Liečiteľ

Pocta středověké felčařině a Avicennovi mi tuze spravila chuť po sračkoidní Agoře. Fiktivní příběh Roba Colea, na jehož pozadí se setkáváme s historicky reálnými místy a postavami od Londýna až po Isfahán, je zpracovaný vizuálně dokonale, až jsem jen žasl, že něco podobného německou produkcí jest. Díky tomuto jsem si vzpomněl na kultovní Annaudovo Jméno růže, které se v mnohém dějově s Ranhojičem podobá, bohužel tady musím poukázat dementní množství tagů, kdy speciálně a nejen slovo "inkvizice" nemá u Ranhojiče co dělat. Herci, a tím nemyslím osvědčené kalibry, místy zaskřípnou, ale jinak parádní historický film, který, nebojím se říct, přes jistou dávku fikce nedělá kupodivu v dnešní době z islámu samý lajdy. Středověce drsné, špinavé, nemilosrdné, ale poučné a poutavé. Doporučuju! (04.01.2015)

Dnes asi každý ví, jak má vypadat bestseller a jak kasovní trhák. Vybere se zajímavý motiv, vymyslí se atraktivní hlavní hrdina, přidá milostná zápletka, trochu dobové atmosféry a máme to na světě. Připadám si trochu, jako by mi někdo předváděl kouzelnické triky, které důvěrně znám. Pak už záleží jen na mě, jestli se chci bavit nebo se budu dotyčnému dívat pod ruce, jestli je dostatečně šikovný. Ranhojič přesně odpovídá oblíbenému scénáři, v ničem se nevymyká. Ukazuje právě takovou podívanou, jakou divák očekává. Všechno je na svém místě - hvězdné obsazení, zápletka i rozuzlení, odpovídající muzika... Dobové reálie jsou barometrem odvahy, kdo si jak věřil a kolik troufl do filmu zainvestovat. Příběh nemusí být pravidivý ani věrohodný, ale musí zaujmou a dojmout dostatek pokud možno platících diváků. Nejsem většinový divák, nevadí mi chudší výprava, ale nebaví mě dívat se na filmy, podobající se těm, které jsem už někdy viděla. Ranhojč je příjemná podívaná, která neurazí, mnohým se bude líbit, ale nepřinese nic nového. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (04.04.2015)

Nečakane parádny historický film. Nemčúri sa riadne plesli po vrecku a ponúkajú niečo ako Kráľovstvo nebeské, akurát s ránhojičmi namiesto rytierov a operáciami slepáku namiesto streľby katapultov na hradby Jeruzalemu. Ale pozor, tá operácia slepáku je napínavejšia ako veľkolepé bojové scény. Príbeh je schematický, ale dokonale funkčný, veľmi svižne rozprávaný, plný emócií a zaplnený živými postavami v podaní dobrých hercov (Skarsgard vládne, Kingsley si vybral jednu zo svojich lepších chvíľok a dokonca aj Martinez im zdatne sekunduje). K tomu drahá výprava, skvostná kamera a fajn dialógy, ktoré sa neboja vtipu ani v situáciách typu "tak tu máme mor a všetci zomrieme". Veľmi, veľmi fajn. (03.05.2014)

Marně se snažím ujasnit si svou sexualitu a má ženskost leckdy vítězí, proto odkládám v podobné hebkorůžové dny Stelony i Árníky do šuplete k ostatním šidítkům a chci si prožít dojemné chvilky. Oh ano, miláčkové, politoval jsem nejednoho pacienta, kterému nebylo dáno dočkati se moderních výdobytků lékařské vědy, díky čemuž by zdechl po úspěšně provedené apendoktomii někde na Bulovce na příjmu, to vše krzevá týdny hnisající opomenutý peán, zašitý pod pupíkem namachrovaným šamanem. Chm. Dalo se na to dívat i bez lokální narkózy v čelním laloku. Pravda, Íbn Síná žil trošičku odlišný život, než jak jej pro ukojení svých potřeb vymalovali Gordon s Bergerem, ale to neva, protože byl musulman, je ťuhýček a... a... to máte za jedenácté září, ha! (22.09.2014)

Spektakulární fantasy-kýč o lásce mezi zrnkami písku. Začnu s nespornými klady: Skvělá kamera, úžasné obrazy (karavana v dunách) a film poměrně odsýpá. Tak a to je vše... A teď zápory: Fantasy příběh si hraje na něco, čím není; pojmenování postav zcela (!) vyfabulovaného příběhu (a s prvky nadpřirozena) podle skutečných historických osobností a vytvoření fikčního světa, jenž klame navozením dojmu skutečných historických souvislostí, je obscénní. Umělecká licence narušující historicitu události je akceptovatelná pouze v případech, kde jde o přiznanou alternativní vizi, mystifikaci či parodii (viz Amadeus, Otčina apod.), nebo kde mlha nevědomosti popouští uzdu fantazii. Proto vytvoření souvislosti mezi Avicennou (či lépe jeho žákem) a apendektomií je zajímavý přínos, a tedy OK (srov. například s jiným podobným filmem evropské produkce - Agorou, kde Hypatia předbíhá Keplera o více než tisíc let; v Ranhojičovi je úspěšné odstranění slepáku provedeno o 698 let dříve). Proto místo, časová osa či životní reálie, které jsou nadevší pochybnost známy, ale které jsou ve filmu zcela popřeny (což trkne každého, kdo pět minut věnuje Wikipedii), neskutečně iritují. Toto není stejné, jako vylíčení Hypatie ve zmíněné Agoře coby mladé krásné ženy (zatímco ve skutečnosti to byla vlastně stará ošklivá bába), kde jde o zjevnou aluzi na uměleckou tradici (viz např. Rafael Santi). Pokud i přesto akceptujeme tento pseudohistorický charakter příběhu a akceptujeme jeho čistou fantasy povahu, film dostatečně sráží už ta naivní a velice jednoduchá milostná zápletka, hojné narativní nelogičnosti a rovněž velice módní islamofobní vyznění (opět související s pseudohistoricitou filmu). Za vším tím pozlátkem, barvami hýřícími filtry a pompézní hudbou se tak skrývá pouhý líbivý nesmysl, který se tváří jako duchaplný velkofilm. Ostatně o jeho duchaplnosti svědčí už to, že když se během Ibn Sínovy přednášky začnou zmiňovat Aristotelovy poznatky, hlavní postava Rob Cole (a s ním i divák) je v myšlenkách odváděn jinam... Autoři filmu si asi mysleli, že myšlenky by mohly nudit, autocirkumcize je zajímavější... (14.08.2014)