděl ve filmu dospělejším, dostatečně soběstačném, aby nemusel vykrádat nepřekonatelný Snídaňový klub a dostatečně sebevědomém, aby se nestyděl za svou předvídatelnost (která k žánru patří a pokud na ni ústy některé z postav upozorníte, situaci nezachráníte). 70% (07.12.2012)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)