Veľký draft

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)

Športové filmy milujem! Tento nebol zase až tak športový ako skôr menežérsky, ale mal v sebe niečo ako Moneyball... Na oskara to nevidím, pretože sa skončil vlastne happyendom (a trochu preromantizovaným), ale Costner je frajer, Ivan tiež, keď sa posnaží (a tu sa posnažil) a to mi nikto nevykecá. Toľko dynamiky pri nejakom drafte, čo nie je ani zápas. Na to treba tých správnych ľudí... Pridať trochu viac toho futballu, bolo by to za fullku. Takto to bolo "iba" veľmi dobré. (03.09.2014)

Fakt, že Velký draft tak úplně pro nezasvěcené nevysvětluje nic moc okolo dění v NFL, z něj dělá film pro poměrně malé publikum. Nebo je rozhodně složitý pro světové publikum, kdežto v USA, kde je americký fotbal fenomén, který zná úplně každý, nemůže narazit na větší problém. Pro neznalé, tak může být alespoň příjemným sportovní zpestřením, jelikož herecké obsazení se nám sešlo příjemné a film nenudí. Pro znalé je to naopak pouhým prohloubením znalostí, jak to asi zhruba chodí. Celkově se ale jedná o průměrný film, který je výrazně šablonovitý a ve finále tak daleko více televizní nežli například Moneyball. Pokud máte rádi NFL, tak za shlédnutí rozhodně stojí. (03.12.2019)

O americkém fotbalu vím asi tolik jako o rugby (takže si tyto sporty celoživotně pletu), během dlouhé cesty vlakem se ale tenhle snímek jevil jako zdaleka nejlepší volba z omezené nabídky Českých drah. Herecky nemám prakticky co vytknout, i když jsem necítila skoro žádnou chemii mezi párem Costner + Garner, příběh mě ale dokázal zaujmout vlastně až v poslední cca čtvrtině filmu. Pravidla draftu jsou pro nefanoušky zkrátka velmi složitá na pochopení :). (19.11.2022)

Z žánrového hlediska lze film jen kvitovat. Na první pohled by se třeba mohlo zdát, že je snímek určen pouze fanouškům amerického fotbalu (což já rozhodně nejsem), ale Draft Day má tak silný sportovní náboj (resp. nadšení pro něj), že mě dokázal bez problémů strhnout také. Ostatně, o napětí a zvraty zde není nouze. Ovšem…tím jsem skončil s výčtem kladů. Na druhé straně totiž film obsahuje tolik patosu, klišé, morálního bahna a úsměvných situací (zvláště nepřetržité řešení vztahu v jednom z nejdůležitějších dnů sezóny), že pro mě místy bylo jeho sledování malým utrpením (a to i díky zcela nesnesitelné postavě matky a neustálému házení špíny na Callahana, kterého mi postupně začínalo být stále více líto). A když si k tomu přičtu fakt, že v jednu chvíli všichni ostatní manažeři projdou lobotomií a konec je tak odporně smířlivý, z prvotního nadšení se vracím na zem a hodnotím čistým průměrem. (12.10.2014)