Rammstein: Ich will

A všimněte si, že nekřičím: Rammstein!¬         V sousedním Německu je leccos mohutnější než u nás: automobily Mercedes-Benz, řeka Rýn, dálniční síť, mzdy uklízeček a elektrikářů; snad jen ty ředitelů bankovních poboček jsou si blízké. Tak trochu to platí i o německých "Kabátech", Rammsteinech — hudební skupině hrající industriální metal, s poněkud přeceňovaným hodnocením v Německu i v Česku, ostatně stejně je přeceňován (alespoň u nás) i Kabát. Ono přecenění záleží, ve stručnosti, ve fanoušky umělém vyhnání průměrné kvality; špičkové písně jsou sice mimořádné, to ale neplatí o většinovém zbytku produkce; to se týká jak textů, tak i hudebních nápadů.¬                 Protože si dokážu vychutnat to nejlepší z Kabátů, zkusil jsem se podívati na zoubek i Rammsteinům, tentokráte v podobě hudebních videoklipů, z nichž řada jich je přeložena do češtiny na i-stránkách Videa česky. Koncerty by mi totiž celé seznamování prodražily, nehledě k dalšímu souběhu okolností; také se nedá říci, že jsou mi koncertní akce, na kterých vybuchují rachejtle, dostatečně blízké na to, abych se o přítomnost na nich vážněji zajímal.¬                 Shlédl jsem proto čtyři skladby, vybrané namátkou až na "Deutschland", kterou jsem si vybral jako první a záměrně, protože mě sama o sobě zajímala. Vzájemná závislost, korelace mezi hodnocením uživatelů na ČSFD a mezi mým hodnocením, není malá: více hvězdiček jsem dal tam, kde i ostatní přidaliy ("iy" bude míti zvláštní znak, povinný ve všech abecedách států Evropské unie; očekává se, že jeho nepoužití ve veřejném projevu i tvorbě bude se trestati pokutou několika desítek eur; ale my v té době už v EU nebudeme, tak nás to trápit nemusí). Pojďme se ve zkratce podívat na ony skladby.¬                 Všechny jsou — podle očekávání — profesionálně zpracovány. V těch horších není spojení formy a obsahu vyznačující smysluplnost a významovost nijak závratně vysoké, jde o klasickou hru "na účin" mezi tvůrcem a divákem, často také o řízenou a záměrnou provokaci. V těch lepších se ona hra a provokace úročí, přesah námětu je podařený a provokace zastíněna.¬                 Sonne z r. 2001 připomíná skladbu Kabátů "Dole v dole" (2003) s osvěžující "Sněhurkou" a pro ctitele erotické "Sněhurky a sedmi trpaslíků" půjde o zcela mimořádný divácký zážitek.¬                 Ich will z téhož roku ovládne mysl všech žíznících po světské spravedlnosti.¬                 Skladbu Rosenrot z r. 2005, jakési folklórně-náboženské vytržení spojené s bičováním vlastního těla bych označil za poněkud méně podařenou, podle mého tady provokace cílená na církev přehlušuje poselství samo.¬                 Na konec jsem si ponechal opravdovou lahůdku — je to Deutschland z r. 2019, nadprůměrně dlouhá skladba, do níž autoři vměstnali opravdu hodně z německé historie. Symbolistní dílo má nadprůměrný střih, hodně dobrou hudbu a velmi dobrý scénář; provedením tedy opravdu asi na známku nejvyšší. (Poznámka: v tomto komentáři uživ. 'Olafson' najdete odkazy na analýzu tohoto videoklipu a různé názory na něj.)¬                 Celkově mě shlédnutí oněch čtyřech skladeb překvapilo: čekal jsem větší průměrnost, leč dostalo se mi kvality v míře, kterou jsem neočekával. Snad jen té výjimečnosti je jako všude jinde, je to vzácné koření. Ale když se něco povede, stojí to prostě za to. Deutschland! (05.04.2020) (menej) (viac)