Stratené dievča

Originálně vyprávěný příběh, kdy se Ben Affleck jednoho dne vrátí domů a zjistí, že jeho žena za podezřelých okolností zmizela. Do věci se ihned vloží policie s médii a postupně se proti němu obrátí nejen celé město, ale celý národ. Každá mince má však dvě strany a tak se postupně odkrývá skrytá pravda. Film činí velkým jeho promyšlenost do sebemenšího detailu, jeho preciznost a bezchybné načasování. Osobně si nemyslím, že Ben Affleck je dobrým hercem, ale tady svoji roli zahrál perfektně. Každopádně bych nerad upozadil kohokoli z obsazených herců, neboť svoji roli splnil na jedničku každý (dost možná nejlepší role Rosamund Pike). 85% (26.02.2021)

Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění. (21.10.2014)

Komentář obsahuje spoilery... Puntičkářsky zrežírovaná hříčka kombinující thriller, sociální kritiku a "studii" rozpadu (manželského) vztahu je pro mě snad prvním filmem Davida Finchera, se kterým jsem se úplně nepotkal. Fincher od samého začátku naprosto přesně ví, co, kdy a jakým způsobem chce ukázat, bravurně proplétá záběry ze současnosti s flashbacky, relativizuje divákův pohled na situaci skrze střídání vypravěčů. Herci jsou skvěle vybraní a vedení, ukázka toho, jak jsou média schopná překroutit nebo ještě lépe řečeno samostatně vytvářet "realitu", funguje velmi dobře, práce s kamerou, přesně dávkovanou hudbou, to vše ukazuje na Fincherovu vyzrálost a lze si ji užívat. Ale celkově na mě "Gone Girl" působila s postupem času čím dál tím víc studeně, jako kdybych místo emotivního příběhu dvou lidí sledoval sice precizně vystavěné, ale až laboratorně čisté a neživé představení. Ještě větší problém bohužel představuje scénář, který sice konceptuálně hraje s divákem zajímavou hru, ale v otázce logiky pokulhává. A po návratu Amy vyloženě padá na ústa. Nickovo absolutní popření toho, co se snažil dobrou polovinu filmu o Amy dokázat a jeho kompletní přijmutí svěřené role, vykazuje takovou míru manipulace, na kterou by byť trochu vidlácký, ale jinak zcela racionální muž (navíc s takto hořce prožitými zkušenostmi), prostě nemohl kývnout. Prvotní odvolávání se na případné zničení Nickovy pověsti prostřednictvím médií, pokud zrovna teď Amy opustí, nemůžu označit za nic jiného než hloupou berličku. Žili byste se ženou, která v minulosti skoro zničila dva muže, vás chtěla dostat do cely smrti, jednoho chudáka zmanipulovala a úkladně zavraždila, a to jen proto, aby o vás v televizi neříkali, že jste svině? Nechtějte po mně, abych přistoupil na tuhle z prstu vycucanou konstrukci! Ale nejde jen o Nicka, "Gone Girl" je určitě prvním hollywoodským filmem, v němž chytrá a poctivá policistka ví, že původně hledaná oběť je ve skutečnosti psychopatická mrcha, ale po oficiálním uzavření případu jen usrkne kávu a prohlásí, že končí taky. Bohužel, i potenciální obhajobu ve smyslu "je to přece satira na médii řízený svět, hyperbolizace manželských konfliktů, přemrštěný důkaz, že chlapi kvůli sexu i umřou, ty sis nevšimnul těch několika černohumorných vtípků?" musím smést ze stolu, závěr filmu prostě a jednoduše v kontextu předchozích 120 minut nefunguje. Je tedy pro mě poměrně těžké "Gone Girl" hodnotit - z filmařského hlediska se jedná o velmi kvalitní a vlastně zábavnou podívanou, bohužel Fincher nedokázal najít odvahu pro radikálnější úpravu nehodnověrného scénáře. Ve výsledku jsme někde v polovině. Přesto musím ještě smeknout před Rosamund Pike, která dokázala naprosto zásadní postavu Amy ukočírovat bez toho, aby sklouzla vyloženě do karikatury (ačkoliv v pár scénách balancuje na hraně) a způsobila, že snad poprvé jsem měl ze ženy při sledování filmu i po jeho skončení velice nepříjemné pocity hraničící se strachem. Tyhle blondýnky... (22.03.2015)

Takže tohle je to drama, ze kterého si všichni čůrali do kalhot blahem? Je to neosobní, studené, oba dva na proplesknutí. Nejvíce se mi líbila postava detektivky a sestry obviněného – u nich to vypadalo na nějaký charakter. Jenomže jinak je jako se procházet v mlze. Možná je to ze začátku příjemné, když vycházíte z tepla domova, ale postupem času si uvědomíte, že vlastně nic nevidíte a cítíte neustále to samé. Žádný zvrat. Nic, z čeho byste měli radost. Je to film o tom, kterak manipulace s lidmi, bezcharakternost a citová apatie zvítězí. To je odraz USA? Evropy? Světa? Když se nad tím takhle zamyslím, je to hnus. Ale to je asi tak jediná emoce, kterou ve mně film vzbudil. Jinak nic. Pusto prázdno. V mlze. Ale natočené je to precizně, o tom žádná. (05.03.2015)

Ďalšia fincherovská dokonalosť. Rosamund na Oscara, Ben v úlohe šitej na mieru, všetci ostatní perfektní, snáď len ten NPH sa tam veľmi nehodí. Samotný príbeh s prehádzanou chronológiou, nespoľahlivými rozprávačmi, nečakanými obratmi, brilantnými dialógmi a tým satirickým pohľadom na manželstvo je absolútna rozkoš. "You Fucking Bitch!" (05.10.2014)