Dva dni, jedna noc

Kto rád M. Cotillard mal by si film zohnať čo najskôr. Z jej strany výborný herecký koncert a príbeh, ktorý je ľuďom veľmi blízky, hlavne pre svoj kontakt s realitou. Život je boj, aj keď ide "len" o zamestnanie. Kto má na krku hypotéku si takéto výpadky nemôže dovoliť a preto vcítiť sa do problémov jednej francúzkej rodiny a hlavne Sandry, nebude žiadny problém. Áno, mohla sa na to vysrať a jednoducho hľadať inú prácu, ale tam to pozná, s platom bola spokojná, tak prečo nebojovať? Bez debaty môžem vyhlásiť, že ide o najlepší výkon M. Cotillard , aký som zatiaľ videl. Páčilo sa mi ako ju vždy nejaká menšia výhra posúvala vpred, jej rezignáciu v istom momente hádam niekto pochopí. Keďže mala deti, tak ja osobne som to nechápal, ale to je vedľajšie. Niekedy ťa jednoducho problémy pohltia natoľko, že rozum nefunguje. Výborný záver. 80%. (31.12.2015)

Všichni, kteří se diví nominaci Cotillard na Oscara, film evidentně ještě neviděli a při vší úctě k Pike a Moore, ona je ještě o třídu výše. Dardennové ji tady ždímou v jednom dlouhém záběru za druhým a je úžasné sledovat, kolik poloh dokáže v každém z nich Marion předvést. Celou dobu pozorujeme ten samý model rozhovoru, ale to hlavní funguje. Dokonale se daří přenést skličující situaci hlavní postavy na diváka. Sandra bojuje s depresí a hlavně sama se sebou. Její kolegové jsou zase svým zaměstnavatelem postaveni před morální dilema, které jim tvrdě ukáže, co jsou zač. Jakmile přijde na scénu nejlepší přítel západní společnosti pan Xanax, už musí být všem jasné, že dopad současného modelu trhu práce na jedince může být fatálnější, než jsme si ochotni připustit. (17.01.2015)

"Dva dny, jedna noc není jen dalším dardennovským triumfem na poli společensky naléhavého dramatu, ale současně dobrým důkazem, že za dokonale věrnými iluzemi skutečnosti nestojí náhoda, nýbrž poctivá, vyčerpávající dřina." Reflexe filmu na 25fps (31.05.2014)

(Neo)realismus v moderním kabátě a o nějaký ten společenský stupínek výš. Výborný scénář, byť téměř "thrillerově" orientovaný. Výchozí stav: Sandře hrozí pro dlouhodobou nemoc propuštění z práce, kde se mezitím etabloval 16 členný kolektiv, který zvládá práce i za ní. Sandra s manželem a dvěma dětmi žije ve velkém luxusně vybaveném domě, který při ztrátě zaměstnání bude zřejmě muset opustit. Manžel to kategoricky odmítá, a tak se Sandra vydává na "prosebnou pouť" (asertivní vydírání) za spolupracovníky, aby ovlivnila jejich rozhodnutí při pondělním tajném hlasování: Ti obdrží roční prémii (týdenní průměrný plat navíc), pokud bude většina hlasovat za její propuštění. Pak už nastává anabáze od domu k domu, přerušená několika nervovými zhrouceními. Ostatně, není se co divit, Švejkova anabáze z Písku do Budějovic je proti tomu procházkou růžovým sadem. Získat většinu se nakonec nepodaří a Sandra je propuštěna. Odchází však s novým elánem do života, neboť: "co tě nezabije, to tě posílí", jak praví náš učitel Friedrich Nietzsche. Pozn.: Jak by to dopadlo u nás? Nejspíš by všichni přislíbili hlasovat "pro" a hlasovali by "proti" (i kdyby šlo o stovku). (18.11.2014)

Hořký, silný a důležitý film. Na snímek jsem se dlouho těšil a čekání stálo za to! V popředí filmu stojí dilema. To musí řešit hlavní hrdinka a všichni/všechny, které obchází. Ale tvůrci samozřejmě nepřímo oslovují i diváky; co byste dělali v kůži Sandry a hlavně jejích kolegů/kolegyň vy? Zajímavá, ale dost nepříjemná otázka, viďte? Navíc, nemůžete jednoznačně odsoudit ty s negativním stanoviskem, protože moc dobře vidíte, co pro ně ten bonus znamená, a ostřejší reakce možná nejsou omluvitelné, ovšem pochopitelné min. z části ano. Velmi se mi líbil způsob, jakým tvůrci film vystavěli. Od počátečního telefonátu k přímé a čím dál víc nepříjemnější konfrontaci. Stejně tak rozmanitý vzorek kolegů, z nichž má každý svoje preference a „jiný žaludek“, z toho pak vyplývající i různé způsoby odmítání nebo naopak přijetí. V napětí diváka udržuje neustálé střídání pocitů naděje a bezmoci, které prožívá spolu se Sandrou. Do toho všeho ten její zdravotní stav…a pokud jsem při našich prvních filmových setkáních Marion Cotillard nijak zvlášť neregistroval, postupně mě svým herectvím přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc, tady mě uhranula hlavně svojí přirozeností. Ta ostatně platí pro celý film. Jistě, snímek lze snadno odmávnout s tím, že je to čistá utopie, jak z hlediska „realistického“ (fakt by tolik lidí přesvědčila?), tak „morálního“ (cožpak je etické chtít po ostatních něco takového jako Sandra?), ale tenhle film nabízí téma, které se v dnešní době může dotýkat naprosto každého a úvahu nad touto problematikou zpracovává výborně. Mně osobně nesedla jen a pouze přehnaná reakce trenéra juniorů (protože i ten samotný konec s telefonátem totiž dává po téhle absolvované „očistě“ svůj vlastní smysl, jakkoliv to na první pohled nevypadá). Dávám plný počet, vřele doporučuju a zároveň si dávám za úkol se více seznámit s tvorbou bratrů režisérů. (09.07.2015)