Glee

Glee je v podstatě High School Musical roztažený do seriálu, přičemž to, že Glee je na 142. místě v TOP 200 seriálů a má 83%, zatímco hodnocení High School Musicalu se pohybuje okolo 30% považuju za perfektní ukázku pokrytectví většiny těch, co hodnotili obojí. Jistě, že jsou tam značné rozdíly, ale pořád je to jen příběh o hudebním kroužku s využitím všech klišé, které si dokážu představit. HSM je určený mladším divákům a nastoluje jen ty nejjednodušší problémy (rozhodnout se mezi sportem a zpěvem), Glee míří na starší diváky a k tomu samému motivu přidává závažnější témata, jako je hledání rodiče nebo hledání sexuální orientace, nečekané těhotenství, do čehož se ještě zamíchá mentálně postižená postava a tělesně postižená postava. (To už radši Timmyho a Jimmyho:)) Osazenstvo seriálu je dokonale politicky korektně poskládané, zaplněné černobílými charaktery, které sice zjevně umí zpívat, ale co to zpívají?! Děj... jak z telenovely. Někdo to může nazvat naivitou, ale na mě to působí tak, že to tvůrci myslí vážně. Glee symbolizuje vše, co je na americké muzikálové produkci špatně. A nemůže to zachránit ani Joss Whedon za kamerou nebo Neil Patrick Harris před ní. Tohle dílo mi je prostě odporné. PS: CheGuevara to napsal přesně, až na to, že hodnotí z neznámého důvodu stále dost vysoko. Glee je hlavně o hudbě a ta je mizerná (na každé KISS připadne dvakrát Lady Gaga) a ta vážně se tvářící vata okolo je neskutečná nuda. Next please. (27.05.2010)

Ohromně naivní a tak trochu z jiné reality, ale především pozitivní a zábavný seriál z jedné střední školy. Příběh je založený na hromadě žánrových klišé, ale scénáristi s nimi umějí velmi efektivně pracovat a využít je ke svému prospěchu. Největšími hvězdami jsou nakonec herci/zpěváci, kteří mají všichni tolik talentu, až mi z toho oči přecházely. Už dlouho mě žádný seriál takhle nepřekvapil. 2. řada bylo zklamání jako sviňa. Tvůrci se naprosto zaprodali té horší části svého publika a hudba znějící v celé řadě byla jedna velká žumpa. Příběhy postav byly podbízivé a povrchní a z celkových 22 dílů stálo za něco možná 5. A s tím dělám Glee pa pa. (02.09.2010)

Muzikály miluju, ale v kombinaci s dobrým příběhem, či vizuálem (Rent, Chicago, All that Jazz, Rock of Ages, Moulin Rouge apod.). Glee jsou jen puberťácká soap opera alá Beverly Hills apod., oživená o písničky, které snad každý zná, přičemž si ještě podkopává nohy jejich výrazným krácením. Postavy jsou vesměs žánrové stereotypy a šedé myši, kterých byste si pomalu nevšimli, ani kdyby vedle vás seděly v lavici. Tenhle seriál bych doporučila spíš hltačům Superstar a všelijakých Talentů (což jsou pořady, které pro jejich ubohost nemůžu ani cítit). Vzdávám v půlce první série. 50% (03.05.2014)

Tohle je víceméně Muzikál ze střední a ještě něco navíc..takový naivní seriál,který si především uhlazeností postav získá příznivce Hanny Montany a HSM. Dávám přednost trochu skutečnějším postavám před těmito Barbínami a Keny tak nějak připomínající Stepfordské paničky. Navíc..manželka,která 4 měsíce předstírá před svým mužem těhotenství? To opravdu zavání hodně špatnou soap operou. Fakt blbost. (A navíc,jak zaznělo v God Bless America: Glee dělá z homosexuálů stereotypy..) (12.03.2011)

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)