Popoluška

Ocenil bych hlavně to barevné, výpravné, pozitivní balení bez nějakých příšer a temnoty, které by odlákaly i ty nejmenší, zatím zábavním průmyslem nezkažené děti. A stejně oceňuju Branaghovu odvahu pouštět se do nejrůznějších projektů. Vesměs to vždy nějak klapne, i když žádný z jeho (jím režírovaných) filmů u mě neplatí za skutečnou pecku. Naposledy kývl Disneymu a natočil další verzi Popelky, která se osmiletým holčičkám musí líbit. I jejím starším sestrám. Rodičům už méně. Příběh o tom, jak to má blonďatá chuděra po smrti milovaného otce těžké, velmi dobře známe. Hraný disneyovský standard (hlavně momentálně komerci podřízený Burton) je v posledních letech zejména nabubřelý a sterilní, naopak Kenneth Branagh je sice konzervativnější, ale jistý a vlastně i milý. Digitální myšák, který nakonec svůj kus sýra odhodí, je fajn, Lily James jakbysmet, navrch laskavá a krásná, Helena Bonham Carter se pár let opakuje, ale vtipnost jí nechybí, s Cate Blanchett v roli macechy je to horší. Může se tvářit sebechladněji, s mizernými replikami toho však příliš nezmůže. Lehce vzrušivé, solidně natočené, ale i tak někde na půli cesty. (27.06.2015)

Nikde žádnej perníček, co říká vyliž mi polevu, ani oslík, co vyřvává, že tohle křoví vypadá jak Halina Pawlowská? Žádná závěrečná mega CGI bitva s obživlýma stromama, kterým by velela zlá macecha Cate Blanchett? Žádnej popkulturní odkaz na Kate Middleton, dokonce ani na Kim Kardashian? Hrozný, co se to dneska s těma pohádkama děje! Ten Disney se v tom hrobě musí fakt neotáčet... Pokud se říká, že se pohádky věčným převyprávěním mění a aktualizují, tak Branaghovo "bylo, nebylo" to úplně popírá. Je především stoprocentním návratem k disneyovským kořenům a bezelstně romantickým a naivně prosluněným opakem všech těch potemnělých či sebeironických pohádkových dekonstrukcí. V Into the Woods macecha svým dcerám usekne palce a paty, aby se vešly do ztraceného střevíčku, tady se jim ty nohy do skleněné manolky prostě jen nevejdou. Nová Popelka je taková pohádková konzerva, nezkažená ve všech smyslech slova a nutící díváka se furt připitoměle usmívat. Ale pozor - přes to všechno včerejší není hlavní postava včerejší: rozhodně pasivně nečeká na záchranu princem a dokáže si i pořádně dupnout. Tak díky, Branaghu, na chvíli jsem na tu Droběnu zapomněl. 70% (13.03.2015)

Kdyby se mě někdo někdy zeptal, jak vypadá klasická Popelka od Walta Disneyho, kterou jsem ještě neviděl, tak bych mu odpověděl, že právě jako tato Branaghova verze, akorát v animovaném formátu, protože právě tak si ji představuji. Mnohým může nejnovější filmová adaptace přijít jako kýčovitý a infantilní kousek, který se tváří jako nějaká hloupoučká a barevně přeplácaná verze veleznámého pohádkového příběhu, nicméně mně se tato podoba opravdu líbila. Nechal jsem se proto unášet na nevinně vyhlížejícím vztahu mezi Ellou a princem a na výrazně stylizovaném vizuálu, jenž nejvíce vynikl ve výpravě a kostýmech, na něž byla radost se dívat. A musím říct, že malá rolička pro Helenu Bonham Carter coby Vílu kmotřičku byla skvělá a neuvěřitelně vtipná. Nádherná a okázalá pohádková pastva pro oči, na kterou se vskutku vyplatilo jít do kina. (15.05.2015)

Cokoliv chybělo původní animované Popelce, to v téhle hrané je. Krása. Až člověk neví, co chválit dříve. Mazané scenáristy, kteří si vystačili s notoricky známým příběhem, jenž párkrát s citem rozvinuli, doplnili a dovysvětlili? Půvabnou a přirozeně krásnou Lily James? Carismatického sympaťáka Richarda Maddena, dokonalou Cate Blanchett či doslova kouzelnou Helenu Bonham Carter? Citlivou režii Kennetha Branagha, který dovede natočit jakoukoliv scénu tím způsobem, že na člověka zapůsobí přesně tak, jak na něj zapůsobit má? Patricka Doyla a jeho krásnou hudbu? Ty stovky úchvatných kostýmů a dekorací? Vážně nevím. Co ale vím, je, že se mi tahle Popelka jednoduše zalíbila a rád se na ni budu dívat znovu a znovu. Obzvlášť tedy na ze všech nejlepší plesovou scénu, při jejímž sledování má člověk pocit, že tančí také. Doopravdy. (05.09.2015)