Zlodejka kníh

Jsou některé filmy, kde jde všechno stranou a zůstává jen na srdci, co vám napoví přes všechny momenty, kdy by jste jindy měli hned několik důvodů, proč hodnotit méně (možná o dost). Tak tenhle patří mezi ně. Čekala jsem málo, ale dostala se ke mně velká dávka lidskosti, hřejivého tepla, moudrosti, smutku, opravdového přátelství a bylo toho ještě mnohem, mnohem víc v podobě velmi příjemného stylu vyprávění a s kouzelně podmanivou hudbou Johna Williamse. Srdce jde tudíž dneska na pět hvězd nejen za všech pět hereckých hvězd, ale i za opravdu velmi intenzivní zážitek. Souhlasím s komentáři HonzaBez a Alex126. (18.01.2014)

Jakkoliv to pojednává o těžké době, která krutě zasáhla miliony životů, a jakkoliv vážně se o blížícím počátku války na plátně mluví, ve finále nám z rovnice vypadne pozitivní kousek plný dojemných momentů o síle lidskosti a psaného slova. Nic víc, nic míň. Myslím to tak, že ta nálož tragična nikdy nejde skutečně na krev. Když se s čistou hlavou ohlédnu zpět, Zlodějka knih je schématická a bohužel i plochá podívaná, která se bere nesmírně vážně a má nespočet utahaných pasáží. Jsem přesvědčený, že si život uprostřed nacistického Německa zasloužil větší péči. Podivná je v téhle dražší televizní adaptaci i angličtina se zřetelným německým přízvukem. Moc jsem se ve smyslu neorientoval. Kameraman Florian Ballhaus (syn renomovaného Michaela Ballhause – Mafiáni, Spáči, Gangy New Yorku) předkládá patřičnou výpravnost, John Williams zase křehkou hudbu, která se musí líbit. Herecky přichází kromě dětských herců kvalita hlavně s Geoffreym Rushem a Emily Watson. On má srdce na dlani, ona hroší kůži. Ale zase jen na oko. Její tvrdá slupka stejně jako u samotného filmu není opravdová. (14.02.2014)

Film to mohol byť vrstevnatejší, nakoľko je v podstate príbehom o rozprávaní príbehov. Ale je to aj príbeh o vojne. A teda, napriek všetkej naivnosti, má v ňom hlavné slovo smrť (doslova). A práve to delí túto rozprávku od priemeru - pravda. Môžem ešte tak na okraj spomenúť, že asi prvýkrát sa mi zdal nemecký prízvuk sympatický. Aj keď bol zrejme len hraný, alebo možno práve preto. Každopádne, vďačím za to Sophie Nélisse. Zlatá to osôbka. No film, kde sa niesol naprieč vojnou (aj keď 1. svetovou) iný fenomén umenia a to spev - Joyeux Noël, ma uchvátil podstatne viac. Ale napríklad taký Chlapec v pruhovanom pyžame ani nie. A to vrhal deti do bezprostrednejšieho kontaktu s vojnou. Ale netreba zbytočne porovnávať, treba vidieť. (11.02.2014)

Tak toto ma naozaj milo prekvapilo. Nečakal som až taký útok na city. Najväčšiu zásluhu na tom mal jednoznačne fantastický a hlavne sympatický dobrák od kosti - G. Rush. N. Watson mu skvelo sekundovala a aj hlavná detská postava Liesel hrala na svoj vek neskutočne sebavedome a presvedčivo. Osadiť príbeh do vojnového Nemecka bol dobrý ťah, mám osobne veľmi rád príbehy z tohto obdobia. Filmu veľmi pomáha hudba od J. Williamsa. Nespomínam si kedy som ho naposledy počul (žeby Warhorse?), ale tu je hudba výborná. Dokáže vyvolať emócie, dokáže posunúť postavy bližšie k divákovi a G. Rusha mi posunula k srdcu tak blízko, že som v závere len ťažko skrýval dojatie. Rozhodne lepší film než som očakával a po filme Najvyyšší nabídka je to ďalší veľmi kvalitný zárez od G. Rusha. 90%. (16.08.2014)

Jako joo, je to doják jak dění na jatkách, ale na mě to nepůsobilo uplně. Přišlo mě to příliš mnoho tradičních a tudíž ohraných elementů. Žid v nouzi, malá holčička a její kukadla, hodný lidi a ten příběh měl jen jeden filmově silnější moment, když nácek je sklepě, při ní jsem svůj dech vyhlásil za nedostatkový zboží, ale jinak mě to bohužel spíš míjelo a přitom jsem si velmi přál aby mě film trefil do toho červenýho bušícího orgánu. (14.02.2015)