Alica v Krajine za zrkadlom

Bez Burtona je pryč jakákoliv vizuální podmanivost a vynalézavost a vše je pouze barevné a kýčovité. Přesto má Alenka několik kladů. Největším je nádherná (dívčí, citlivá, ale i odvážná a půvabná) Mia Wasikowska a vtipný Sacha Baron Cochen. Tahle dvojce ve filmu válí a daleko za sebou nechává někdy až zbytečné "staré známé" (Helena Bonham Carter) a především stále tragičtějšího Johnyho Deppa. Toho by pár let nikdo neměl obsazovat do drahých filmů, aby dostal možnost si vylepšit svou aktuální pověst. Alenka jako druhý díl nedává příliš navíc, oproti prvnímu dílu a osobně bych ve sledování této série pokračoval jen kvůli Mie a myslím, že má na víc. Těším se, kam tohle děvče bude směřovat. (23.03.2017)

Musím povedať, že som si film po príbehovej stránke asi užil o niečo viac než predchádzajúci, no kvôli hrozným trikom, chýbajúcej logike a najmä faktu, že tu máme miliónkrát obohranú tému, ktorá nám nemá dokopy nič ponúknuť sa "Alice Through The Looking Glass" stáva len slabým pokračovaním (pre mňa) hrozného originálu, ku ktorému sa nevrátil ani Tim Burton. A možno je to na jednej strane lepšie, lebo som dokázal tento príbeh jednoduchšie sledovať a pôsobil tak trošku klasickejšie pre štúdio ako Disney, ale na druhú stranu nemôžem povedať, že je to dobrý film, lebo neustále som mal pocit, že každý jeden pohyb sa odohrával v zelenej miestnosti a nedokázal priniesť nič, čo by sme už v minulosti nevideli spracované inde a najmä lepšie. Ako napríklad cestovanie v čase, alebo aj fakt, že sa srdcová kráľovná stala zlou pre jednu krivdu z detstva, kvôli ktorej usúdila, že ju nikto nemá rád a je tu aj vysvetlenie pre jej veľkú hlavu. A veci sa na konci vyriešia tak neskutočne jednoducho, že človek je sklamaný z toho, že vôbec od filmu niečo čakal. Pretože riešenia všetkých problémov je v tomto príbehu najjednoduchšia vec na svete. Vtipy podľa mňa strieľajú miestami úplne naslepo a celkovo keď sa človek zamyslí nad tým čo sa deje, nie je tu jediný moment, ktorý by neočakával, že sa stane. V jednej chvíli nám film ukáže, že všetko sa pokazí, no následne prejdeme na náš koncept - "Happily Ever After" a absolútne to sem nepasuje. A keď človek ešte počas celého filmu cíti, že sa pozerá na zelené steny, tak to tomu uberá ešte viac. Nemôžem povedať, že nie som rád, že som film videl aspoň raz, ale na druhú stranu som presvedčený, že by som si ho znovu nepustil a ani to nie je film, ktorý by som odporúčal vidieť svojim deťom, až ich raz budem mať. Osobne si dokonca myslím, že film mohol pokojne skončiť skôr. A mohli sme tu mať aj pár silnejšie vypracovaných momentov. Jediné, čo v mojich očiach stojí skutočne za to, je palác pána času. A miestnosti s hodinkami, kde jedna je miestnosť živých a druhá miestnosť mŕtvych je dobre spracovaná. Zvyšok je pre mňa buď slabé, alebo mizerné. A preto sa od toho odvíja aj môj verdikt. Na druhú stranu som ale nečakal od tohto filmu vôbec nič. A dostal som do neho oveľa viac. Takže ohodnotím pozitívne aspoň to. Hodnotenie: C (18.09.2016)

Druhá Alenka už mě neokouzlila tolik, jako ta první. Ne že by příběh nebo režie byly nějak výrazně horší, ale to je prostě osud spousty filmových "dvojek", že pokud nejsou výrazně lepší/zajímavější než "jedničky", nevzbudí už tolik nadšení. Každopádně je to krásná, bizarně poetická oddechovka. Pro malé prcky sice samozřejmě opět není, ale starší děti by ji měly přežít bez nočních můr a dospělým pak, i těm jednodušším, její paradoxy cestování časem určitě nezamotají kedlubny tolik, jako leckterá překombinovaná scífka. (16.06.2016)

Alenčina druhá návštěva v podivuhodné říši za zrcadlem je podobně krásně barevnou a trochu bláznivou pohádkou, jako její předchozí výprava, na rozdíl od níž je však o něco více spíše popcornovou podívanou. Na druhou stranu, je ale stejně nápaditá, hudebně zajímavá a obsahuje i nějaké to ponaučení, nejen z minulosti. Identickou chybičkou je volba závěrečné písně, která znovu naprosto dokonale nezapadá do jinak čarovné atmosféry. 70 % (31.05.2016)

Slaboučký odvar jedničky, jehož triviální děj je nudně natahován zbytečnou ukecaností, a který postrádá humor i napětí a dokonce i onu fantazijní, snovou a poeticky absurdní střelenou atmosféru Lewisovy knižní předlohy, kterou se Disneymu a jakžtakž i Burtonovi podařilo zachovat, a na níž Alenka v říši divů: Za zrcadlem nejen nenavázala, ale dokonce si to namířila proti ní, když se rozhodla spojit dětský a dospělý svět naprosto nefunkčním způsobem. Film sice v úvodu představuje Alenku coby vyspělou akční hrdinku a nechává ji řešit dospělá témata (zápletka je založena na tom, že Alenka cestuje v čase a postupně odhaluje, jakými traumaty některé postavy v Říši divů trpí, co je příčinou těchto traumat a jak by se to dalo vyřešit, aby jimi netrpěly), nicméně celkově má namířeno naopak k infantilnosti, takže Alenku vláčí nesmyslným příběhem, kde se vedlejší postavy buď trapně pitvoří nebo ze sebe dělají idioty. Zklamání a selhání na mnoha úrovních. Delší recenze ZDE. (11.06.2016)