Glee

Rozjuchaný průměr, stojící na síle nejchytlavějších melodií populární hudby. Postavy jsou šablonky, nejzajímavější z kterých je asi Jane Lynch, jakožto vykutálená sviňka, snažící se celý projekt Glee jednou provždy odstranit z rozvrhu. S čímž se nedá nesympatizovat, zeptáte-li se mně. 50% (10.07.2014)

Seriál Glee je velký oříšek. Musí se brát s velkou, ale fakt velkou nadsázkou. Při prvních dvou epizodách jsem i já měla problém, říkala jsem si, v jakém blázinci jsem se jen ocitla, jenže tak nějak jsem si na tento seriál zvykla a už sleduji třetí sérii. Ano, je to svým způsobem parodie a někdy s fakt nesmyslnými zápletkami, u kterých občas musím kroutit hlavou. Jenže, pak je tady ta druhá stránka. Parádní hudební čísla a hlavně několik epizod, ve kterých se skrývají hluboké emoce, které v seriálech o teenagerech zase tak často neuvidíte. Vyzdvihla bych především postavu Kurta, je to nejlépe napsaná a zahraná postava celého seriálu. Právě on mě v několika dílech téměř dohnal k slzám. Glee buď budete milovat nebo nenávidět, já chápu obě strany. (19.11.2011)

Po několika scénách v úvodu prvního dílu jsem čekal zajímavý seriál s velmi parodickými charaktery, netradičním zpracováním a příjemně ujetým humorem... Nuže, ta třetí složka je pravdivá... Humor v seriálu je opravdu na nejvyšším stupni šílenosti a některé scény, stejně jako některé hlášky mi pomalu zavánějí nesmrtelností.... Ovšem ani to, ani příjemný pocit z obrovského množství talentu, kterým oplývají snad všichni herci, nepředčil moje obrovské rozčarování z nechutné podlézavosti, příšerné poučnosti, ani z toho, že při cca 20 hlavních postavách je z nich 1 a půl sympatických (tou půlkou nemám na mysli vozíčkáře, ale občas opravdu vtipně dementní místní blond roztleskávačku, která sice nevypadá nijak zvlášť krásně, ale i tak spala se všemi kluky i holkami ze školy) a to možná ještě přeháním... Od cca páté epizody jsem si uvědomil, že mě tu pořád něco štve a od cca 15. jsem si uvědomil, že jsem zjevně moc starý na to, abych pořád dokola poslouchal elektronicky upravované hlasy zpěváku, kteří sice většinou očividně už dávno nepatří mezi teenagery, ale hrají patnáctileté, a abych se díval na seriál, jehož jeden celý díl se věnuje písním rádoby zpěvačky kterou neuvěřitelně opovrhuji, a která je z důvodu že se divně obléká a je hodně hnusná, hudební ikonou jednadvacátého století (tím jsem nemyslel Madonu, která je oproti Lady Gaga umělkyně na nejvyšším stupni vývoje)... Co zmínit dál? Snad jen že by se tvůrci měli rozhodnout, jestli jsou jejich postavy kladné nebo záporné, jestli chtějí spárovat toho s touhle nebo s tamtou a že jestli mysleli seriál jako satiru, tak se jim to hodně nepovedlo... Přesto přese všechno dávám 55% za humor... P. S. Postava Sue na mě rozhodně neudělala ani v nejmenším žádný dojem, a opravdu nechápu proč je nutné aby v každém díle vymýšlela další a další podrazy... Je to hodně otravné... P. P. S. Glee je další důvod pro to, abych i nadále nesledoval seriály, v jejichž sériích jde vždy o jednu hlavní dějovou linii, kterou jen občas obohacujími vedlejším dějem (Dexter, Prison break, Hrdinové, Ztraceni...) (06.07.2010)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Nejsilnější stránkou Glee je samozřejmě ta muzikální. Notoricky známé songy v mnohdy lepším podání než samotný originál. Do toho barevná atmosféra a šílená sestava, kterou prostě miluju. Dějově hodnotím druhou sérii za lepší než první. Oblíbené postavy: Rachel, Puck a v 2. sérii Santana. (06.02.2011)